Summer Love [CZ]

32. Kapitola - Mimo plán

Znáte ten pocit, když někoho zklamete? Někoho, koho milujete? Někoho, kdo pro vás znamená všechno? Pocit beznaděje vás pohltí a vy nevíte, jak se ho zbavit.

Šli jsme potichu. Andrew celou dobu mlčel. Isabella a Lucy po nás házely zvědavé pohledy. John šel vedle nás zticha. O něčem přemýšlel. Zastavila jsem se. Ostatní na mě pohlédli. " Už bys měl jít," pronesla jsem směrem k Johnovi. " Co že?" zamumlal. " Jdi," řekla jsem ještě v klidu. " Nemám kam jít," zavrtěl nechápavě hlavou. " A? Dohoda byla, že ti pomůžu z vězení a ty mě už nekontaktuješ. Tak jdi." Stál na místě a pozoroval mě. " Jdi!" zvýšila jsem hlas " Elis," řekl tiše a smutně. " Prostě už vypadni!!" zařvala jsem. " Jako bych neměla už i tak podělaný život. Nepotřebuju být s tebou o několik minut víc než je nutno." řekla jsem mu ostře do očí. Otevřel naprázdno pusu a zase ji zavřel. V jeho očích jsem proběhl vztek. Tos tomu zase dala! pomyslela jsem si naštvaně. John se ke mě otočil zády. Trochu jsem si oddechla. Viděla jsem, jak se nadechuje a vydechuje. Rázem se otočil a aniž bych si uvědomila stál u mě, tak blízko, že jsme cítila jeho dech. " Takže já ti ničím život?" díval se mi zpříma do očí. Polkla jsem, ale pohledem jsem neuhnula. " Ano," snažila jsem se, abych zněla odvážně a nebojácně. Povedlo se. Možná až moc. V rázu jsem ucítila bolest na pravém líci. Nečekala jsem to. Do tváří se mi nahrvnula rudá barva a horko. Slyšela jsem, jak Lucy a Isabella zalapaly po dechu. Přivřela jsem víčka. Chtěl jsem být někde úplně jinde. Chtěla jsem umět se teleportovat. Nepovedlo se. Znovu jsem pohlédla do jeho černých očích plné zloby a nenávisti. " Ano, přesně takhle," pronesla jsem mu a očima propalovala ty jeho. Kdyby pohled uměl zabíjet, tak leží mrtvý. Bohužel, to byla druhá smůla toho dne. Periferním viděním jsem uviděla, jak se Johnova ruka znovu napřahuje. Zavřela jsem oči a čekala na bolest. Nepřicházela. Místo toho jsem ucítila něco, co mi narazilo do celého těla, a já klopýtla. Následně jsem ztratila rovnováhu a kecla si na zadek. Uslyšela jsem něčí rychlé nohy, které se ke mě hnaly. A taky slova. " Tak to teda ne!" rozeznala jsem Andrewův hlas. Lucy a Isabella klečely u mě a ptaly se mě, jestli jsem v pořádku. Jen jsem přikývla a pohlédla na to, co se odehrávalo mezi Andrewem a Johnem. " Ještě jí budeš bránit?!" uslyšela jsem Johnova slova. Andrew ho držel rukama od sebe. John se napřáhl a vrazil Andrewovi pěstí. Vykřikla jsem a okamžitě vstala. Lucy a Isabella taky. Rozeběhla jsem se k Adrewovi. Držel si nos. Do očí se mi zase nahrnuly slzy. " Ne, ne, ne" mumlala jsem si pro sebe. Andrew trochu odtáhl ruku. Byla v ní krev a z nosu se řinula další. " Utekl," slyšela jsem sestřin hlas. " Hajzl," dodala Lucy. Lucy vytáhla kapesník a podala o Andrewovi.

