The Living Death

33.

"Ale Eve... Přece si nechceš ublížit." Narovnal se klidně Hershel. Byl tak klidný...
Přešlapovala jsem z místa na místo se zbraní u hlavy. Slzy mi tekly po tvářích. Chtěla jsem vůbec zemřít? Nevím, hlavně jsem potřebovala, aby ty hlasy v hlavě ustaly, abych přestala cítit jejich ruce na mém těle.
"Já... Jaá už nemůžu Hershele... Je toho moc...Pořád je cítím. Cítím, jak se mě dotýkají, jak se smějou a jak... Jak..." Dostala jsem záchvat pláče. Hershel se ke mně snažil dostat o něco blíž. O krok jsem ustoupila do zadu a dostala se do obranné pózy. Zbraň jsem nabyla a dala si ji opět k hlavě.
"Nepřibližujte se, prosím. Chci umřít."
"Eve...Vyřešíme to... Neboj se, mysli na to malý. "
" To malý... Vždyť já ani nevím, kdo je jeho otec! Ani nevíte, jaké to bylo.. Ti chlapi..."Zajela jsem si rukou do vlasů a zavzlykala.
"Polož tu zbraň."To nebyl hlas Hershela tenhle hlas se objevil za mými zády, hned jsem se otočila.
"Polož ji, přece nechceš..." Och sladká Beth.
"Jdi pryč, nechoď sem!"
"Eve... Nedělej to, dej to dolů... Dej mi to." Beth se přiblížila o další krok ke mně a já opět ucouvla do zadu.
"Nedám! Já už nemám sílu, celou tu dobu jsem se snažila to překonat, ale nejde to. Stejně umřu, všichni umřem. "
" Eve, dej to sem..."
"Promiň." Zavřela jsem oči
"Eve ne!" Dala jsem prst na spoušť. Zbraň vystřelila, ale do prázdna a já skončila na zemi. Daryl mi skočil ze zadu na záda a shodil nás oba na zem. Kde se tu vlastně objevil?
Všichni se ke mně seběhli. Najednou tu bylo hrozně moc lidí.
Jen jsem se na ně koukla a následně se v slzách ztočila na betonu do klubíčka.
"Daryle, odnes ji do její cely, kouknu se na ni. "
" Ne, já nechci, nedotýkejte se mě. Nechte mě tu!" Kopala jsem a škrábala Daryla, ale ten si z toho nic nedělal a nesl mě dál. Srdce se mi rozbušilo a začalo mě bolet břicho, jako by mi ho párali mrtváci.
"Hershele, ona krvácí!"Byla jsem vyděšená, hrozně moc jsem se bála. Nevěděla jsem, co mě čeká, co mi budou dělat, vlastně jsem to dítě chtěla potrápit. Obviňovala jsem ho za to, připomínalo mi všechno, co se mi stalo.
Nevím jak, ale dostali jsme se do bloku A, do třetí cely v druhém patře. Do mé cely. Položili mě na postel. Břicho mě hrozně bolelo, bylo to vlastně to jediné, co jsem v tu chvíli cítila, dokonce i hlasy ustaly.
"Eve, uklidni se, bude to v pořádku." Objevila se u mě Beth a chytila mě za mou ruku.
"Jděte pryč, potřebuji prostor... Doneste mi tašku! "Ozval se Hershel a vyndal obrovskou jehlu, do které nasál průsvitnou kapalinu.
" Neboj se, uleví se ti." Nějak jsem nevnímala. Ani jsem necítila, jak mi jehlu zapíchl do ruky. Začala jsem být unavená, všechno kolem mě začalo být rozmazané, takové bezbolestné. Poslední, co jsem viděla před tím, než jsem usnula, byla silueta Daryla stojícího mezi dveřmi. Pak už jen uklidňující černá tma...

****
Tak co lidi, jaké máte pocity z dnešního dílu??
:333