KAPITOLA 27: Pokrok

152 10 0
                                    

Ariana'S POV:

Byla jsem v tunelu, v černém tunelu s bílým světlem na konci. Nic mě nebolelo. Nic jsem necítila. Ani jsem si nic nepamatovala. Vzpomínala jsem si jen na velice rozmazané chvíle s Jaiem a najejednou jsem byla ve velice matných vzpomínkách se Zaynem. Na vyhlášení na cenách. Večeře s Perrie. Tajemné místo. Jak mi vyznal lásku. Náš klid na chatě. Nic víc. Opět jsem se ponořila do tmy tunela. 

Zayn's POV:

Seděl jsem u Ari v nemocnici. Byl to už čtvrtý den, co měla bouračku a pořád se neprobudila. Doktoři si myslí, že je v kómatu. Případy v kómatu vtšinou dopadají smrtí a nebo probuzením až po mnoha letech. Ach bože, kéž by v kómatu nebyla a vrátila se mi co nejdřív. Tak moc mi chybí. 

Seděl jsem u ní už několik dní v kuse. Všichni se mě odtamtuď dostat, ale nepovedlo se. Kdykoli jsem odešel, měl jsem ještě větší tlak na prsou, než kdy dřív. I cesta na záchod nebo pr jídlo mě stála velké úsilí. 

Většinu času jsem seděl u Ari a sledoval jí při nekonečném spánku a držel jsem jí za chladnou a "odumřelou" ruku. No dobře, neměla odumřelou ruku, ale byla jako ruka loutky. Ari pořád ještě byla na ohrožení života. Během těch 4 dnů nevykonala žádný pohyb, ani nepohnula rukou, nebo neudělala grimasu. Jen se jí mělce zvedala hruď na znamení, že ještě pořád žije, ačkoliv jí to stojí mnoho sil.

Také jsem většinu dní probulil. 

,,Vrat se mi, prosím. Moc tě miluju. Nemohl bych bez tebe žít." šeptal jsem jí pořád dokola. 

Pátý den, když jsem opět bulil a hladil jí po ruce jsem jí říkal tato slova: ,,Lásko, vrať se mi, moc mi chybíš. Když navždy odejdeš z tohoto světa, nebude mít pro mě smysl žít. Bez tebe ne. Tam kam půjdeš ty, tam půjdu i já. Jestli umřeš, půjdeme spolu. Zabiju se. To ti slibuju. Miluju tě." 

Pořád jsem Ari sledoval, když v tom: Ari mi lehce zmáčkla ruku! Sice jen lehce, že by se mi to mohlo zdát, ale ano, pohnula rukou! 

S touto zprávou jsem se musel podělit s lidmi, kteří jí mají rádi, kteří jí milují. Respektive rodina, kamarádi a fanoušci.

,,Ari se pohnula!" napsal jsem na Twitter a rychle odeslal. Nezapoměl jsem taky Ari označit. Chybí mi číst ty zprávy co píše na Twitter. Poslední zpráva je, jak se vrací a jak je zklamaná. Je stará už 5 dní. Skoro týden. Od té doby tam nic nepřibylo. Stejné je to i s ostatními sociálními sítěmi, co používá. 

Možná to znamená, že se vrací. A nebo to bylo poslední znamení, že ode mě navždy odchází.

Ariana's POV:

Už jsem zaínala něco cítit. Dotek na něčem, co by mohlo být moje. Pohnula jsem tím. Co by to mohlo být? Noha? Ruka? Ucho? Nic mě nenapadalo. Už se mi v tom černém tunelu nelíbilo. Chtěla jsem dojít nakonec. A nebo prostě z něj zmizet. Chtěla jsem být se svými fanoušky. S rodinou.. a se Zaynem. Hlavně se zaynem. 

Nevěděla jsem co se stalo, a bylo mi to fuk, ale chtěla jsem vědět, proč jsem v tom tunelu sama. Bez  Zayna. Chtěla jsem se ho dotýkat. Ale jediné co se dotýkalo mě, byla tma. Byla mi i zima. Byla jsem unavená, ačkoliv jsem spala. Moc jsem chtěla být už na konci. Ale dobré znamení bylo, že se světlo konečně přiblížilo natolik, že jsem do něj mohla vstoupit. At to světlo vede kamkoliv, Zayn musí vědět že ho miluju, navždy ho miluju. 

Zayn's POV:

Byl jsem natolik zvyklý, že přístroj pravidelně pípá, že mě úplně rozhodilo, když pípat přestal a Ariana čára života skončila. Začal jsem křičet a mačkat tlačítko, aby někdo přišel a Ari zachránil. Přes proud slz jsem nic neviděl. Tak to byla pravda, bylo to znamení že o mě ví a že mě opouští. V hrudi jsem cítil tupou bolest. Takhle plakalo mé srdce. Takhle trpělo. 

Arianě už se hrud vůbec nehýbala. Byla už mrtvá. 

Ihned přišlo několik doktorů a sester, přiveli dovnitř mnoho přístrojů na oživování. Kéž by jeden z nich zafungoval. 

Brečel jsem, hodně jsem brečel. Nemůže mě přeci opustit. Co bez ní budu dělat? Můj život nebude mít smysl. 

Po hodině vyšel jeden doktor se zdrchaným výrazem ve tváři. Bylo to jasné. Je pyrč, navždy pryč. 

Bežel jsem pryč z nemocnice ven, na čerstvý vzduch, doktor na mě něco křičel, ale já ho nevnímal. Slyšel jsem jak mi buší srdce. Ano, moje buší, ale Arianino už ne. Rozhodl jsem se: je čas jít za Ari. 

ObstaclesWhere stories live. Discover now