Summer Love [CZ]

34. Kapitola - Svět je plný překvapení

( Chtěla bych vás poprosit, abyste poslední kapitolu četli, když na ni máte náladu a nikam nepospícháte. Přála bych si, abyste si ji vychutnali a aby vyzněla, tak jak bylo v úmyslu :) )

" Asi bych už měla jít," prohlásila jsem a ačkoliv jsem nechtěla postavila jsem se a pohlédla na Andrewa. " Ještě chvíli tu budu. Sejdeme se v hale," řekl a zahleděl se do dálky. Přikývla jsem a vydala se na pokoj. " Tak a máme tu konec, který jsme všichni čekali. Bylo jasné, že jednou přijde, ačkoliv jsme doufali že ne." zašeptala jsem spíš pro sebe. Povzdechla jsem si a otevřela dveře do pokoje. Isabella stála v koupelně a malovala si linky. Přešla jsem ke skříni a vytáhla poslední nezabalené oblečení. Převlékla jsem se a zamkla kufr. Pohlédla jsem na sestru. Stála na balkoně a pozorovala hvězdy. Přišla jsem k ní a obejmula ji. " Nikdy by mě nenapadlo, že zažiju takovouhle dovolenou." řekla do ticha. " Mmm," zamumlala jsem a zahleděla se na oblohu. Měsíc nádherně zářil. " Tak jdeme," prohlásila Isabella a odešla dovnitř. Uchopily jsme každá svůj kufr a táhly ho ven z pokoje. Naposledy jsem pohlédla na pokoj. Zhasnula jsem světla a zamkla dveře. Žaludek se mi sevřel. Dotáhly jsme kufry až do haly vedle recepce a čekaly na autobus. Za chvíli k nám přišla mamka. " Kde je táta?" zeptala se jí Isabella. " Nevím, a je mi to jedno." odfkla si. Isabella se zamračila a já pozvedla obočí. " Až přiletíme domů, pošlu mu rozvodové papíry." prohlásila, když viděla naše pohledy. Nestihla jsem na to nic říct, protože se do haly začali hrnout zástupy lidí. Za chvíli k nám došel Jason, Ronnie, Kristy a Lissy. " Bude se nám stýskat!" řekla Kristy a obejmula mě. Potom také Kristy a Ronnie. " Napiš, jak jste doletěli," prohlásila nakonec. Andrew se objevil zrovna, když přijel autobus. Naložili jsme kufry a vrátili se rozloučit. Přistoupila jsem k Andrewovi a obejmula ho. Pevně mě ve své náruči stiskl. Po chvíli mě od sebe odtáhl a daroval mi poslední vášnivý polibek. Pustila jsem jeho ruku, kterou jsem celou dobu pevně držela a vydala se k autobusu. Když jsem se ohlédla uviděla jsem v jeho očích bolest. Isabella stiskla mou ruku a společně jsme nastoupily do autobusu. Sedly jsme se spolu na sedadlo a čekaly až se autobus rozjede. Seděla jsem u okýnka, takže jsem ho viděla. Po tváři mi opět sjelo několik slz. Ale nejen mě. I sestře. Tiše jsme seděly vedle sebe a čekaly. Každá minuta se zdála dlouhá.

... Vzala jsem si talíř a mířila si to k zákuskům, ale najednou se mi do cesty připletl nějaký kluk a já do něj narazila. Když se otočil zjistila jsem, že to je ten hezký český animátor - Andrew.

" Ježíši, promiň!" vyhrkla jsem.

