Obstacles

KAPITOLA 21: Bazén

ARIANA'S POV:

Voda. Živel, bez kterého by nikdo nežil. Udržuje nás živé, ale umí i zabíjet. Jako člověk. Někteří by za nás dali život, jiní by nás pro svůj úspěch i zabili. Tak je to i s vodou, ale trochu jinak. Byla jsem pořád pod vodou, otevřela jsem oči. Všechno bylo modré. Kolem mě proudily bublinky. Usmála jsem se, ale to byla chyba, voda se mi dostala do pusy, a pak do plic, začala jsem kašlat. Vyplula jsem na povrch bazénu.

,,Jste v pořádku?" křikla na mě stará paní Leonardová.

Když jsme se včera se Zaynem vraceli z výletu, odchytila nás paní Leonardová se svým manželem. Trošku jsem se s nimi zapovídala a následně mě pozvali k nim do bazénu.

,,Ano, jsem, děkuju." Vylezla jsem z bazénu a zachumlala se do ručníku. Usmála jsem se na ní.

,,To je dobře. Zlato, dej si koláč." Pobídla mě.

,,Ne, děkuju. Musím za Zaynem, odpoledne jede do města a pak na letadlo do Los Angeles. Ale opravdu děkuju."

,,Dobře, jak myslíš." Vřelý výraz paní Leonardové se změnil v pěkně naštvaný. Z očí jí šlehaly blesky. Kdyby mohla vraždit pohledem, už tu nejsem.

,,Pardon." Omluvila jsem se a co nejlíp se usmála.

,,To je v pořádku, miláčku." usmála se jedovatě ona. ,,Řekni mi, využíváš staré lidi často?"

,,Prosím?!" vyjekla jsem.

,,Ani bych se nedivila, kdybys přišla k nám domů a ukradla nám peníze! Tyhle městský fakany nesnáším..." pokračovala.

,,Odcházím, nenechám se urážet." popadla jsem iPhone, oblečení a boty a utíkala jsem pryč.

Práskla jsem vraty a odešla. Po silnici jsem běžela bosa, stejně chatu máme vedle.

Otevřela jsem vrata našeho dočasného pozemku.

,,...Nezajímá mě to! Čekal bych, že tě to bude mrzet a né že se budeš motat s ní!" Zayn se otočil a uviděl mě. ,,Musím jít, nazdar." zavěsil to a iPhone schoval do kapsy.

,,Děje se něco?" Boty a oblečení jsem pustila na zem a jenom s iPhonem jsem ho šla obejmout.

ZAYN'S POV:

Ari mě obejmula kolem pasu. Její mokré plavky a tělo na mě zanechávalo mokré stopy.

Objetí jsem jí opětoval. Obejmul jsem jí kolem pasu a hladil jí po zádech.

,,Všechno je v pořádku." Lhal jsem jí, to mě neskutečně bolelo.

,,Zato ty vypadáš zklamaně. Udělali ti něco? Půjdu na ně!" začala se mi vařit krev v žilách.

Ari zavrtěla hlavou. Na to se rozbrečela.

,,Co ti udělali?" Zvednul jsem její obličej k mému.

,,N-Nic." zavzlykala a vytrhla se mi.

To mě moc naštvalo a vrhl jsem se k Leonardovým.

Rozrazil jsem vrata.

,,Co jste udělali Ari?!"

,,Ta malá mrcha si stěžovala? Náš bazén se jí nelíbil?" paní Leonardová přestala míchat svoje espresso.

,,Bazénem to určitě nebude! Co jste jí udělala?!" vyjel jsem na ní.

,,Bacha na jazyk, mladej!" z domu vyšel její manžílek.

,,Ona něco údělala mojí přítelkyni! Ať mi to ihned řekne!"

,,Tvá 'přítelkyně', jak jí tak nazýváš, je neslušná 'borka' bez mozku!" zasyčel chlap na obhajobu své ženy.

,,Co jsi to kurva řekl zmrde?! Pojď sem blíž ty koště! Ti rozpářu pupek ty mrdko! Ještě jednou a teprve něco uvidíš!" Fláknul jsem vratama a vrátil se za Ari.

Seděla na houpačce a koukala do plotu. Hrála si s iPhonem.

Sedl jsem si k ní a rukou jsem jí zajel pod tričko. Hladil jsem jí na břiše. Trošku se pousmála.

,,Máš sbaleno?" otočila se ke mně Ari.

,,Jo. Budeš mi chybět." políbil jsem jí.

,,Ty mě taky."

,,Dávej na sebe pozor, bojím se tě tu nechat samotnou kvůli těm Leonardovým a kvůli tomu divokýmu okolí.

,,Budu v pohodě, budem si volat každý den."

,,To beru." políbil jsem jí na lícní kost.

Takhle jsme seděli na té houpačce do pozdního večera.