IN THE CITY || Fanfiction

18. chapter ♦ I want an ice cream

„Harry, kam to jedeme?“ zeptala jsem se, když jsem seděla na zadním sedadle v autě a opírala si hlavu o Harryho rameno. Pohled jsem měla upřený před sebe, dívala jsem se na noční Londýn skrz čelní sklo, ovšem myšlenkami jsem byla úplně někde jinde, přesněji u Daniela.

„Uvidíš.“ odpověděl mi jednoduše Harry, přičemž mi nepřestával přejíždět lehce rukou, kterou mě objímal, po paži. Normálně bych ho nenechala, ale teď jsem neměla sílu na to s ním bojovat, dokonce ani, abych potlačovala pocit, že je to docela příjemné.  

„Já chci domu.“ řekla jsem, přičemž jsem si neuvědomovala, že možná zním jako nějaké malé dítě. „A zmrzlinu. Hodně zmrzliny. Vlastně teď můj jediný úkol je jíst zmrzlinu, dívat se na zamilovaný filmy a litovat se.“ dodala jsem, díky čemu jsem si byla jistá, že teď Harrymu na tváři pohrává pobavený úšklebek.

„Neboj se, všechno bude.“ odpověděl mi s kratším smíchem, načež v autě zase zavládlo ticho. Neměla jsem ponětí, jak dlouho trvalo, než jsme se dostali před luxusní a obrovský dům, který mi tak trochu připomínal palác z nějaké pohádky. Čekali jsme pár vteřin, než se otevřela velká kovová brána, auto pak vjelo dovnitř a po chvíli už stálo, před vchodovými dveřmi do domu.

„Pane Styles, jsme tady.“ oznámil řidič, když zastavil s autem. Harry jenom přikývl a pak otevřel dveře, vystoupil a podal mi ruku, aby mi pomohl ven, za což jsem mu byla vděčná, protože díky těm botám a šatům to nebylo zase tak moc snadné. Jakmile jsem vystoupila, zaklonila jsem hlavu a podívala se znovu na ten dům, který díky noci, působil snad ještě kouzelněji.

„Pojď.“ pobídl mě Harry, přičemž mě lehce držel za loket. Tiše jsem si povzdychla a následovala ho. Mělo by mít jasné, že mě nevezme domu, bylo tomu naivní tomu věřit, stejně jako tomu, že existuje Santa Klaus nebo zoubková víla. Když Harry odemkl dveře, kývl hlavou dopředu a já jako první vešla do velké haly, ve které se během pár vteřin rozsvítilo. Zalapala jsem po dechu. Schodiště bylo po obou stranách, přičemž se nahoře spojovalo. Zábradlí bylo jediné černé, ostatní věci byly v krémovém odstínu barvy.

„Páni.“ zamumlala jsem pro sebe, protože takovéhle věci jsem viděla donedávna leda tak na fotkách v nějakém časopise. Najednou jsem ucítila, jak mi Harry položil ruku na bedra a zatlačil dopředu, čímž mi naznačil, ať jdu. Potom, co jsme vyšli po schodech a zabočili do jedněch z mnoha dveří, co byly na chodbě, ocitli jsme se nejspíš v Harryho pokoji.

„Budeš chtít asi nejspíš nějaké věci na převlečení, co?“ promluvil z ničeho nic Harry. Přikývla jsem v odpovědi a pak ho sledovala, jak zamířil k černé skříni, ze které po chvíli vytáhl černé tepláky, tmavě modré tričko a nějakou šedou mikinu, na které bylo už na první pohled vidět, že mi bude velká.

„Děkuju.“ řekla jsem s nepatrným úsměvem, když jsem si od něho vzala ty věci, přičemž se jeho ruka lehce otřela o tu mojí. Odvrátila jsem od něho pohled a porozhlédla se po místnosti, které dominovala velká postel s krásným černým čelem.

„Dojdu pro tu zmrzlinu.“ oznámil, protože mu došlo, že nejspíš bud chtít mít soukromí, abych se mohla převléknout z těch šatů do jeho věcí. Udělala jsem pár kroků vpřed a odložila si ty věci opatrně na postel, pak jsem se otočila a dívala se na Harryho záda, jak opouští místnost.

