Obstacles

KAPITOLA 7: Cesta domů

Ariana's POV:

Vystoupila jsem z taxíku, podala jsem řidiči 10$ a šla jsem po silnici domů, byl to asi 1 km. Potřebovala jsem si ještě srovnat v hlavě myšlenky.

S Perrie jsme si skvěle pokecaly, probrala jsem s ní téměř vše, ale Zaynova přítomnost mě velice znervozňovala. Nechápala jsem proč. Nikdy jsem nemívala z něho takový divný pocit. Proboha, vždyt je to muj kamarád! Nemůžu mít z něj divný pocit... vždyt nejsem ... zamilovaná?

To ne, nemohla bych ho přebrat Perrie, navíc mám Jaie, kterého miluji. Nesmím takhle uvažovat, to vážně ne.

Někde za mnou praskla větvička a já se i hned zastavila. Byla jsem sama. Zase.

Podívala jsem se za sebe. Ve stínu něco bylo a já tedy šla co nejrychleji  do ulice, kde mám dům. Vytáhla jsem mobil a vytočila Jaiovo číslo.

"Ari? Ahoj, zlatko. Bavíš se?" uslyšela jsem Jaiův melodický hlas."Jo, ahoj. Ne, nebavím se. Jdu ted sama tou prázdnou ulicí a někdo mě sleduje. Mám takový strach." Že já blbá nejela tím taxíkem až domů.   

"Cože?! No dobře. Hlavně nepanikař. Přejdi co nejklidněji a pak zaboč do sídliště a my tě s Frankiem vyzvedneme." dával mi instrukce Jai.

"To zní fajn, ale já se opravdu moc bojím a k sídlišti to mám opravdu velký kus." namítla jsem a sledovala jsem své okolí.

"Počkej tam, já za tebou hned jedu."

"Ne! Já nemůžu čekat, prostě musím jít." típla jsem mu to. Debil. Áno, já vím, je to můj kluk, ale nemůže po mě chtít, abych čekala někde, kde můžu umřít. To teda fakt ne.

Běžela jsem jak nejrychleji jsem mohla. Stín taky přidal na rychlosti. Na podpadcích se blbě běhá.

Uviděla jsem světla auta. I hned jsem začala stopovat.

Auto zastavilo a dveře bílého Lamborginyho se otevřely. "Přejete si?" zeptal se mě muž v autě. Víc jak 30 let mu být nemohlo.

"Zdravím. Ano, přeju. Potřebovala bych svést do ulicé Páté Avenue. A nejsem prostitudka, jen tak pro info."

"Jo, to mi došlo. Pátá Avenue je hned kousek odtud. Je to 1km."namítl chlap

"To zní fajn, to vím, ale víte... mě někdo sleduje a mám strach. Nic na mě nezkoušejte, prosím. Jen mě odvezte. Prosím."

"Pro mě za mě." zaskučel a naznačil mi at už laskavě vlezu do toho auta.

Poslechla jsem a celou cestu jsme nemluvili. Svůj dum jsem poznala.

"Tady to je." řekla jsem."Luxusní bejvák." hvízdl. "Tam bydlíte sama?"

"Ne. S bratrem, matkou a přítelem." vysvětlila jsem a on znova hvízdl.

"Děkuju za odvoz." usmála jsem se.

"Jo. Není zač." spiklenecky na mě mrkl.

Vylezla jsem z auta a zabouchla jsem dveře.

Odemkla jsem dveře zahrady a ihned je zase zamkla. Šla jsem po kamené cestičce až k domu. Když jsem je odemkla, zula jsem si boty a sundala kabát. Pověsila jsem jej na věšák a vešla do obýváku. Frankie a Jai koukali na film Bravehaert.

Sedla jsem si mezi ně a políbila jsem Jaie na tvář. "Tak ti teda děkuju" zamumlala jsem.

"Jsi v pořádku?" zeptal se ustaraně Frankie. "Kámo, já ti říkal, že pro ní máš jet."

"Cože?! A víš jak jsem byla podělaná strachy?!" zamračila jsem se na Jaie.

"Mám představu." usmál se Jai a já ho plácla do ramene.

"Au!" zahučel Jai. 

"Víte co? Jdu se osprchovat a jdu spát, už toho mám dneska dost." vstala jsem, políbila Jaie a vyšlapala jsem patro do svého pokoje.

"Nečekej na mě!" slyšela jsem jeho hlas. 

Zavřela jsem se ve své šatně, svlékla jsem si šaty a rozčesala vlasy u zrcadla, které mám mezi věcmi, když chodím na veřejnost. Tedy akce atd.. 

Otevřela jsem dveře a vběhla jsem do svého pokoje naproti šatně. Otevřela jsem bílé dveře, co vedli do mé soukromé koupelny. 

Svlékla jsem si spodní prádlo a napustila si horkou vanu. 

Naházela jsem do ní levandulové lístky a nalila jsem do ní růžovou pěnu, co voněla po růžích. 

Koupelnu ihned zachvátila vůně levandulí a růží. Skvělá vůně. 

Vlezla jsem do vany, vlasy si přehodila přes okraj vany, takže mi spadaly z vany ven v rudém produ. Horká voda uvolňovala mé ztuhlé svaly. Křuplo mi v koleni a já se lekla. Asi jsem ještě vyděšená z té scény tam venku. Ale abych se bála vlastního křupnutí, to je moc.

Vypadalo by takhle křupnutí mých svalů a kostí kdyby mě to zvíře (nebo co to bylo) venku napadlo? Umřela bych, ale zda bych křupala, tak to nemám ponětí. 

Ještě jsem nepotkala všechny své fanoušky, mám toho hodně před sebou. Nechci umřít! Měla bych to nahlásit policii? Nevím, možná ano. 

Vylezla jsem z vany, usušila jsem se, oblékla si své růžové tílko a růžové kalhoty od pyžama. Byly s bílýma puntíkama. 

Nandala jsem si teplé ponožky bílé barvy a rozčesala jsem si vlasy. 

Odlíčila jsem si obličej a nasadila si růžový, hedvábný župan. 

Otevřela jsem dveře koupelny a zase je zavřela. 

Sundala jsem si župan a lehla si do postele. 

Přikryla jsem se svojí bílou peřinou a zazvonil mi mobil.

Podívala jsem se kdo volá. 

Nikdy bych nečekala, že se tam objeví tohle jméno. Zayn