That boy

49. Kdo je Daniel?

„děkuju" poděkovala jsem Calebovi s úsměvem, když už jsme stáli před mým domem.
Caleb mi na to jen mávl rukou a odjel, já se vydala zase domů.

Lehla jsem si do postele a začala přemýšlet nad tím, co mi Caleb řekl.
Vážně k Jackovi něco cítím? Jako.. věděla jsem, že k němu něco cítím, ale pořád jsem si myslela, že si to jen namlouvám, ale když to vidí i Caleb? Já už nevím, co dělat. Co to k němu vůbec cítím? Touhu? Lásku? Nebo nenávist?

Začal mi zvonit mobil a já ho s leknutím zvedla.

Rose - „haló?" Řekla jsem do mobilu a čekala, kdo se ozve.

Máma - „no, ahoj. Jen ti volám, abych ti řekla, že dneska přijdu v pět, tak abys nečekala" ozval se milý hlas mámy a já se hned usmála.

Rose - „ahoj, dobře. Užij si to" zavtipkovala jsem a slyšela, jak se máma uchechtla.

Máma - „tak jo, už musím, zatím ahoj"

Rose - „ahoj" s úsměvem jsem mobil položila na stolek a začala přemýšlet nad tím, co budu dneska dělat, protože byly teprve dvě hodiny odpoledne.
Rozhodla jsem se napsat Emě.

Rose: ahoj, co dneska budeš dělat?

Čekala jsem asi deset minut a přišla mi odpověď.

Ema: ahoj, dneska nejspíš budu celý den ležet. Pořád mě bolí hlava :)

Rose: :D tak já se za tebou stavím. Do dvaceti minut jsem tam.

Ema: dobře, ale už žádný pití

Usmála jsem se nad zprávou od Emy a odložila mobil opět na stolek. Převlékla jsem se do tepláků a tílka. Vlasy jsem si svázala do vysokého culíku, vzala jen potřebné věci a vydala se za Emou.

„tak pojď" řekla Ema a šla rovnou nahoru. Já zavřela dveře a šla za ní.

„dneska jsem byla u Caleba" řekla jsem hned, co jsme si sedly na postel.

„co?" Vyhrkla překvapeně s vykulenýma očima.

„šla jsem mu vrátit ten řetízek" vysvětlila jsem, ale ona byla pořád překvapená.

„a co? Co říkal? Mluvili jste spolu? Chce tě zpátky?" Vychrlila na mě otázky, než jsem stačila mrknout.

„mluvili jsme a shodli se na tom, že pro nás bude nejlepší, když zůstaneme kamarádi" řekla jsem a viděla, jak se Emin výraz změnil na posmutnělý.

„to mě mrzí" řekla a jemně se usmála.

„jsem jen ráda, že jsem ho neztratila i jako kamaráda" řekla jsem zase já a taky se pousmála.

„tak, co budem dělat?" Zeptala se a tím změnila téma, za což jsem byla ráda.

„a co takhle si pustit film?" Navrhla jsem a Ema hned s úsměvem vzala svůj notebook. Pustily jsme si nějaký film a jen tak seděly.

                ------------------------

„tak, jak bylo v práci?" Zeptala jsem se mámy, když přišla domů z práce. Od Emy jsem přišla asi před hodinou.

„dneska to bylo v pohodě" odpověděla mi máma s velkým úsměvem.

„stalo se něco?" Zeptala jsem se a neubránila se úsměvu.

„vlastně jo.. dneska k nám přijde na večeři Daniel" řekla máma a já se na ní nechápavě dívala.
Kdo je Daniel?

„kdo je Daniel?" Zeptala jsem se na otázku, která mi proběhla hlavou.

„víš.. on.. to je můj přítel a myslím, že teď přišel správný čas ti ho představit" řekla a dál se prohrabovala ve své kabelce. Dělala, jakoby nic.
Máma má přítele? Jak? Kdy? Kde? Tolik let máma nikoho neměla a teď mi jen tak řekne, že k nám přijde její přítel na večeři. To zvládnu.

„jak dlouho se znáte?" Musela jsem se zeptat.

„čtyři měsíce" řekla a já otevřela malinko pusu.

„proč jsi mi to neřekla?"

„musela jsem si být jistá. Nechtěla jsem tě seznamovat s někým, s kým bych po chvíli nebyla" odpověděla a podívala se na mě. Já jí na to jen přikývla.

„má děti?" Zeptala jsem se, protože mě to zajímalo.

„nemá. Je tři roky rozvedený, ale děti nemá" řekla s klidem máma a já se na ní jemně usmála.
Chci, aby máma byla šťastná.

„tak jo, já jdu udělat tu večeři" řekla máma, když jsem nic neříkala a šla k ledničce. Já se rozhodla jít nahoru a trochu se upravit.
Nejdřív jsem se osprchovala, potom jsem si vzala kulmu a trochu si navlnila vlasy. Na sebe jsem si vzala látkové kraťasy a černé tílko a oči si zvýraznila řasenkou.

Akorát jsem dodělala oči a už jsem slyšela hlasy ze zdola. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla z pokoje. Po schodech jsem šla pomalu a nejistě. Bála jsem se. Byla jsem nervózní z toho, že mu nebudu sympatická a on kvůli tomu opustí mámu.

„Rose, no pojď" řekla máma a já s nervózním úsměvem došla k nim. Daniel vypadal mile. Měl na sobě černý oblek a na tváři úsměv. Měl modré oči a mohlo mu být tak čtyřicet pět.

„ahoj, Rose. Já jsem Daniel, rád tě poznávám" řekl zdvořile a natáhl ke mně ruku.

„taky vás ráda poznávám" řekla jsem a s úsměvem ruku přijala.

„nemusíš mi vykat" řekl a společně s mámou se uchechtl. Až teď jsem si všimla, že má máma na sobě černé šaty. Wow. Opravdu jí to sluší. Musí ho mít docela ráda.

„tak pojďte, jdeme se najíst" zavelila máma a všichni tři jsme šli do kuchyně, kde už byla perfektně připravená večeře.
Sedli jsme si a začali jíst.

„tak Rose, jaké máš plány po škole?" Zeptal se mě Daniel.

„no.. ještě nevím, jestli chci na vysokou, takže podle toho" odpověděla jsem s úsměvem.

„já si myslím, že by na vysokou měla jít. Přece jenom by to bylo lepší i v oblasti práci" zapojila se do konverzace i máma.

„to jistě ano, ale záleží to na ní samozřejmě" řekl zase Daniel a já se na oba dva usmála.
Potom jsme si povídali o všem možným. Zjistila jsem docela dost věcí o Danielovi. Třeba to, že mu je čtyřicet tři. Takže je o tři roky starší než máma.

„děkuju za skvělou večeři a hezky strávený večer" řekl Daniel, když už byl na odchodu.

„ráda jsem tě poznala, ahoj" řekla jsem mu a už šla po schodech nahoru. Slyšela jsem ještě, jak se s mámou rozloučil, a pak si dali pusu. Musela jsem se nad tím pousmát.

Došla jsem do pokoje, kde jsem si rovnou lehla na postel.
Máma je šťastná. Jsem ráda, že si někoho konečně našla a může trávit čas i s někým jiným, než se mnou. Opravdu jim to přeju a doufám, že jim to dlouho vydrží.

                  _______________

Po trochu delší době, ale přece jenom :D
Doufám, že se vám část líbila.

x moon x