" Já se omlouvám, já jsem nečekaně zaterasil cestu. Jsi v pohodě?" přikývla jsem. Usmál se a odešel... problesklo mi hlavou. ... Když jsem vyšla ze dveří naproti mě zrovna šel Andrew. Podíval se na mě(zacláněla jsem mu v cestě)a trochu se usmál jako se usmívá na každého. Také jsem se usmála. Nebyl to pohled, kterým bych říkala 'Páni jsi úžasný a sexy' nýbrž 'Usměju se aby se neřeklo'... " Jsem Andrew Marin," podal mi ruku " Elisabeth Thomas" stiskla jsem ji a v tu ránu mi jako bych dostala ránu do břicha, nebo spíš něco mezi motýlky, mravenčením a ránou. Nevím jestli to cítil také nebo se to jen poznal u mě, ale tvářil se šokovaně..." Kam jdeme?" podivila jsem se, ale Andrew začal kroutit hlavou " zvědavost lidem nesluší," ušklíbla jsem se. " A co podle tebe lidem sluší?" zastavil se a podíval se na mě. Přemýšlel. Jeho modrozelené oči si mě pátrávě prohlížely. " Všem nesluší to samé." odpověděl po chvíli a šel dál... Vzal mě do náruče a nesl hlouběji do moře. Trochu jsem vypískla. Nakonec se zastavil a pustil mě. Žbluňkla jsem do vody. Naštěstí jsem stihla zadržet dech a zavřít oči. Když se mi povedlo vyškrábat se zpět na nohy Andrew se mi smál. Moje vlasy museli vypadat skvěle. Navíc jsem musela chytat sluneční brýle. Podívala jsem se na Andrewa. Odfkla jsem si a šla směrem zpět. Po chvíli jsem se otočila a rozběhla se zpátky, když se Andrew nedíval a podtrhla mu nohu. Už jsem nebyla já ten, kdo musel chytat brýle, ale ten kdo se smál. Andrew se ke mě začal přibližovat. " Ne! Ani na to nemysli!" vykřikla jsem, ale zbytečně samozřejmě... " Smím prosit?" zeptal se s úsměvem na tváři a nabídl mi ruku. Taky jsem se usmála a nechala se odtáhnout na parket. " Ale tancovat neumím." řekla jsem rychle. "Nevadí," odpověděl. Pravou ruku mi dal na pas a levou chytil mou pravačku. Svoji levou ruku jsem mu dala na rameno. Vedl mě... " Nerada vyrušuji váš asi dost důležitý rozhovor, ale -" začala jsem, ale Lady mě přerušila. " Ach ano, vyrušuješ. Vrať se nejdřív za pět minut." řekla a začala zase něco vypravovat Andrewovi. " Prosím?" zeptala jsem se podrážděně. " Co chceš?" podívala se na mě vztekle Melissa a dala si ruku v bok. " Mám nějaké plány a dost mi je narušuješ." odsekla jsem. " A co jako? Di si je někam vykonat a nevotravuj." pohodila hlavou. " to bych ráda. Děkuji za svolení." ušklíbla jsem se a otočila se na Andrewa " Jdeme?" zeptala jsem se ho. Zrzka nevěřícně vykulila oči... "Jednou poznáš skvělou holku, která by tě nikdy nepodvedla a bude si tě vážit. Bude tě milovat, chránit a neopustí tě. Strávíš s ní štastný zbytek života, vezmete se a budete mít děti, které vás budou milovat stejně jako vy je. Nakonec budou mít i vaše děti vlastní děti a vy v lásce společně odejdete." ... " Už ti to chci říct nějakou dobu, ale až dneska jsem se k tomu dokopal. Víš Elis.." odmlčel se. Zadívala jsem se mu do očí, Nevěděla jsem, co přijde. Teprve teď mi pořádně pohlédl do očí. " Miluju tě." ... Víš, jak jsi mi kdysi řekla, že jednou najdu dívku, která mě bude opravdu milovat a já jí? Nemusím ji už hledat. Našel jsem ji. Našel jsem tebe. A to mi stačí. Víc už nepotřebuju. Svět mi dal tebe. A ty jsi pro mě vším ...

