The Living Death

31.

"Proč do prdele ještě nesedíš v autě?!"Zakřičela jsem na Heatha,který se celý třásl a díval se na krvácející pahýl Silvie.

"Heathe dělej!"Zakřičel Trevor,který už startoval auto.

"Heathe, dělej kurva!"Křičela jsem na něj a kusem látky mačkala krvácející ránu.Měla jsem chuť přelést Silvii a Heatha do toho auta dokopat.Neměla jsem ale  už příležitost,mrtváci byli rychlejší.Vrhly se na něj a začali ho požírat zaživa.

"Jeď!Dělej!"Podívala jsem se na Trevora,který se díval na to,jak požírají Heatha, nemohli jsme už nic dělat,navíc Silvii šlo o život,každá sekunda navíc pro ní bylo velké riziko, už jen toto bylo riskantní.Nepoznala bych,jestli je mrtvá,nebo není.Mohla by se na mě klidně každou vteřinou vrhnout.

Trevor vyjel a já zavřela dveře od auta.Cítila jsem,jak jsme přejeli několik mrtváků naráz.Celé auto nadskočilo,i já.

"Jste tam v zadu v pořádku?"Otočil se v rychlosti na nás a pak se otočil zpět na vozovku plnou mrtváků

"Definuj slovo v pořádku...Sakra,dlouho to už nevydrží,moc to teče."Hodila jsem další promočený kus látky na zem pod své nohy.

"Ještě pět minut."Zařadil a přidal plyn.

"Dal si jim vědět,že mají připravit doktora?"Neodpověděl a místo toho vzal do ruky vysílačku.

"Aarone,jsi tam?Do prdele zvedni to,vezeme zraněného!"Obepnul pevněji volant a zkoušel to znovu.

"Slyším,co se stalo?"Ozvalo se z druhé strany.

"Silvii pokousali.Museli jsme...Museli jsme jí useknout nohu.Hodně to teče,ať se připraví doktor a jde nám někdo otevřít bránu,jsme asi pět minut od věznice."Pak vysílačku odhodil na vedlejší sedadlo a bez dalších řečí se věnoval řízení a vyhýbání se mrtvákům.

Silviina krev byla všude.Na mém oblečení,na sedačkách,na zemi.Divila jsem se,že bylo pořád co téct.

Koukla jsem se z okna a viděla první věže věznice.

"Už tam budeme!"Ujišťoval spíš sám sebe Trevor a přejel přes dalšího mrtváka.

Viděla jsem,jak lidi za ploty rozhání stádo mrtváků,které bylo před branou.Vjeli jsme dovnitř a čekali,až nám otevřou druhou bránu,Netrvalo to dlouho a byli jsme obklopeni spoustou lidí.Jedni vytahovali Silvii,druzí jídlo a třetí byli jen zvědaví a v tuhle chvíli i dost otravní.Nikdo se o mě nezajímal a tak to mělo i zůstat.

Dnes umřeli další dva lidi.Dala jsem si hlavu do dlaní a vylezla z auta.Podívala jsem se na své ruce.Byli od krve,celé pokryté lepkavou krví,která již začala zasychat.

"Eve.Jsi v pořádku?"Někdo se dotkl mých ramen,instinktivně jsem odskočila a sáhla po svém noži,který chyběl,nechala jsem ho v autě.

"Jo jsem,jen mě bolí hlava,byl to náročný den."Zavřela jsem křečovitě oči a z hluboka se nadechla.

"Další důvod,proč už nejezdit ven,stres ti nijak nepomáhá,akorát vám oboum ubližuje."

"Jo a ty si jako myslíš,že tady se stresovat nebudu?Nebudu tady škrábat brambory a ani propichovat mrtváky skrz ploty.Ne,to po mně opravdu nechtěj, Glenne..."

"Už si to sakra uvědom, nejde jen o tebe.Každou výpravou nebudeš ohrožovat jen sebe a to malý,ale taky každého,kdo s tebou na výpravu půjde,každého z nich!Co si pořád potřebuješ dokazovat,hmm?" Až teď jsme si uvědomili,že stojíme uprostřed hloučku lidí,kteří se na nás dva dívali.

"Jdi k čertu!"Obešla jsem ho a prošla kolem všech těch lidí, kteří mě teď měli za to nejhorší stvoření na této planetě, i když díky mě a pár dalším měli co do pusy,většina z nich byla jen přítěž,něco jako paraziti,to ale nikdo neviděl,jen já.

***

Uběhlo několik hodin,o mém těhotenství už věděli i mrtváci za plotem.Každý se na mě díval buď s lítostí v očích,nebo jako na tu největší lhářku a podvodnici.Nejsem si jistá,která z těch dvou variant byla horší.

Za těch pár hodin jsem ze sebe smyla všechnu krev a všimla si opět zvětšujícího bříška.Musela jsem si povzdychnout.

Ještě s vlhkými vlasy jsem přišla do jídelny a stoupla si do fronty na jídlo.Dnes vydávala jídlo Maggie, bylo na ní vidět, že si není jistá, jestli mi má dát víc, nebo ne.Jakmile mi jídlo nandala, popadla jsem svůj talíř a mířila s ním do své cely.