The Living Death

9.

Vystoupila jsem z auta, jak namydlený blesk, být tam ještě o minutu déle, tak to asi nepřežiji.Vyndala jsem nenápadně z kufru auta tři čokoládové sušenky a zamířila si to rovnou za kloučkem v autě.Ten s kuší někam prostě zmizel a ani jsem nezaregistrovala kam.Nikoho jsem teď nezajímala, protože zrovna probíhal pohřeb toho starého muže a klouček seděl sám v autě a četl si komiksy.

Zaťukala jsem na okýnko a pak otevřela.

"Co se děje?"Koukal se ustaraně

"Nic,jen jsem ti přinesla něco na zub."Oči se mu rozzářili a vypadal jak děcko před Vánoci.

"Ty jsi mi donesla jídlo?"

"Jo."

Podala jsem mu rozbalenou sušenku a dvě zabalené , on se hned do jedné z nich pustil.

"Ale nikomu to neříkej,je to naše malé tajesmtví."Usmála jsem se na něj, byl tak roztomilý. Vidět po dlouhé době někoho jiného a ještě k tomu dítě? K nezaplacení .

"Co nemá nikomu říkat?"Objevil se mi za zády Rick.Dosti podrážděný vůdce skupiny.

"Do prdele, já se lekla!"Chytla jsem se za místo,kde je srdce. Chytl mě pod krkem a namířil mi zbraní na spánek, všichni zbystřiliba dívali se na divadlo před nimi.

"Tati !Co to děláš?Vždyť Eve mi donesla sušenku!"Stoupl si přede mě Carl v obraném gestu a ukázal nakouslou sušenku. Rick konečně sklonil zbraň.

"Aha...Myslel jsem že....To je jedno.Omlouvám se. "

"To je... Dobré." Promnula jsem si krk.

Raději jsem ho obešla a šla si sednout zpět do auta,které se několik měsíců stalo mým domovem. Rick se sehl ke Carlovi a něco si říkali, jsem si jistá, že si povídali o mně, protože se na mě několikrát podívali. Celé toto divadlo nakonec zakončili společným objetím

Začala jsem se nervózně koukat na své ruce, protože mi bylo jasný, kam teď Rick mířil, přímo za mnou.Sakra!Otevřeli se dveře a já čekala co z něj vypadne.

"Pojď za mnou!" Chce mě zabít?

Ukázal mi rukou a už mířil čert ví kam.Vylezla jsem neohrabaně z auta a šla za ním. Šli jsme směrem k ostatním, kteří stáli u hrobu.Všichni se na nás otočili.

"Tak Eve,to je moje rodina, všichni jsou její součástí."Ukázal plošně na všechny a začal vyjmenovávat jejich jména."Maggie,Beth, Harshel, Glenn,Carol, Lori a v neposlední řadě Daryl, Charlie a Josh šli na lov, měli by se co nejdříve vrátit".Aspoň vím,jak se jmenují,teď si to ještě zapamatovat.

"Dobře...Vaší ztráty je mi líto...."

"To určitě!"Ozval se Daryl.

"Je mi líto každého mrtvého člověka!" Vykulila jsem na něj své oči. Nastalo hrobové ticho.

"Pojď mi prosím pomoct nabrat vodu." Vydala se nakonec směrem ke mně... Lori

"Jistě."Vzala jsem kbelík, který mi podala a vydala se s ní k nedalekému potoku, kde jsem se před tím koupala.Všude byl klid a ticho, nikde žádné obludy,alespoň pro tentokrát.

"Kde jsi byla před tím, než si nás potkala?"Koukla se na mě a čekala na odpověď.

"Pár týdnů od začátku jsem zůstala doma, pak k nám do domu přišli dva muži, spíš muž a kluk..."Pousmála jsem se nad vzpomínkou Erica."Chtěla jsem jít s nimi,:nedovolili mi to, teda do doby než se ten starší oběsil v ložnici mých rodičů, proměnil se a já ho zabila...Byl to můj první,zabitý...Chodec...Zůstala jsem s Ericem,jenže on se nakonec...Zastřelil." Udělala jsem si pauzu na nádech, abych zahnala slzy "Vzala jsem si jeho auto a do teď přežívala v něm....A jak jste se dostali vy sem?"

"To je delší příběh. "Nabrala do kbelíku vodu a vydala se opět k silnici.

"Když myslíš."

Nabrala jsem si do kýble vodu a šla za ní.Všichni se skláněli nad kapotou auta a koukali do mapy.Zdá se,že neví ani kam jedou.Co víc si přát?Fajn nesmím si stěžovat, jsem s nimi ani ne hodinu, neznám jejich praktiky a ani bojové taktiky.

"Kam máme namířeno?"

"Teď nikam, napřed musíme počkat na Charlieho a Joshe"

"A pak?"naléhala jsem dál.

"Pak se uvidí."Ozval se ženský hlas, ale zatím jsem ho nedokázala zařadit.

"Dobře.Nechala jsem je dál dumat nad mapou a sedla si na nedaleký pařez.Bylo hrobové ticho, až moc velké ticho.Dokud  z křoví nevylezl kluk pokrytý krví.

"Kdo jsi?!"Opravdu mám pistoly u hlavy?! Ou, ou, ou...