48. Ale stejně ho nenávidím

5.8K 186 29
                                    

Společně s Jackem jsme došli do kuchyně, kde už byli i ostatní. Holky se držely za hlavu a netvářily se moc vesele. Nad tím jsem se zasmála.

„dobré ráno" křikl Nash s velkým úsměvem na tváři.

„Nashi, sklapni!" řekla Sarah a mračila se na něj.

„dobré" naznačila jsem ústy směrem k Nashovi.

„kde máš rodiče?" Zeptala jsem se potichu Jacka, který stál vedle mě.

„v noci přišel táta pro mámu, protože museli ještě do práce kvůli něčemu a vrátí se asi až večer" odpověděl mi a sedl si ke stolu k Emě.
Já si sedla k Sarah. Naproti Jackovi.

„tak, snídaně je hotová" řekl Nash a dal před každýho z nás talíř s míchanými vejci.
Pak si vzal i svůj talíř a sedl si k nám ke stolu.

„děkuju" řekly jsme s Emou naráz a na to jsme se zasmály.

Po snídani jsem se rozhodla, že už půjdu domů, a tak jsem si šla pro věci a namířila si to za ostatníma.

„ty už jdeš?" Zeptala se překvapeně Sarah jen, co jsem tam došla.

„jo, už musím" řekla jsem s úsměvem.

„odvezu tě" nabídl se Jack a vstal ze sedačky.

„ne, to nemusíš. Já pojedu autobusem" řekla jsem a doufala, že si půjde zpátky sednout.

„to nebyla otázka" řekl a prošel kolem mě rovnou ven k autu.
Jen jsem se na ostatní usmála, zamávala jim a šla za Jackem.

„děkuju" řekla jsem, když jsem nastupovala do auta. Když si i Jack sedl, nastartoval a rozjel se.

„mohl bys mi zastavit u toho nákupního centra? Potřebuju ještě něco nakoupit" zeptala jsem se ho.

„dobře" řekl a zabočil k nákupnímu centru. Zaparkoval a já vystoupila. Chtěla jsem se s ním rozloučit, ale pro mé překvapení vystoupil taky z auta.

„ty nejdeš?" Zeptal se mě nechápavě.

„jo, jasně. Jdu" řekla jsem a šla za ním.

„pro co tam jdeš ty?" Zeptala jsem se ho, protože mě to zajímalo.

„máma chce koupit nějakou zeleninu, tak to koupím rovnou tady" odpověděl s neutrálním výrazem.

„aha" řekla jsem a vešla do obchodu. Hned za mnou šel Jack.
Jen, co jsem vyšla, vybavily se mi vzpomínky, jak jsme tady byli s Calebem a vybírali nějaký dárek pro.. vlastně mě. S úsměvem na tváři jsem se podívala na řetízek, který jsem pořád měla na krku a vzpomínala.

Flashback

„vybrali jste si něco?" Zeptala se nás paní, která se před námi objevila.

„jo, ten stříbrný řetízek" řekl Caleb a ukázal na něj.

„Calebe, vždyť to je drahý" špitla jsem k němu.

„ani ne" řekl a mykl rameny.

„přítelkyně má štěstí" řekla prodavačka a usmála se na nás.

Nejspíš si myslí, že jsme spolu s Calebem.. ne, to ne.

„ne, to není pro mě. My nej-" chtěla jsem doříct, ale Caleb mě vyrušil.

„jo, to má. Viď, zlato?" Řekl se sladkým úsměvem a jednu ruku omotal kolem mého pasu.

„jasně" řekla jsem a protočila s úsměvem oči. Nechtěla jsem ho tam před ní ztrapnit, když už se to rozhodl zahrát.

That boyWhere stories live. Discover now