That boy

65. Překvapení

Slyšela jsem neústupný zvuk něčeho, co naráží do něčeho skleněného.
Nuceně jsem otevřela oči a podívala se, kolik je hodin.
5 hodin ráno.. super. Vždyť je neděle.
Podívala jsem se směrem, odkud ten zvuk přicházel a viděla, jak jednotlivé kamínky naráží na mé skleněné okno.
Naštvaně jsem došla k oknu a otevřela ho. Dole stál Jack s taškou a chtěl hodit další kamínek, ale zarazil se, když mě viděl.

„co tady děláš?" Zašeptala jsem svou otázku, ale tak, aby mě slyšel.

„pojď mi otevřít" řekl a odešel k hlavnímu vchodu. Já protočila očima, zavřela okno, protože tam byla strašná zima a šla dolů ke dveřím, které jsem hned otevřela.
Jack vešel hned dovnitř, aby se zahřál. Měl červený nos a byl celý studený. Nad tím jsem se uchechtla a dál se na něj dívala.

„co tady děláš?" Zopakovala jsem svou otázku, na kterou mi před chvílí neodpověděl.

„přinesl jsem kakao" řekl a nadzvedl tašku, ve které bylo nejspíš to kakao.

„víš, že jsme si ho mohli udělat i tady?" Zeptala jsem se s uchechtnutím a Jack se na mě podíval, jako na debila.

„vím, ale chtěl jsem tě překvapit" vysvětlil a já se usmála.

„dobře" řekla jsem a políbila ho.

„tak pojď nahoru" řekla jsem a vydala se po schodech nahoru a Jack hned za mnou.
Došli jsme do pokoje a já si sedla na postel. Jack ze sebe sundal bundu a sedl si taky. Vyndal z tašky kakao, které bylo v termoskách, a potom vyndal ještě sušenky a já se začala usmívat.

„v kolik jsi vstával?" Zeptala jsem se ze zvědavosti a vzala si jednu sušenku.

„nespal jsem. Nemohl jsem usnout" odpověděl Jack s uchechtnutím a já nevěřícně zakroutila hlavou.

„a nejsi unavený?" Zeptala jsem se a kousla si do sušenky, která byla čokoládová.

„nejsem" odpověděl s jemným úsměvem. 

                 -------------------------

Tomu byste nevěřili, ale Jack právě spí a hlavu má na mých nohách. Je půl sedmé a já nevím, co mám dělat. On si jen tak prostě přišel, vzbudil mě tak brzo, a pak si usnul.

Stejně je ale roztomilý, když spí. Je tak klidný a bez starostí. Nevědomě jsem se začala usmívat na spícího Jacka a rukou jsem ho hladila ve vlasech.
Kdyby mi tehdy nepomohl s tím vzorcem, tak bychom tady teď pravděpodobně nebyli. Je neuvěřitelné, jak jedna věta může změnit celý váš život. Přehodit vaše priority a myšlení. Jak ve vás jeden člověk dokáže vyvolat tolik pocitů, které se každým dnem jen stupňují, i když si myslíte, že už není co stupňovat, vždycky se to stupňuje dál.

Pomalu jsem se dostala z postele ven. Tak, abych nevzbudila Jacka a šla dolů, kde už byla máma s Danielem.

„dobré ráno" řekla jsem a zývla si.

„dobré ráno" řekli oba jednohlasně.

„Jack je tady?" Zeptal se Daniel a napil se své kávy.

„jo.. přišel ráno" odpověděla jsem popravdě. Daniel mi na to jen chápavě přikývl.

„půjdem za chvíli do práce. Nechcete udělat snídani?" Zeptala se máma mile a já jen nesouhlasně zakývala hlavou.

„já nám něco udělám" odpověděla jsem jí s úsměvem.

„dobře. Já se jdu teda připravit do práce" řekla máma a odešla do svého pokoje. Já si začala dělat těsto na lívance.
Po chvíli odešel i Daniel za mámou a já slyšela kroky ze shora.
To bude Jack.

A myslela jsem správně. Přišel ke mně ze zadu a objal mě kolem břicha.

