Summer Love [CZ]

22. Kapitola - Ranní vyjížďka

Vzbudilo mě ťukání na dveře. Sestru to nevzbudilo. Došourala jsem se ke dveřím a otevřela jsem je. " Dobré ráno zlato," políbil mě Andrew. Zvedla jsem jeho ruku s hodinkama a podívala se na ně. Osm ráno. Zamžourala jsem na něj. " Co se děje?" nechápala jsem. " Máme jen dnešek a zítřek. A ať se stane cokoliv, chci aby sis mě pamatovala v nejlepším světle," mrkl na mě. " Jsi se převléknout," popostrčil mě za dveře a zavřel mi je před nosem. Pozvedla jsem obočí. Vzala jsem si kraťasy a tílko do koupelny a převlékla se. Nanesla jsem mírně řasenku a naškrábala Isabelle vzkaz. Vyšla jsem před pokoj, kde na mě již čekal Andrew. Chytil mě za ruku a pokračovali jsme na snídani. Nandala jsem si bábovku a nějakou plněnou buchtu. Začala jsem kousat, když jsem si všimla Andrewova pohledu. " Co je?" zeptala jsem se. Pozoroval mě. Nedokázala jsem rozpoznat, co si myslí. " Jsi nádherná," řekl s klidem a nepřestával mě pozorovat. Zrudla jsem. " Hlavně po ránu, co?" ušklíbla jsem se. Zasmál se. " Tak pojď," řekl, když jsme dojedli. Vyšli jsme z hotelu a zamířili na pláž. " Kam jdeme?" zeptala jsem se. " Uvidíš," odpověděl a líbnul mě na tvář. 

Když jsme byli před hotelem chytnul mě kole pasu a přitáhl k sobě. Políbíl mě na temeno hlavy. " Miluju tě," zamumlal mi do vlasů. Usmála jsem se. " Já tebe víc," otočila jsem se na něj. Došli jsme na pláž, kde bylo asi pět lidí. Došli jsme k nějaké dřevěné budově. Andew na ní zaklepal. Nějaký chlap vyšel ze dveří. " Oh, c'est vous! Venez pour moi," [Ach, to jste vy. Pojďte za mnou,] kývnul hlavou ať ho následujeme. Andrew se na něj usmál. " Prendre de meilleures gilets, on ne sait jamais," [vězměte si radši vesty, člověk nikdy neví,] zamumlal chlap a ukázal na oranžové vesty. Oba jsme jednu popadli a vzájemně si pomohli se zapnutím. Stále jsem nevěděla, co mě čeká. Muž nám podal pádla. Nechápavě jsem jedno vzala a pozvedla obočí. Pán na mě nejdřív koukal a pak se otočil na Andrewa. " Est-ce ce que vous vouliez, non?" [Je to to, co jste si přál, že?] Andrew přikývnul. " Bien sûr, il a une petite amie comme une surprise. Pas que je sache," [Jistě, přítelkyně to má jako překvapení. O ničem neví,]zazubil se. Litovala jsem, že jsem se ve škole o francouštině nesnažila víc, protože jsem jim nerozuměla ani slovo. Pán přikývl a usmál se. Šel někam za tu dřevenou boudu. Andrew mi věnoval rychlou pusu na rty a šel za ním. Chvíli jsem se za ním jen dívala a přemýšlela o tom, co chystá. Nakonec jsem se vydala za nimi. Andrew stál u připraveného dřevěného člunu vedle moře a o nečem se bavil s tím chlápkem. " Merci," usmál se a potom ke mě natáhl ruku. Posadil mě do člunu a s chlápkem dotáhli člun dál do moře. Ještě jednou mu Andrew poděkoval a nasedl ke mě. Usmál se na mě. Vzal si obě pádla a pádloval dál do moře. Po nějaké době odložil pádla a zadíval se na mě. " Miluju tě," řekl a usmál se na mě svým nejkrásnější úsměvem. Slzy se mi draly na povrch. " Co se děje?" zeptal se nechápavě. " Já tebe taky miluju. A moc!" řekla jsem a pomaličku vstala a snažila se přejít k Andrewovi. " Nechci, aby tohle skončilo. Nikdy! Nechci tě tu nechat a psát si s tebou jenom přes facebook popřípadě volat přes skype," mírně jsem ztratila rovnováhu, ale Andrew mě chytil za ruku a postavil se vedle mě. Přiložil mi ruku na pas a zvedl mi bradu. Dívala jsem se do jeho zelenomodrých očí. " Ani já to nechci. Ale musíme to vydržet. Nechci abys na mě zapomněla. Jakmile mi tady skončí práce a vrátím se domů přijedu tě navštívit. A budeme se scházet. Kdo ví? Třeba se jednou vezmeme a budeme mít děti." usmála jsem se. " Pamatuješ, jaks mi tehdy řekla, že jednou najdu tu pravou a budu s ní žít navždy?" přikývla jsem. " Už jsem ji našel," usmál se a políbil mě. Polibek jsem mu opětovala. Zkoušeli jste se někdy líbat na dřevěné loďce? Né? Rozhodně nedoporučuji. Celá loď se sváma houpe. Zajela jsem mu rukou do vlasů a druhou se ho držela kolem krku. On měl ruku na mém pasu a druhou mi držel tvář. Naneštěstí narazila větší vlna do naší loďky a my ztratili rovnováhu a spadli do moře. Díky vestě jsme oba okamžitě byli na hladině. Podívala jsem se na Andrewa. Pobaveně jsme se na sebe dívali. Chytla jsem se o loďku a snažila se vyškrábat zpátky. Andrew mi nakonec pomohl. Vytáhl se tam hned za mnou. Prohrábl si rukama vlasy a pohlédl na mě. " Dobře," začal. " vsadím se, že příště už nebudeme stát tak dlouho na nohách," zasmála jsem se a pobaveně přikývla. 

" Merci," děkoval ještě jednou Andrew, když jsme dotlačili loďku na písek. Když jsme šli směrem k hotelu zívla jsem. " Ááh, slečna se málo vyspala! Že vyste ponocovala?" ušklíbl se Andrew. " Tak já dneska už ponocovat nebudu, když se vám to nelíbí pane no," zakřenila jsem se. " To jsem neřekl," přitáhl si mě k sobě a políbil mě na temeno hlavy. " Blíží se čas oběda. Už mám hlad," zamumlala jsem. Andrew se zasmál. " Jak jinak," neodpustil si komentář. "Hej!" namítala jsem a dloubla ho loktem do žeber. Začal mě lechtat a já se hned začla smát jako blbka a svíjet se. Sakra, teď ví, že jsem lechtivá a bude to na mě furt používat, pomyslela jsem si a zasmála se nad vlastními myšlenkami.