Lhář ve vlnách ztracen

Závěrečná slova autora

Opět začneme fun factem: Délka Lháře ve vlnách ztraceného odpovídá přibližně délce třetího dílu Harryho Pottera (ale to je spíš takový fun fact pro mě, abych si to dokázala představit na papíře), tedy 119 tisíc slov.

No, ale číslo tři, žlutá barva, další osobnost, která se nedá nazvat dokonalou, to vše dospělo ke konci. S rychlostí tři povídky za čtyři roky tady budu muset být ještě dlouho, abych dopsala alespoň těch sedm, které chci pro barvu duhy...

Mám ve zvyku k tomu všemu něco říkat, občas i odpovědět i na nějakou otázku, takže se do toho pustím.

Laureliën, tedy Silweriën, byl nejsložitější postavou na popis. Shenno z Motýla a lva měl jasný cíl, chtě někoho chránit, ví, co nemá rád a co chce. Sévil z Kapitána z popelu a hvězd byl prohnilý, postava, která má být nenáviděna pro svou aroganci a povýšennost, myslí si, že je někým víc než ostatní (a není?). Ale Silweriën? Netušil, kam patřil, kým byl (doslova), neměl žádnou osobnost, kterou by si mohl vybudovat.

Popisovat ho občas bylo peklo a mnohokrát jsem spadla zoufale do zpráv osoby, která už prostě musí slyšet všechno, co se mi honí hlavou, poslouchá nekonečné "a co kdyby" a pomáhá mi dostat se z těch nekonečných a nezvladatelných situací (a tímto taky děkuju). 

Na druhou stranu... tady byl Fyrel. Postava, která neměla existovat, protože tenhle příběh měl být o démonovi a kněžím, který si k sobě budují cestu a ne o démonovi s dvoubarevnýma očima, ale je tu. Stejně jako Conton v Kapitánovi, prostě postava, která neměla existovat a vlastně byl vymyšlen až ve chvíli, kdy byl příběh asi v 10. kapitole, hups.

Přiznám se, že několika věcí lituji a to je složitost. V tom příběhu bylo mnoho, co jsem mohla využít do více povídek. Skutečnost, kým byla hlavní postava společně se zamotáním původu démonů, Toho nejhoršího a vše okolo bylo občas namáhavé skloubit a furt se bojím, že není vše úplně objasněno. Jenže jsem dosáhla už fáze, kdy sama vlastně nevím, co vše bylo a nebylo řečeno a tedy toho trochu lituji, ale pevně doufám, že to nejdůležitější objasněno bylo, ale jestli ne, odpovím na to. Mimo příběh, ale pokusím se to ujasnit.

Poslední, co bych asi jenom chtěla zmínit (nebo spíš bych chtěla propagovat něco, co mě doprovázelo psaním a vlastně mě přivedlo i na námět) jsou dvě písničky. 

Při poslechu první, Burn the ships od For King and Country, jsem dostala nápad na podstatu příběhu. Námořník, ne voják, který má vlastně obyčejný život obchodníka ve světě, který ovládá náboženství. 

A druhá, Brother od Kodaline, mi hrála především ve chvílích, kdy jsem se snažila popsat vztah dvou bratrů, kteří sice vypadali stejně, ale podobní si vůbec nebyli. Složitý vztah, kdy se omlouvám, že tam nebyla dvojčata, ale vlastně prostý. 

Vsuvka, když se ukázalo, že Laurel není Laurel a vlastně ani Silwer není Silwer, pár lidí mi psalo, že si to mysleli, protože jim některý věci neseděly. Nejlehčí způsob, jak zjistit pravdu? Shenno. Sévil. Silweriën. (Santini, Sora, Sola-Rein, Skage) Z jednoho prostého důvodu chci, aby všechna jména začínala na S... Ale to je takový můj malý vtípek.

Budu končit, slibuji. 

Děkuji moc za votes, komentáře, čtení, vše. Žiju s pocitem, že tahle povídka nebyla úplně špatná a mnohokrát jsem viděla ve votes a komentářích stejné lidi, kteří skutečně sledovali příběh a zajímali se, takže děkuji speciálně těmhle lidem, kteří mi dali pocit, že tohle psaní ve skutečnosti není jenom pro mě, ale také pro jiné.

A než se zcela rozloučím a Lhář bude označen jako dokončeno, ráda bych nalákala na další povídku, která nese růžovou barvu a název Melodie růžového deště. Z jakéhokoli bojiště, hledání kořisti a zabíjení se prostředí přenese do víru velkoměsta, které žije pro umění a krásu. Oboje našli v muži, který nese jméno Santini a jeho snem není nic jiného kromě toho, aby skládal hudbu. 

Děkuji moc za vše.

- Moo