Lhář ve vlnách ztracen

IX.

Vládce Oro měl čtyři dcery a nejmladšího syna. Všechny dcery byly již dospělé a provdané, zůstal pouze syn a Orova žena Yono, se kterými Laureliën s Derinem také toho večera povečeřeli. Krátce poté, co Ioren odešel, vydal se Laureliën do přístavu Derina najít a nebyl nijak nadšen, že ho našel v již veselém stavu se zarudlými tvářemi od alkoholu a kolébavou chůzí. Vytáhl ho z hostince na trh, kde mu koupil hořký nápoj z kořenů bylin, který dle vše pomáhal lidem opojeným alkoholem. Většina lidí nápoj však pila, aby si mohla dopřát více alkoholu, Laureliën však potřeboval, aby se Derin u večeře choval slušně.

„A byl jsem pozván i já?" ptal se Derin stále dokolečka, zatímco ho Laureliën táhl k lodi, aby se převlékl.

„Vládce Oro si vyžádal mne a mé poručíky, ty jsi jediný," odpovídal na oplátku Laureliën mnohokrát. Bál se toho, co by mohl Derin u večeře provést, ale nakonec byl vřele překvapen.

Derin se choval slušně. Moc toho nenamluvil, odpovídal krátce a slušně na Orovy otázky, lehce se usmíval a kromě občasných obtíží nabrat jídlo nebylo poznat, že byl nikterak opojen alkoholem.

Jednalo se o čtyřchodovou večeři převážně tvořenou zeleninou a rybami. Podávalo se lehké sladké víno u kterého Laureliën požádal o zředění a u vládce Ora si tak vydobyl popich, že je barbarem, který neocení dobré víno.

„Bohužel, pane, jsem barbarem, avšak alkohol nikdy nedělal dobře mému tělu," odpověděl Laureliën.

„Ale poručíku Derinovi chutná, že?" zasmál se krátce Oro s pohledem na Derina, který si držel pohár u rtů.

„Vynikající, lepší než jakékoli ze Staré země," zazubil se Derin a pozvedl svůj pohár na náznak, že by rád dostal přilito.

Derinova poznámka roztrhla debatu o víně, ke které Laureliën nemohl nikterak přispět. Nebyl žádným znalcem, zatímco Derin ochutnal všechen dostupný i nedostupný alkohol a Oro se projevil jako znalcem dobrého vína.

Laureliën si podepřel hlavu, mezi prsty kroutil pohár a sledoval, jak se ředěné víno přelévá ze strany na stranu, jedním uchem vnímal rozhovor a snažil se svou mysl udržet prázdnou a při vědomí. Rozrušoval ho však Orův a Derinův smích, ke kterým se také připojila Orova žena s nabídkou, má-li Derin zájem, mohl by ochutnat ze soukromých sklepů Ora Opice, protože sám nikdy nemá šanci tolik vína vypít sám.

„Nabízíš mou soukromou sbírku cizím?" obořil se Oro se zamračením, které nemyslel vážně.

„A já přijímám!" vykřikl do toho se smíchem Derin a než se nadál, stál na nohách a snažil se zjistit, kudy vede cesta ke sklepům plných vína.

Oro Derina následoval, v ruce držel svůj poloprázdný pohár a chvástal se, že vína, která ukrývá, očarují všechny Derinovy smysly natolik, že ještě týden nebude vědět, čí syn vlastně je.

„Vládče Oro, kdybych si jenom tak byl jistý, kdo je ve skutečnosti můj otec!" smál se Derin, zatímco kráčeli pryč z jídelny následujíc Orovu ženu.

Laureliën měl obočí pozvednuté překvapením. Tušil, že nebude nejmoudřejší nechat Derina nadále popíjet, ale netušil, že trošek vína zapůsobí natolik i na Ora, aby opomněl zcela svého hosta.

„Vy nechcete ochutnat z otcových sklepů?" otázal se Ioren tichým hlasem. Sotva si uvědomil, že v jídelně zůstali sami.

Seděl naproti Laureliënovi, ruce měl schované v klíně, rty protáhlé do jemného úsměvu a přitom se upřeně díval na Laureliëna obrovskýma očima plnýma života.