IN THE CITY || Fanfiction

34. chapter ♦ You're horrible

Zbytek školního týdne utekl, než jsem se nadála. Dianne se nějak srovnala s tím, že chodím s Harrym a už na mě nekoukala tím jejím pohledem, který naháněl husí kůží snad každému. Byla jsem na další zkoušce divadla, kde jsme jenom četli scénář, ale vzhledem k mé minimální roli jsem tam nedělala vůbec nic. Sezení u psychologa, které mi domluvila mamka, jsem si přeložila na další týden s výmluvou, že mám toho příliš do školy, i když to nebyla pravda. Raději jsem místo toho jela na pozdní oběd s Harrym do jedné příjemné restaurace. Vlastně jsem s Harrym celkově teď trávila všechen volný čas, dokonce i přestávky ve škole a přišlo mi, že to snad ani lepší být už nemůže, ovšem dnešek byl strašný, teda spíš až od té doby, kdy jsme přijeli do jednoho hotelu na kraji Londýna, kde se konalo udílení ceny Podnikatel roku.

Bohužel jsme tu měli strávit celý víkend, což se mi moc nezamlouvalo. Liam tu byl s Theou, tudíž jsme je nechtěla rušit a dělat jim křena. S mamkou a Gregem to bylo podobné. Celé odpoledne jsem proflákala na hotelovém pokoji, který jsem měla naštěstí celý jenom pro sebe. Na můj vkus byl až moc velký, ale tak nestěžovala jsem si. Přeci jen kdo by něco namítal proti obrovské a pohodlné posteli, nemluvě o velké plazmové televizi, kterou jsem si celou dobu nechala zapnutou, abych mohla poslouchat písničky, které hráli na MTV.

Když bylo něco po půl šesté, zaklepala mi mamka na dveře s tím, že musíme za chvíli jít na slavností zahajovací večeři, tak ať se připravím. Naštěstí to byla jediná věc za dnešek, kam jsem musela jít, ze zbytku jsem se vymluvila, tudíž hodinovou večeři s obchodními řečmi snad vydržím. Příprava mi k mému překvapení zabrala víc času, než jsem čekala. Zrovna jsem si kulmovala vlasy, když se ozvalo zaklepání na dveře. Tiše jsem si povzdychla a položila kulmu na kraj umyvadla, potom jsem šla otevřít.

„Audrey, ty ještě nejsi připravená?“ zeptala se mamka, potom co si mě prohlédla zkoumavě od hlavy až k patě. Jenom jsem zavrtěla hlavou v záporné odpovědi. „Dobře.“ řekla s tišším povzdychem, načež hned pokračovala dál. „My všichni půjdeme napřed a ty pak přijdeš sama, nevadí?“ položila další otázku a já znovu zavrtěla hlavou, jelikož mi to vážně nevadilo. „Jídelnu najdeš v přízemí, když tak se někoho zeptej. A mimochodem, zlatíčko, moc ti ty vlasy takhle sluší.“pronesla s širokým úsměvem na tváři, což donutilo se usmát i mě.

„Děkuju. Tobě to taky sluší.“ řekla jsem a doopravdy jsem to tak i myslela, měla na sobě tmavě modré šaty, které jí naprosto sedly. „Za chvíli jsem dole, jenom si dodělám vlasy a převlíknu se.“ dodala jsem, mamka přikývla, načež se otočila a rozešla se pryč. Zavřela jsem dveře a pokračovala dál v přípravě. Během deseti minut jsem si natočila všechny vlasy, vlastně jsem ani netušila, proč jsem se s tím, tak namáhala. Lehce jsem se nalíčila, a pak si oblékla bílé šaty bez rukávu přepásané v pase tenkým bílým páskem. Aby šaty nepůsobily moc nudně, sukně se postupně rozšiřovala až nad kolena a byly na ní různě velké červené a světle modré květy. Obula jsem si bílé páskové boty na podpatku, dala si prstýnek a náušnice a popadla tmavě červené psaníčko. Byla jsem připravená k odchodu, i když trochu pozdě, ale to nebylo důležité, aspoň pro mě. Zkontrolovala jsem si, jestli mám kartu od pokoje, a pak vyšla na chodbu směrem k výtahům. Z ničeho nic jsem ucítila, jak mě někdo chytil za boky a otočil směrem k sobě. Normálně bych snad vykřikla, ale teď, než jsem se zorientovala, tak jsem hleděla do Harryho tváře. Pobaveně se šklebil.

„Co tady děláš?“ zeptala jsem se ho zmateně, protože, když jsme si odpoledne volali, tak říkal, že celý víkend bude trávit někde v Oxfordu u prarodičů. Věc, co mě ještě víc mátla, byla hlavně tak, že měl na sobě oblek a černou kravatu, což mu neskutečně slušelo, ovšem to jsem mu říct nesměla. Jeho ego byla už teď dost vysoké.