The Living Death

25.

Prošla jsem kolem skupinky mrtváků,kteří mě bez povšimnutí obešli a pokračovali si vlastní cestou za honbou o kus masa.Měla jsem na výběr,buď jít doleva nebo doprava. Mrtváci i výstřely přicházeli zprava.Rozhodla jsem se proto jít proti směru přívalů mrtváků.Drkala jsem do nich a proplétala se s co největší opatrností mezi nimi.Po levé straně zrovna trhali jednoho muže.Nelitovala jsem ho,kdybych mohla,kousla bych ho taky.Měl u sebe zbraň,přesněji u své ruky.Pořád ještě hýbal rukama a snažil se dýchat.Tři mrtváci ho požírali zaživa.Sehnula jsem se pro zbraň a sní v ruce pokračovala dál za cestou na svobodu.Začínala jsem být čím dál víc nervózní,když jsem pořád šla,ale nikde neviděla východ. Mrtváci se pořád odněkud hrnuli,což mi dávalo naději,že jdu správně.Dokonce i výstřely byly čím dál hlasitější.Konečně jsem viděla světlo,které vycházelo z otevřených železných dveří.Vydala jsem se k němu a protlačila se mezi mrtvýma.Po dlouhých  dnech jsem konečně byla opět na světle,ale teď nebyl správný čas o tom přemýšlet.Vyšla jsem přímo doprostřed stáda.Znejistila jsem,potřebovala jsem se znovu natřít.U zdi jsem uviděla jednoho mrtvého mrtváka.Klekla jsem si k němu a rozpárala mu břicho,hned jsem se začala potírat a byla si opět o něco jistější.Okolo mě se nacházeli ploty a za mnou stála vysoká budova připomínající velkopodnikovou firmu.Jeden plot byl porušený,byla to cesta ven.Už nebyly slyšet výstřely,tohle místo padlo a to bylo dobře.Jakmile jsem se ocitla za ploty,chtěla jsem běžet,ale ještě pořád jsem nemohla,bylo to moc nebezpečný.Až když jsem se dostala do lesa vzala jsem nohy na ramena a běžela pořád za nosem.Několikrát jsem zakopla,ale hned vstala a pokračovala v běhu....

O čtrnáct dní později...

Vrátila jsem se do věznice,všichni se ptali na Joshe,vždy jsem jen pokývala hlavou ze strany na stranu.Nikdo neví,co se mi stalo a neví ani o lidech,co zabili Joshe.Jen tak si celý dny sedím nehnutě v cele a přemýšlím nad blbostma.Nemůžu spát,jelikož,když zavřu oči nevidím nic jiného,než tváře mužů,kteří mě...

"Eve...Eve nechceš jít venjsi tu celou věčnost."Zeptala se Beth.

"Ne,díky."

"Ale no tak,musíš na světlo,jsi celá pobledlá."Přišla k mé posteli a chytla mě za ruce,dál jsem se dívala na bílou zeď.

"Já nemůžu,prostě ne."Zašeptala jsem.

"Pojď,jen na krátkou procházku."

"NE!"Zvýšila jsem hlas a otočila se ke zdi.

"Dobře."Slyšela jsem,jak se zvedla a odešla.

"Snažila jsem se,nevím co s ní je,je to,jakoby byla v šoku."

"Co s ní tedy uděláme?"

"Já nevím,možná,že se vzpamatuje sama."Část rozhovoru,který jsem slýchala téměř denně.V cele jsem se cítila bezpečně,nechtěla jsem odejít.

O další tři  dny později...

 Je mi špatně a zvracím,nevím co to se mnou je,Hershel si myslí,že to je tím,že nejím,ale já si myslím,že vím co se mnou je a doufám,že se to nepotvrdí.Po sedmnácti dnech sedění na posteli jsem se konečně zvedla a zamířila si to ke své tašce,otevřela jsem jí a chtěla se převléct,protože triko,co jsem měla bylo pozvracené.Narazila jsem na něco,co mě silně znepokojilo,na své vložky.Jak dlouho jsem je nepoužívala?...Měla jsem zpoždění,minimálně šest dnů,začala jsem panikařit,oči se mi rozšířily a tep mi z šedesáti vyskočil nejmíň na dvě stě.

Další den...

Včera jsem se byla konečně kouknout ven a pochovat malou Judith,ano,už jí pojmenovali.Myslela jsem,že jí dají jiné jméno,ale i tohle je krásné.Rick se už zklidnil a byl rád,že jsem se byla konečně ukázat venku.Všichni na mě divně civěli a mě to bylo nepříjemné.Vím,že se všichni chtěli zeptat na to,co jsem dělala mimo věznici ,ale zatím jsem nebyla schopna odpovědět. 

"Glenne?Už odjíždíte ne výpravu?"Dnes měli ject na pochůzku společně s Darylem,načerpat zásoby.

"Ano,potřebuješ něco Eve?"Přestal balit a podíval se na mě.
"Ano,ale je to osobní..."

"Chápu,potřebuješ tampóny,nebo...?"

"Ne.Potřebuju,aby si....Aby si mi sehnal....Těhotenský test."Sklopila jsem zrak a zastyděla se.

"cože?"Spadl mu batoh,který držel v pravé ruce.

"Víš co?"Zapomeň na to.Chtěla jsem odejít...

"Seženu ti to,pak mi ale řekneš,co se stalo,ano?"Pokývala jsem hlavou a zmizela zpět do své cely.