The Living Death

3.

Stáli jsme v objetí snad pět minut, ani jeden z nás nic neřekl, jen jsme stáli. V ten okamžik jsem si připadala nejbezpečněji za celý měsíc, žádné starosti, jen mi.

Naší společnou chvilku vyrušil mrtvák, který stál za sklem a bouchal do něj.Eric si jen povzdechl a já se na něj koukla s prosebným výrazem, pochopil ho a šel se o něj postarat.Až teď jsem si uvědomila že jsem celá od toho smradlavého hnusu, sundala jsem ze sebe špinavé tričko a hodila ho někam za sebe .

"Ehm...Já půjdu...Do auta."Neuvědomila jsem si ,že tu jsem Ericem,nehodlala jsem ale na sebe to tričko znova navléct.

"Přijedeš s ním sem?"Pootočila jsem se na něj

"J-Jo..."Díval se na mě a mě to znervózňovalo.

"Mohl by si už jít!"Uchechtl se a vyrazil pro auto.

Já šla prozkoumat zbytek obchodu,byla to taková ta obyčejná večerka,spousta alkoholu a cigaret.Nic co by mně nějak bralo.

Zašla jsem do oddělení s kosmetikou a vzala si pár šamponu a nůžky.

"Ty kouříš?!"Zeptala jsem se, když jsem uviděla sedět Erica na pultu s cigaretou v puse.

Pokrčila rameny a pokračoval v popotahování.Přistoupila jsem k němu a,vyrvala mu cigaretu z pusy.

"Co máš k sakru za problém?!"

"Víš,v této době to  se zkaženými plícemi daleko nedotáhneš!"

"Je to jen a jen můj život."

Sáhla jsem si do kapsy od kalhot a už si chtěl znovu zapálit.

"Na to ani nemysli!" Koukla jsem na něj a skoro se ho bála, ale nakonec ruku pustil podél těla.

"Spokojená?"

"Zcela." Strčil mě do ramene a přistoupil k regálu s jídlem.

"Naskládáme to do auta,O.K.?"

O.K. Zakroutila jsem hlavou a šla mu pomoct

Mlčky jsme skládali potraviny do auta. Každý přemýšlel o něčem jiném, nebylo to trapné ticho, bylo uklidňující.

Tak si to shrneme,ještě před měsícem jsem neměla ráda přítomnost jiných lidí.A teď?Je to divný když nepotkáváte na ulicích jiné , ŽIVÉ lidi, musíte si dávat pozor na to co řeknete, jak se zachováte a jak například správně zapíchnete nůž do lebky, toho "mrtvého" tvora, který se vás pokusí za jakoukoli cenu, sežrat.Když zavřu oči, nemyslím na nic jiného, než na mé bezpečí a jestli budu mít šanci je ještě někdy otevřít.Musíte přepočítávat každičkou kapku vody a každičký gram jídla. Smrdíte a máte mastný vlasy i obličej.Musíte přemýšlet strategicky, což je v mém případě nemožné.Ani si pořádně neuvědomujete kde všude na vás může číhat nebezpečí, které se může objevit i když například serete.Všude to smrdí zatuchlinou a rozkládajícím, hnijícím masem .Musíte myslet především na sebe a na své bezpečí.Už asi nikdy nezažiji takové to hašteření mezi kamarádkami, nebo například ranní hádku s mamkou o to, kdo půjde první do koupelny a už nikdy nedostanu tu nejsladší pusu od táty.Tenhle svět je prostě na hovno!

"Hej! Eve jsi tu?"

"Ehm..Jo."

"Mohla by si mi prosím odpovědět?"

"A jaká byla otázka?" Udělala jsem svůj andělský kukuč a on si jen povzdychl.

"Ptal jsem se na to,jestli si někdy držela zbraň!"

"Ne a ani jí nikdy neviděla na živo"

"Fajn,pojď musím tě s ní naučit."

"Teď? Vždyť ani nemám triko!"Překřížila jsem ruce.

"A myslíš že to ty mrtvoly bude zajímat?" Jen sem zakoulela očima a šla za nim bůh ví kam.

Podal mi zbraň s tlumičem a já si jí potěškala, byla celkem těžká a zvláštní.
V ten moment jsem se cítila o něco bezpečněji, ukázal na jednoho z nich, který se potácel mezi auty.

Namířila jsem na něj a vystřelila.I přes tlumič mě to pěkně kolo, nemluvě o tom že jsem zasáhla sklo auta, které se roztříštilo a vydalo celkem hlasitý zvuk.Trochu jsem se zalekla

"Zkus to znova!"

Tentokrát jsem se soustředila o něco víc. Trochu doprava, nahoru a šikmě zase doleva .Vystřelila jsem a trefila se do ramene, alespoň něco.

"Zkus to při výdechu a nebuď tak zbrklá!"Jen jsem si zabručela a namířila znovu.

Vystřelila jsem úplně do prázdna.

"To nejde!" Svěsila jsem zbraň

"Jasně že JDE!"

"Naučíš mě to JINDY. Už chci jet a začíná mi být zima."Vrátila jsem mu jí

"Nemyslím si ,že bychom měli jet TEĎ. Za chvíli bude tma a tábor je ještě celkem daleko."Dal si zbraň za pásek kalhot

"Takže co navrhuješ?"

" Vezmi si mojí mikinu,mám jí v autě a dnes přespíme v tom obchodu."

"Je to vůbec bezpečný?" Už ze mě ztrácel nervy.

"Ne , není,ale v dnešní době není bezpečný absolutně nic!"

"Neječ na mě!Jen jsem se zeptala."

"Pojď musíme si připravit nocleh"Uviděl můj výraz a dodal...

 "Každý svůj ."