Obstacles

KAPITOLA 13: Konec

Ariana's POV:

Bylo smutný to přiznat, ale pravda je pravdou. Nedá se změnit lhaním. Protože jí nezměníte. Nejde to. Tak jako já nemůžu změnit to, co cítím. 
Dohodli jsme se, že to nejde tajit a tak naší druhé polovině - Jai & Parrie - musíme říct, že je konec. Nechtěla jsem si přiznat, že s ním chci být, ale opak je pravdou. Nemůžu změnit něco, co mi nahrál do karet osud. Svojí neutrální tvář jsem držela fakt dlouho. Musím Jaiovi říct, že je mezi námi konec - nadobro. Vím, jak moc bude zničený, to já taky, ale udržet pocity na uzdě je těžžké. 

Odemkla jsem dveře od svého hotelového pokoje a rychle za sebou zavřela. Opřela jsem se o dveře a sklouzla dolů. Nechtělo se mi na nic myslet. 

O TÝDEN POZDĚJI

Zavřela jsem dveře svého domu. 
"Ari, lásko moje! Jak se měla!" zakřičel Jai a vlepil mi pusu. 
"Ahoj." usmála jsem se. 
"YaY, jak se máš? Nevypadáš moc dobře." obejmul mě. 
"Jsem v pořádku, ale jen jsem unavená." usmála jsem se napjatě.
"Dobře, tak se vysprchuj, lehni si do postele a já ti přinesu nějaký jídlo. Máš hlad?" rachtal Jai v ledničce.
"Jo, hlad bych měla. Děkuju." řekla jsem a začala jsem tahat do patra své kufry." 
"Sestro moje!" zahulákal Frankie. "Konečně ses vrátila! Jak bylo v New Orleans, New Yorku, Phoenixu, atd..?" objal mě a pomohl mi s kuframa do pokoje.
"Dobře. Bylo to fajn." odpověděla jsem. No co mám ještě jiného říct? Moc jsem si to neužila. K fandům jsem se chovala normálně, jako vždy, ale pořád jsem musela myslet na svuj těžžký úkol. Rozejít se s Jaiem...

O DEN POZDĚJI

"Jayi? Potřebovala bych s tebou mluvit." řekla jsem bez úsměvu ráno.
"No jasně... co jsem provedl?" usmál se. Bude mi chybět.
"Nic... sedni si." To bude těžžký. 
"Dobře. Tak mluv už, a dej pryč tu vážnou tvář, nesluší ti." 
Nad tím jsem se musela usmát. Ale byl to smutný úsměv.
"Jayi..." 
"Ano?" chytil mě za ruku. 
"Musíme se rozejít." zašeptala jsem neslyšně, ale on to stejně slyšel. Pustil mojí ruku a stáhl se.
Podívala jsem se mu do očí. Zračila se v nich bolest, zrada a utrpení. To jsem vážně posrala. 
"Proč? To je fórek? Nevzdám se tě! Řekni mi kdo ti vyhrožuje, nebo ubližuje a společně to vyřešíme." řekl optimisticky. 
"Jayi, vážně bych chtěla mít ten tvuj optimismus, ale není v tom ani jedno." po tváři mi stekla slza. Jai si toho všiml a setřel mi jí.
"A co?" zašklebil se.
"Já se zamilovala." vyhrkla jsem a ihned jsem si pusu zakryla rukou.
"Ari... to tě přejde. To je jen nějaká chvilka. Kdo je to?" 
"Jayi, je to už dlouho, ale já s tím bojovala," namítla jsem. "Já tento boj prohrála." rozbrečela jsem se. 
"Kdo je to?" zvýšil hlas.
"To ti nemůžu říct..." 
"Řekni mi to a já mu rozbiju hubu!" ukázal pěstí. 
"Ne, nerozbiješ. Je to někdo z 1D." přiznala jsem.
"Hmmm... a kterej? Vlasáč nebo blonďák? Tamti tři jsou zadaní, ty nepočítám." 
"Ani vlasáč, ani blonďák." zašklebila jsem se.
"Kterej? Ten co má Perrie?" 
Přikývla jsem.
"Debil! Ať se stará o svojí Perrie a jde někam! Ty seš moje. Ví o tom?" 
"Ne nejsem ničí!" rozkřikla jsem se. "Jo, ví. On s tím přišel první." dala jsem si hlavu do dlaní. "Je mi to tak líto." 
"Takže je konec? Teď budeš jeho?" odplivl si. 
Přikývla jsem. 
"Dobře, fajn. Pořád tě ale miluju." řekl sklesle.
Přikývla jsem. 
"Ale nemůžeme být ani přátelé. Hodně jsi mi tím ublížila a já... musím pryč. Musím zapomenout. Zlomilas mi srdce. Který jsem ti dal. Svěřil jsem ti ho, že ho ochráníš, ale tys ho stejně zničila!" zařval. Uplně mnou hrklo. 
"Takhle ses nikdy nechoval." řekla jsem na svou obranu. Marně, vrátil mi to. 
"To ty ses taky nikdy se mnou nerozcházela." štěkl a zmizel v patře. 
Já se mezitím rozbrečela jako malé dítě. 

Zayn's POV:

"Perrie, můžeme si na minutku promluvit?" začal jsem. Musel jsem.
"Jo, jasně. O co jde?" O nás, ty hloupá napadlo mě.
"No... jak bych začal..." 
"Odlož stydlivost a řekni to." usmála se.
"Když to chceš vědět - fajn. Dozvíš se to." nervozně jsem se usmál.
"Okááá." protáhla.
"Já... jsem se zamiloval..." zašeptal jsem. 
Úsměv jí zmrzl na rtech. "Co-cože? Do koho?" vykřikla.
"To ti nemůžu říct." 
"Jo aha!" zasmála se pobaveně. "A to proč?" ušklíbla se.
"Protože jí ublížíš." namítl jsem.
"Né, ublížím tobě! Ty mi říkáš, že miluješ někoho jinýho! Proč mi to vubec oznamuješ? Znám ji?" obejmula se pažemi.
Pokrčil jsem rameny. "Jo." zaváhal jsem.
"Budu říkat písmena a ty mi řekneš, jestli se ta holka na to písmeno tak jmenuje. Dobře?" 
"Fajn." 
"A" 
"Jo, je na A." zavřel jsem oči.
"A...A...A-Ariana?" polkla, oči měla rozšířené. 
Smutně jsem přikývl. 
Na tváři mi přistála taková facka, že se mi hlava otočila kousavym dozadu. (pozn. aut. já to tam musela dát :D:D) Okamžitě jsem se za ní chytil. 
"Tak, a máš to! Ví o tom?" sykla.
"Jo. Ona totiž opětuje to samý." mrkl jsem. 
"Táhni!" zařvala.

*** 

Zazvonil jsem u Arianina domu. 
Otevřela mi celá uslzená. "Oh můj bože, stalo se něco?" pustil jsem tašky a kufry, zavřel jsem dveře a obejmul Ari. 
"Né, jen jsem se rozešla s Jaiem a pohádali jsme se. Nebudeme ani přáteli." rozbrečela se znova.
"Aha. My asi s Pezz taky ne." pohladil jsem jí po vlasech.
Jen přikývla.
"Vykopla mě z hotelu, tak nemám kde bydlet." 
"Můžeš zůstat v pokoji pro hosty." zamumlala.
"Díky." setřel jsem jí slzu.