Sevřela jsem pevně víčka. Isabella na mě zkroušeně pohlédla. Autobus se začal rozjíždět, když jsem naposled pohlédla z okna. Svět mi dal tebe... A ty jsi pro mě vším... " Já musím .. " vyhrkla jsem a stoupla si. Isabella se na mě nechápavě podívala a s ní i několik lidí okolo nás. " Co to dělá?" ozvalo se za mnou. Sotva jsem se udržela při té jízdě na nohou. " Zastavte!" vykřikla jsem. Autobusář mi samozřejmě nemohl rozumět, ale delegátka, která jela s námi mu okamžitě ve francouštině nařídila, ať zastaví. Autobusář prudce zastavil, až jsem se posadila zpátky na sedadlo. Několik lidí zalapalo po dechu. Pohlédla jsem z okna. Animátoři stojící venku nechápavě hleděli na autobus. Překročila jsem Isabellu a rozeběhla jsem se ke dveřím. Dveře se otevřely a já vyběhla ven. Andrew stál vpředu a pozoroval mě. Když jsem byla několik kroků od něj řekla jsem hlasitě " Já nemůžu," skočila jsem mu do náruče. " Já nemůžu," zamumlala jsem se slzami v očích. Když jsem pohlédla zpátky na autobus všichni na mě hleděli. Isabella a rodiče vystoupili. Isabella a mamka se nijak netvářili, ale na otci bylo vidět, jak hodně otrávený a zároveň náštvaný je. " Elis," zamumlal Andrew. " Co má tohle znamenat?" zvýšil hlas otec, když k nám přišel. " Já nemůžu odjet," odpověděla jsem odhodlaně. " Blbost! Nastup si a nech toho!" pronesl se zlostí v očích. " Ne," zavrtěla jsem hlavou. " Nemůžeš tu zůstat," zavrčel. Pohlédla jsem na mamku. " Není ti ještě osmnáct -" řekla smutně, ale Isabella ji přerušila. " Ale mě je," nechápavě jsme na ní všichni pohlédli. " Mohla bych tu s ní přes prázdniny zůstat a nakonci srpna bychom se vrátily. " To je absurdní! Nepřipadá v úvahu," vrtěl hlavou otec. " To by šlo," zamumlala mamka. " Prosím?" otočil se na ní otec. Pohlédla mu do očí a potom zpět na mě a na sestru. " Dobře, na konci srpna vás očekávám," prohlásila. " všechny," podívala se na Andrewa a také na Jasona, který se k nám zrovna přidal. Pustila jsem Andrewovu ruku, kterou jsem po celou dobu svírala a obejmula mamku. " Děkuju," vydechla jsem. Když jsem se podívala na Isabellu měla radost. " Děkuju," zašeptala jsem. Usmála se. Otec se naštvaně otočil na podpatku a vrátil se do autobusu. Po cestě si něco mumlal. Mamka nás naposledy obejmula. " Za chvíli jsme zpátky, uvidíš," usmála jsem se. Vyndaly jsme si kufr z autobusu a zamávaly mamce, která již seděla uvnitř. Autobus se rozjel a za chvíli nám zmizel z očí. " Nečekala jsem, že to takhle dopadne," prohlásila jsem. " Ani já," odvětila Isabella. " ale znáš to. Svět je plný překvapní..." dodala a s těmi to slovy se vydala zpět k hotelu. Zadívala jsem se na noční oblohu. Viděla jsem v ní kouzlo. Ani jsem si neuvědomila, že Andrew stojí vedle mě. Usmála jsem se na něho. V ruku v ruce jsme se vraceli k hotelu ...

Isabella měla pravdu. Svět je plný překvapení, nad kterými se člověk může jenom podivit. Prožila jsem nádhernou dovolenou, která však ještě nekončí. Nevím, co je ve hvězdách, ale to, že jsem poznala Andrewa mi změnilo život od základů...

***

V první řadě bych chtěla poděkovat člověku, který byl mou inspirací k téhle story. Kdybych ho na dovolené nepotkala, nikdy by SL nevzniklo. Vím, že si tohle nikdy nepřečte, ale stejně mu děkuju.

Dále bych chtěla poděkovat Terezce @Terkaveverka, která ze začátku psala se mnou.♥

Samozřejmě nemůžu zapomenout na moje dvě zlatíčka, která mě už od začátku podporovala. Takže děkuji Lucince @luciedolezelova16 a Janičce @PerrosCZ za vaši podporu! Mám vás moc ráda!♥

Děkuju moc všem čtenářům Summer Love! Upřímně jsem ani nepočítala s tím, že se SL bude někomu líbit a číst to. A už vůbec jsem nečekala, že se někdy dostanu ke konci. Děkuju moc všem čtenářům! Vždycky mě strašně potěšili všechny vote, komentáře i follow na můj profil. Budu ráda, když budete číst moje další story:) Všem moc děkuju!

- AdellDance♥