" Ano, jsem si jistá," zopakovala jsem již po třetí mamce a sestře. " Mě se to nelíbí," pronesla mamka. Protočila jsem panenkami. " Mami, přece vím, jak se cítím. Jsem připravena se vrátit." ujistila jsem ji. Povzdechla si a podepsala papíry na propštění z nemocnice. Jakmile jsme dorazili na hotel, vydala jsem se k pokoji. MŮŽEŠ PŘIJÍT KE MĚ NA POKOJ? napsala jsem a následně odeslala Andrewovi. Sešly jsme se tam přesně. Cestou jsem se stavila v jídelně a půjčila si led. Odemkla jsem pokoj a mlčky vešla dovnitř. Andrew mě následoval. Sednul se na postel. Sedla jsem si vedle něj. Nad okem se mu objevil fialový monokl, který měl zakrytý slunečními brýlemi. Krev mu téct naštěstí přestala. Sundala jsem mu sluneční brýle. Díval se mě svýma zelenomodrýma očima. Přiložila jsem mu led k oku zasyčel bolestí. " Šššš.." snažila jsem se ho uklidnit. Cítila jsem, jak se mi dívá do očí. Začala jsem rudnout. Podívala jsem se do těch jeho. Srdce se mi rozbušilo. " Omlouvám se," prolomila jsem nekonečné ticho a uhla pohledem. " Za co?" zeptal se a nespouštěl ze mě oči. " Kdybych ho nevyprovokovala, tak by se tohle všechno nestalo," " Řekla jsi mu jen pravdu. A nenechám, aby takovej idiot mlátit holku, kterou miluju, i když mě občas štve," Pohledem jsem opět sjela k zemi. Jedním prstem mi pozvedl bradu tak, abych mu hleděla do očí. Rozplívala jsem se v jeho očích. " Nedávej si to za vinu. Rozumíš?" Díval se na mě nepopsatelným pohledem. Až mi z toho běhala husina po zádech. Přikývla jsem. Znovu jsem se zadívala na svou ruku držící led nad jeho okem. Jeho oči stále sledovaly ty moje. Polkla jsem. Do obličeje se mi znovu nahrnula červeň. " Není to tvoje chyba," dodal po chvíli. Sjela jsem opět očima k těm jeho. Srdce mi pod jeho pohledem trochu poskočilo. Žaludek se mi sevřel. " Jsi naštvanej? Že jsem pomohla Johnovi?" dívala jsem se mu stále do očí. Tentokrát to byl on, kdo uhnul pohledem. " Štve mě, žes to udělala, ale taky to trochu chápu. Mohlo to dopadnout jinak, ale stalo se." sevřela jsem víčka. Nedokázala jsem se na něj dívat. Po tváři mi už po několikáté ten den začala téct slza. Všechno je to kvůli mě. Kdybych se na něj vykašlala, nikdy by se to nestalo. Nikdy by se Andrewovi nic nestalo. " Elis," otevřela jsem oči. Hlavu měl nakloněl. Dokázala jsem si představit, že by zrovna chtěl vědět o čem přemýšlím. " Já jsem nechtěla," vyhrkla jsem. " promiň." Nemohla jsem ... Nechtěla jsem vidět, co se mu stalo kvůli mě. Vstala jsem a chtěla jít do koupelny, ale Andrew mě chytil za zápěstí. Otočila jsem se na něj. " Není to tvoje chyba." zopakoval. " Je, můžu za t-" přerušil mě polibkem. Trochu se odtáhl, aby mi viděl do obličeje. Pohlédla jsem mu do očí. Znovu se ke mě přiblížil a políbil mě. Polibek jsem mu opětovala. Došli jsme až k líbání. Ruce měl na mých bocích. Já jsem v jedné držela led a v druhou jsem projížděla v jeho vlasech. Velmi zvláštním způsobem jsme došli k posteli. " Jsi si jistá?" zeptal se. " Ano, a ty?" pohlédla jsem mu do očí. Ústa se mu vytvarovala do úšklebku. Naklonil se ke mě a znovu mě políbil. " Jako nikdy," zašeptal skrz polibky a začal mi sundavat tričko...