Summer Love [CZ]

1. Kapitola - Přílet

Mé 16-ti leté já sedící v letadle se ptalo, zda na dovolené najde tu 'pravou lásku', kterou tak postrádalo. Zda by se konečně našel někdo, kdo by ho miloval. Ale jak se znám, jen fantazie si se mnou hraje. V tomhle bych potřebovala alespoň trochu štěstí, jenže v naší rodině bylo vrozeno pouze mé starší sestře Isabelle. Ta ho má snad ve všem. Teď to zní, jako bychom měly nějaký špatný vztah, ale věřte nebo ne, to ona mě většinou ve všem podporovala.

„ Páni, já už se těším," prohlásila mamka sedící vedle mě. „ po dlouhé době zase jedeme na dovolenou celá rodina." Úsměv nemizel z jejích rtů.

„  Hmm," odpověděla jsem trochu zamyšleně, ale také s úsměvem.

***

Do hotelu jsme dorazili těsně před polednem a ubytovaly nás téměř hned.. Hotelové náramky nám dával hezký animátor, ale víc jsem ho nevnímala. Sestra chtěla být se svým přítelem na pokoji sama a také se jí to splnilo. Asi si i přála, aby byla daleko od své zábavné - ' vůbec ne tdivné ' - rodiny, ale v tomhle měla smůlu - skončila hned vedle pokoje mě, mamky a táty.

V tomhle vedru jsem ani nechtěla vybalovat a rovnou jsem se převlékla do oblíbených oranžových plavek a šla k bazénu. Zabrala jsem si nejbližší lehátko pod slunečníkem a odpočívala. Isabella a Charlie přišli chvíli po mě a přidali se. Zanedlouho přišel arabský animátor a chtěl abychom šli hrát volejbal. A jelikož jsme stejně neměli co jiného na práci a nudili se, tak jsme šli. Dovedl nás na volejbalové hřiště nedaleko bazénu. Bylo tam už několik lidí, co hráli s námi: Dva němečtí teenageři, jedna ruska a několik dalších včetně hezkého českého animátora. Mohl být starší o pět let ale taky jenom o dva. Vůbec jsem to nedokázala odhadnout. Někdo, kdo s námi hrál taky, ho oslovil jako Andrewa.

Blížila se večeře a já byla zabraná do knížky. Děj vyprávěl o tom, že se nafoukaný chlapec zamiluje do skromné dívčiny. Typická červená knihovna, jak podotkla jednoho večera mamka.

„ Elis, dnes to už zabal," šťouchla do mě.„ večeře čeká."

Zavřela jsem knihu a vydala se do jídelny. Celá naše rodina si sedla k obdélníkovému stolu. Vydala jsem se k dlouhým nabídkám jídla, vše jsem si důkladně prohlédla a nakonec jsem se rozhodla pro rýži s masem. Po odložení plného talíře na stůl jsem si ještě došla pro zákusky. Vzala jsem si menší talířek a mířila si to k horám dortů, ale najednou se mi do cesty připletl nějaký kluk a já do něj narazila. Když se otočil zjistila jsem, že to je ten český animátor - Andrew.

„ Ježíši, promiň!" vyhrkla jsem.

„ Já se omlouvám, nečekaně jsem zatarasil cestu. Jsi v pohodě?" mírně jsem přikývla. Usmál se a odešel k svému stolu.