The Living Death

13.

Když jsem zavřela auto a otočila se k odchodu,myslela jsem ,že chcípnu,právě mě teď neskutečně vyděsil Josh,který se dostal záhadnou rychlostí od ohně až zamnou a právě se mi tu směje .

Děláš si prdel?!Chceš abych snad dostala infarkt?Chytím sr za místo kde je srdce a oddechuji.

Promiň.Říká Josh mezi smíchem.

Jeho smích je tak nakažlivý,že se začnu smát i já,teď se oba smějeme jak debilové.Náš neúnavný smích přeruší až chrčení mrtváka za plotem,rázem mi už není do smíchu a Josh na tom je stejně, vyndám si svůj nůž z kapsy a mířím k plotu,vrazím mu nůž přes oko do hlavy a pak trhem vytáhnu,tělo se skácí k zemi a já se nehnutě na něj koukám,slyším za sebou kroky a pak ucítím dotek na svých zádech, sevřu víčka a otočím se na Joshe, chvíli mu koukám do jeho ustaraných očí a pak ho pevně obejmu,cítím jak mu tluče srdce,ten zvuk je krásně uklidňující a já se tak cítím v bezpečí.

Měli...Měli bychom se vrátit za....ostatními.Prohlásí Josh a já se přitulím ještě víc.

Jo...Asi jo.Řeknu a pouštím Joshe.

Jdeme pomalu směrem k ostatním,kteří se na nás divně dívají.

Co se děje?Byla jsem si jen pro svetr.Pokrčím rameny a sedám si vedle už sedícího Joshe.

Měli bychom už jít spát,já budu hlídat.Nehodlám spát na zemi a proto se zvedám.

Kam jdeš?Dohání mě Josh a chytá se mého předloktí.

Do věže,na zemi spát opravdu už nehodlám.Říkám a co nejrychleji pokračuji v cestě .

Můžu jít s tebou?Zaztavím se uprostřed pohybu a koutky mi začnou cukat směrem v zhůru.

Jestli chceš.Řeknu chladně,ale jsem opravdu ráda,že tem nebudu spát sama.

Otevřela jsem dveře a kráčela nahoru do věže,bylo tam celkem teplo,rozhodně tepleji než na tvrdé zemi tam dole.Vyšla jsem na terasu a rozhlédla se směrem k ostatním,kteří teď byli dole ,smáli se a vypadali spokojeně,kéž bych se mohla zase cítit jako oni,ale já prostě nejsem schopna vidět to dobré,vždy myslím jen na to špatné.

Uslyšela jsem,jak Josh otevřel dveře a opřel se o zábradlí vedle mě.

Copak se děje tentokrát?

Nic,jen mi to přijde až moc jednoduchý.Pokrčila jsem rameny a opřela si hlavu o jeho rameno.

Jak to jako myslíš?

Celý měsíc jsme chodili od domu k domu,přežívali,jedli kořínky a bojovali ,pořád jsme jen utíkali a teď?Teď si tam sedí ,jako kdyby se nic nedělo,baví se a ignorují nebezpečí,když teda opomeneme bezchybného Mr.Daryla ,který jako jediný je na hlídce a hlídá.

Takže tobě jde o to,že se baví?Ty máš strach...

Ano,mám strach,díky němu jsme na živu,ty i já.

Ne...Na živu nás drží dýchání,díky strachu přežíváme.

Pojď,jdeme radši spát,jsem už jsem unavená ,jak kotě.Zvedla jsem svou těžkou hlavu z jeho ramene a zašla opět dovnitř.

Lehla jsem si na deku,kterou přinesl Josh a zavřela oči,čekala jsem než přijde Josh,abych se k němu mohla přitulit a zahřát ,nemusela jsem čekat dlouho, za pár okamžiku už ležel vedle mě a díval se do stropu,otočila jsem se na něj a dala si svou hlavu na jeho hruď,takhle to děláme každý večer už asi tři týdny,nevím co bych dělala bez svého polštářku .Josh mě výskal ve vlasech a já mu hladila paži.Už jsem skoro spala,když jsem slyšela,jak se potichu uchechtl.