Obstacles

KAPITOLA 20: Výlet

Zayn's POV:

Když jsem se vzbudil, Ari ještě spala. Vypadala jak holčička. Sladká. 
Napadlo mě, že jí udělám snídani. V tichosti jsem se vytratil dolů do kuchyně. 
Udělal jsem palačinky a namazal jsem je nutellou a navrch jsem nastříkal šlehačku. 
Udělal jsem jí taky kakao. 
Zapnul jsem notebook a hledal zase něco novýho o nás dvou, Perrie a Jaiovi. Nic zajímavýho, jen to celý svět řeší. No jistě. 
Ari o tom nesmí vědět. 

Ty zprávy o Ari a mě si odpusťte, vím kde je a všechno o ní! ... jsem přeci s ní! :) 

napsal jsem na twitter. Jen ať e klidně zeserou, je mi to fuk. Hlavně když nechají na pokoji Ari.
Vymazal jsem historii a vypnul počítač. 

Ariana'S POV:

Byla jsem vzhůru, ale měla jsem zavřený oči před návalem světla. 
Šmátrala jsem rukama po vedlejší posteli. 
Nic. Zayn tam nebyl. 
Lekla jsem se a tak jsem otevřela oči. Světlo se mi do nich navalilo, že jsem musela mžourat.
Konečně to bylo v pohodě. Ne, nebyl tam.
Dveře se rozrazily, lekla jsem se tak, že jsem málem spadla z postele. 
Byl to Zayn.  A měl uplně nejvíc vonavou a chutnou snídani! 
,,Dobrý ránko!" dal mi pusu. 
,,Áhoj!" 
,,Jak ses vyspala?" zeptal se a dal mi tác se snídaní. 
,,Skvěle." zakousla jsem se do palačinky. ,,A ty?"
,,Jojo.. taky." zaznamenala jsem u něj nejistotu.
,,Hej.. děje se něco?" 
,N-Ne.. promin, jen jsem měl divnej sen." už se zas usmíval.
,,Aha. Povyprávěj mi o tom." pobídla jsem ho, zatímco jsem se ládovala palačinkama.
,,Ále, taková blbost, promin nechci o tom mluvit." 
,,Aha.. jasně." nacpala jsem do sebe palačinku. Proč mi to nechce říct? Děje se něco? Má nějaký problémy? 
,,Okej.. nechceš jet na výlet?" změnila jsem téma.
,,Výlet? No proč ne? Kam pujdem?" 
,,Můžeme třeba do lesa. Co ty na to? Udělat si prostě výlet." 
,,Tak jo." usmál se. 
Super. To bychom měli. 

O HODINU POZDĚJI

Zamkla jsem branku a se Zaynem jsme vyjeli na kolech směrem dolu. Míjeli jsme chalupy, chaty, pole, stromy.. 
Vítr mě šimral na obličeji, vlasy mi létaly v letním vánku, užívala jsem si to. Připadala jsem si lehká jako pírko. 
Vyjížděli jsme kopce, sjížděli jsme dolů, až jsme dojeli k potůčku, který byl lemovaný místami vysokou trávou a okolím lesa. 
Rozložili jsme si tam deku, a povyndavali jídlo a pití. Podívala jsem se na mobil, bylo skoro 13hod.  
Snědla jsem sendvič a vypila jsem 0,5 l láhve vody. 
Zayn seděl a koukal nějak zamyšleně. Pořád jedl sendvič a pil vodu.
,,Hej, děje se něco?" zeptala jsem se. Začínal mě děsit.
,,Cože? Jistě že ne! Jen jsem přemýšlel co bych dělal, kdybych zůstal s Perrie." 
Aha. No jistě. 

Zayn's POV:

,,Cože? Jistě že ne! Jen jsem přemýšlel co bych dělal, kdybych zůstal s Perrie." no dobře, tak to nebyla zas tak dobrá odpověd, ale neměl jsem nic vymyšlenýho. 
Ari vypadala ublíženě a nedůvěřivě.
,,A.. cos vymyslel?" vysoukala ze sebe.
,,Že bych myslel stejně jenom na tebe." 
,,A kdyby ne? Kdybys nemyslel na mě? Co byste dělali?" nedala se. 
,,No.. já nevím.. pokud bych s ní vubec byl." dojedl jsem sendvič. Napadla mě jedna možnost. 
,,Proč? Žárlíš?" usmál jsem se a svalil jí na sebe.
,,Nó, trochu." rozesmála se. Hladil jsem jí po vlasech a sledoval její posměšný výraz.
,,Pro mě je jedna ta pravá, jediná!" dal jsem jí pusu.
,,Pezza?" zajiskřily jí oči. Škádlila mě, mrcha. 
,,Ne. Jmenuje se Ari." 
,,Ó, nikoho s takovým jménem neznám!" 
,,Já jo." pošimral jsem ji na břiše. Ari bublala smíchy. 
,,Opravdu? Popiš mi jí." 
,,Dobře. Má hnědý, krásný vlasy, na slunci září jako zapadající slunce, vypadá jak bohyně, má hnědé oči plné lásky a něhy, má vždy otevřenou náruč, všechny vítá s láskou. Je to moje bohyně lásky." 
Abych jí umlčel, ztvrdil jsem to dlouhým polibkem.
,,Už víš koho myslím?" 
,,Asi ano." řekla zadýchaně a usmála se.
,,Měli by jsme jít, pokud to chceme objet a být do večeře zpátky." zvedla se a začala uklízet zbytky, flašky atd.. do batohu. Já zatim uklidil deku. 
Nasedli jsme na kolo a jeli jsme zbytek naší trasy.