IN THE CITY || Fanfiction

38. chapter ♦ Last time - END

"Zavolejte někdo záchranku!"

"Dýchá vůbec?"

"Co se stalo?"

Tohle byl jen zlomek věcí, které jsem slyšela kolem sebe, ovšem přišlo mi to všechno tak vzdálené. Snažila jsem se otevřít oči, ale nešlo to, byly až moc těžké. Také jsem se pokoušela pohnout, ovšem to se mi také nedařilo. Mé končetiny mě vůbec neposlouchaly. Jako kdyby mé tělo nebylo propojené s mou myslí.

"Já musím jet s ní! Jsem její přítel!"

"A já její bratr, takže máš smůlu."

Zaslechla jsem hlas, který zajisté patřil k Harrymu. Poznala bych ho kdykoliv a kdekoliv. Chtěla jsem slyšet, co řekne dalšího, ale najednou okolní svět upadl do naprostého ticha.

Tiché houkání a občasné trhnutí. Tyhle dvě věci mě zpátky probraly. Znovu jsem se pokusila otevřít oči, tentokrát se to k mému překvapení povedlo. Kolem mě bylo bílé ostré světlo, přičemž jsem viděla stíny lidí, které se skláněly nade mnou. Zamrkala jsem, jelikož jsem viděla rozmazaně. Nepomohlo to, pořád jsem viděla spíše jenom čmouhy.

"Audrey! Zlatíčko!"

"Jestli mě slyšíte, tak zamrkejte!"

Udělala jsem, jak hlas řekl. Několikrát jsem za sebou zamrkala, to byla snad jediná věc, kterou jsem v tuhle chvíli zvládla. Cítila jsem, jak mě začala znovu přemáhat únava. Poslední věc, kterou jsem cítila, byla, že mi nikdo silně stiskl ruku.

---

Pravidelné pípání. Jediná věc, kterou jsem slyšela.

Náhle jsem sebou trochu trhla.

"Audrey?" uslyšela jsem vedle sebe hlas, který mě motivoval k tomu, abych se pokusila otevřít oči. Sebrala jsem ten kousek síly, který jsem v sobě měla a otevřela oči. Pootočila jsem hlavu na stranu, abych se podívala na člověka, který seděl vedle postele.

"Liame." pronesla jsem naprosto neslyšně. Cítila jsem, jak jsem měla suché a popraskané rty. Nemluvě o tom, že mi došlo, že mám nevěřitelně sucho v krku. Za trochu vody bych teď dala snad cokoliv.

"Bože, Audrey." vydechl Laim který se ke mně naklonil blíž. "Ani nevíš, jak moc jsi nás vyděsila. To už nám nikdy nedělej." dodal po chvíli. Dívala jsem se na něho, přičemž se mi v hlavě začaly skládat dílky událostí, které se staly na svatbě. "Báli jsme se o tebe." zašeptla tiše, načež mi stiskl ruku.

"Probrala se?" zaslechla jsem náhle hlas z mamky z druhé strany místnosti. Ještě chvíli jsem se dívala na Liama, ale nakonec jsem otočila hlavu směrem, odkud jsem slyšela hlas. Spatřila jsem mamku ve svatebních šatech. Vedle ní stál Greg, přičemž měli oba dva starostlivý výraz.

"Dojdu zavolat doktora." pronesl můj budoucí nevlastní otec, načež vyšel z místnosti. Sledovala jsem mamku, jak míří k posteli. Než jsem se nadála, tak stála vedle mě a pohladila mě po paži. I přesto, že jsem nechtěla, tak se okolní svět začal kolem mě opět rozmazávat.

---

"Kdybych věděl, že se něco takového stane, tak bych to neudělal!"

"To mě nezajímá. Tys to udělal, kvůli tobě je teď tady, takže vypadni. Odleť si do tý svý pitomý Ameriky."

Probudily mě dva hlasité hlasy. Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem sebe. Můj pohled padl na mého bratra, který stál naproti Harrymu. Oba dva měli naštvané výrazy, což jsem poznala dost jasně. Nedalo se to přehlédnout.