That boy

61. Musím ti něco říct

Když jsme už dojeli domů, čekala před naším domem Ema s Jasonem. Překvapeně jsem otevřela pusu. Byla jsem za to strašně ráda. Došla jsem k ní a objala jí. Poslední dobou jsme spolu moc nebyly. Ani si nepamatuju, kdy naposled jsme spolu někde byly samy.

„ahoj" řekla jsem šťastně, když jsem se od ní odtáhla. Pozdravila jsem samozřejmě i Jasona.

„ahoj" řekli oba nastejno.

„dobrý den" řekla Ema a dívala se za mě. Otočila jsem se a spatřila tam mámu s Danielem.

„ahoj, Emo. Dlouho jsem tě neviděla" řekla máma a upřímně se usmívala.

„já vím. Bylo toho nějak poslední dobou moc" řekla Ema taky s úsměvem.

„pojďte dovnitř" řekla jsem a už mířila ke dveřím.

„vždyť jste teď přijeli. Vybalte si a já potom přijdu" řekla Ema a já jí na to jen přikývla. Zamávala jsem jim, a pak už šla do domu.
Dneska jí to musím říct.

„já si jdu vybalit do pokoje" řekla jsem směrem k mámě a Danielovi.

„dobře. Daniel tady dnes přespí, tak doufám, že ti to nevadí" řekla máma s milým úsměvem. Vypadá s ním opravdu šťastně a já jí to přeju.

„jasně, že nevadí" řekla jsem s uchechtnutím a šla nahoru.

----------------------

Před chvílí přišla Ema a jdeme spolu do mého pokoje. Teď přijde ta chvíle, kdy jí o mně a Jackovi musím říct.

„tak jak bylo v Paříži?" Zeptala se a skočila na mojí postel. Nad tím jsem se uchechtla a šla za ní.

„bylo to fajn.. jo.. fajn" řekla jsem nervózně.

„fajn? Jenom fajn?" Zeptala se překvapeně Ema.

„tak nedávno jsem tam byla, takže to nebylo nic novýho" vysvětlila jsem s úsměvem.

„tak dobře" řekla s uchechtnutím.
Tak jo. Teď jí to řekni. Musíš, Rose, dokud se to nedozví od někoho jiného.

„musím ti něco říct" začala jsem nervózně a opatrně. Ema trochu znejistěla a já vlastně taky.

„tak povídej" popostrčila mě Ema svými slovy a dala si pramínek svých hnědých vlasů za ucho.

„tak jo.. chtěla jsem ti to už říct dřív. Opravdu, ale nebyla jsem si tím jistá. Vlastně ani teď nejsem, ale už to ví pár lidí, takže mám takovou potřebu ti to říct. Nechci, aby jsi se to dozvěděla od někoho jiného" Ema pořád nechápala, o čem mluvím. Jak by taky mohla.

„víš.. já a Jack.. my spolu tak nějak něco máme" řekla jsem nervózně a rychle. Ema hned vykulila oči a nic neříkala, což bylo ještě horší.

„vy dva spolu jste?" Zeptala se pořád překvapeně.

„já nevím. Neřekli jsme si to, ale vypadá to tak" řekla jsem popravdě, jak to je.

„kdy? Jak se stalo?" Zeptala se a pořád se dívala na mě. Nějak jsem přestala být nervózní.

„Už to je nějakou dobu. Prostě se to stalo. Nevím jak. Prostě to bylo, jako kdybychom spolu byli pořád, jen jsme o tom nevěděli" odpověděla jsem jí rozpačitě. Sama jsem nevěděla, jak se tohle všechno mezi mnou a Jackem stalo. Jako jasně, že vím, jak to začalo, ale jak jsme se dostali sem. Bylo to tak rychlý.

„jako.. vždycky jsem věděla, že vy dva spolu budete, ale nemyslela jsem si, že už teď" řekla Ema s uchechtnutím a teď jsem byla zase překvapená já.