„dobré ráno" řekla jsem s uchechtnutím a dál míchala těsto. Jack jen něco zabručel ve smyslu dobré ráno a hlavu si položil na moje rameno.
Určitě je ještě unavený.

„nejsi ještě unavený?" Zeptala jsem se pro jistotu.

„nejsem" řekl a na to si zývl. Nad tím jsem se jen zasmála a Jack taky. Šel si sednou ke stolu a čekal, až tam přijdu taky.

Když jsem dodělala lívance, přešla jsem i s dvěma talíři k Jackovi a sedla si vedle něj.

„díky" řekl s úsměvem a pustil se do jídla. Já se jemně usmála a začala jíst taky.

„tak jo.. my už půjdem, tak se tu mějte hezky a ahoj" řekla máma, když vyšla z pokoje, dala mi rychle pusu a i s Danielem odešli z domu.
Nestihli jsme říct ani ahoj a už byli pryč.

„co chceš dneska dělat?" Zeptal se Jack a dal si další sousto lívance do pusy.

„mohli bychom se jít projít" navrhla jsem a usmála se.

„dobře, tak se dneska půjdem projít" souhlasil Jack a uchechtl se.

                  -------------------------

Zrovna se s Jackem procházíme po městě, kde jsou ještě vánoční ozdoby, jelikož je teprve začátek ledna.
S Jackem se držíme za ruce a on mě hladí palcem. Aspoň na chvíli jsem přestala myslet na maturitní ples.

„už mám vybrané šaty" řekla jsem a usmála se na Jacka.
A už na něj zase myslím..

„a ukážeš mi je?" Zeptal se s úsměvem.

„ne.. uvidíš je až na plese" odpověděla jsem s uchechtnutím a Jack jen nevěřícně zakroutil hlavou, ale s úsměvem.

„těšíš se na ten maturitní ples vůbec?" Zeptala jsem se s uchechtnutím a dívala se na něj.

„jo.. jen mi to nepřijde nějak důležitý" odpověděl s uchechtnutím a já zvedla překvapeně jedno obočí.

„já se na to těším. Vždyť na ten den budeme vzpomínat celý život" řekla jsem zasněně. Už jsem si představovala, jak ten den bude probíhat.

„vždyť to je jen ples" řekl opět Jack s uchechtnutím.

„jo, ale maturitní. Náš a ještě s naší školou a hlavně s naší třídou? To bude perfektní" řekla jsem zase já na svou obhajobu.

„no ta párty potom bude perfektní" zavtipkoval Jack a já se nad tím jen uchechtla.

„už začíná být docela zima" řekla jsem jen tak. Měla jsem na sobě tričko, mikinu, teplou bundu i čepici a stejně mi byla zima.

„chceš jít už domů?" Zeptal se Jack, já mu na to jen přikývla, a tak jsme se vydali zase domů.

                ---------------------------

Právě jsme opět u mě doma, ale je tady i Ema s Jasonem, takže nejsme samy.

„zítra zase škola" řekla otráveně Ema a jen chápavě přikývla.

„no to máte blbý no" řekl Jason a uchechtl se. On už totiž do školy nechodí.
My s Emou jsme se na něj jen otráveně podívaly, ale to ho ještě víc rozesmálo.

„jako nezávidím vám dělat tu maturitu" řekl ještě, a tím mi dal do hlavy další velký problém. Maturita. To bude můj konec. Celý čtyři roky se snažím, a pak to zkazím u maturity. Skvělý.

„to nějak zvládnem" řekla pozitivně Ema až jsem se divila, jak může být ohledně maturity tak pozitivní.

„prostě to nějak dopadne" řekl Jack a ledabyle mykl rameny.
Jak může být tak klidný?

„já to nezvládnu" přidala jsem se do diskuze.

„ale dáš. Všichni to dáme. Bude to dobrý, ale nebudeme se kvůli tomu stresovat už teď, ne? Času je ještě dost" řekla opět pozitivně Ema a já jen nervózně přikývla.
Hlavu jsem si opřela o Jackovo rameno a ani nevím jak, ale usla jsem.

                 _________________

x moon x