„Počkej.“ křikla jsem z ničeho nic, když mi došlo, že si nezvládnu ty šaty rozepnout sama. Harry se otočil a podíval se na mě s tázavě povytáhnutým obočím. „Mohl bys?“ zeptala jsem se a přehodila si vlasy přes jedno rameno, čímž jsem mu naznačila, co myslím.

„Samozřejmě.“ odpověděl chraplavě, a pak udělal pár kroků vpřed, díky čemu stál za mými zády. Chytil opatrně zip mezi dva prsty a pomalu táhnul dolů, přičemž já si přidržovala předek, aby ty šaty náhodou nespadly úplně, člověk nikdy neví. Když už šaty byly rozepnuté, tak neodstoupil, spíš naopak. Náhle jsem cítila jeho horký dech na svém krku, což způsobilo, že jsem cítila, jak mi naběhla husí kůže po celém těle.

„Děkuju.“ šeptla jsem z ničeho nic, předtím než jsem pootočila hlavu na stranu. Tím jednoduchým slovem, jsem změnila tíživou atmosféru, kterou do teď v místnosti panovala.

„Není zač.“ odpověděl mi Harry, stejně tichým tónem hlasu. Pak odstoupil a než jsem se nadála, tak jsem v místnosti byla sama. Rychle jsem se převlékla do toho oblečení, které na mě doslova plandalo. Byla jsem si jistá, že musím vypadat komicky, ale abych tomu alespoň trochu zabránila, tak jsem si u tepláků pevně zavázala tkaničku a u mikiny vyhrnula rukávy, které mi předtím přesahovaly dokonce až přes dlaň. Šaty jsem opatrně složila, a pak je položila na černou skříňku vedle mě. Znovu jsem se porozhlédla po pokoji a díky tomu si všimla dveří, které nejspíš vedli do koupelny. V takovémhle domě se dalo předpokládat, že každý pokoj bude mít svou vlastní koupelnu. Rozešla jsem se k nim, ale než jsem k nim dorazila, zastavila jsem se u velkého psacího stolu, na kterém byl nepořádek, ovšem nazvala bych ho spíš pracovním. Leželo tam několik otevřených knížek, pak pár popsaných papírů a několik tužek, ovšem to, co mě zaujalo, byla fotka, která sloužila jako záložka v jedné knize.

Opatrně jsem tu knihu otevřela, ale ještě předtím se podívala směrem ke dveřím, jestli tam není náhodou Harry, protože by si třeba mohl myslet, že se mu hrabu v soukromí, což jsem vlastně dělala. Na fotce byl on jako malý kluk, tím jsem si byla jistá, jelikož ty vlasy a ďolíčky ve tvářích byly nezaměnitelné. Vedle něho po pravici stál jeho otec a po levici nejspíš jeho mamka, usmívala se do fotoaparátu stejně jako její syn, hnědé vlasy jí spadaly po ramenech a v očích byla vidět radost a štěstí. Ještě pár vteřin jsem tu fotku pozorovala, než jsem jí vrátila zpátky do knihy, kterou jsem pak položila na stejné místo, jako jsem jí předtím vzala.

Pak už jsem konečně došla do koupelny, chvíli mi trvalo, než jsem našla, jak se rozsvěcí světlo, když jsem to konečně objevila, přešla jsem k zrcadlu. Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na sebe, oči jsem měla ještě červené a trochu napuchnuté z toho, jak jsem brečela. Natáhla jsem ruku ke kohoutku a pustila vodu, protože jsem si chtěla trochu opláchnout obličej, což jsem i udělala. Nakonec jsem se vrátila zpátky do pokoje, kde už byl Harry, seděl na menší černé kožené pohovce s obří krabicí zmrzliny a dvěma lžícemi.

--------------------------------------

♦ Nová část! Nakonec nedopadla tak tragicky, jak jsem čekala :D Dneska mi totiž vůbec nešlo psát, i když jsem měla strašnou náladu, vlastně jenom díky tomu je tady nová část :) 

♦ Jinak moc děkuju za komentíře a votes u minulé části, bylo jich skoro 100! Jste prostě dokonalí a nevím, co bych bez vás dělala :)

♦ Dále tato část je věnovaná osůbce, která komentuje snad každou část, proto si zaslouží věnování :) A tímto jí chci taky popřát hodně štěstí u příjmaček, držím palečky a věřím, že to zvládneš :)

♦ A nakonec začala jsem psát novou povídku DEAL, byla bych moc ráda, kdyby jste se na ní mrkli :) (najdete jí u mě na profilu :)