Maybe I Just Love You (Niall Horan CZ)

Epilog...

,,Notak, zlatíčko, kopni do toho míče!" Sandy se pomalu rozbíhá a snaží se kopnout do míče, který je připravený před brankou na fotbalovém hřišti.

,,Tatí! Mně to nejde.."

,,Tak jak tu válčíte, fotbalisti?" Přichází k nám Stella, moje manželka. Jsme manželé teprve tři roky, ale skvěle nám to spolu jde. Máme dceru, Sandy. Není to sice dítě ani jednoho z nás, ale když jsme za ní chodili se Stellou, zamilovali jsme si ji. První dva roky jsem na to neměl. Byl to pro mě strašný pád na držku. Ale jak se říká, každý pád na držku je krok dopředu. Aria porod psychicky nezvládla. Vždycky mě mrazilo, když jsem si četl nápis na budově, kde teď Aria je. Sanatorium. Nemohla by se začlenit do normálního života. Sandy jsem nejdřív opovrhoval, ale začal jsem za ní chodit, už kvůli Stonerovým. Přirostla mi k srdci. Pak jsem poznal Stellu a všechno se zase začalo dávat do starých kolejí.

,,Mně to nejde!" Stěžuje si naše holčička.

,,Pojďte už domů, jste tu přes 3 hodiny a já právě dodělala večeři, budete to mít studený!" Informuje nás Stella a pak odchází. Dům máme hned za rohem, takže cesta trvá asi minutu. Přestěhovali jsme se zpět do mého rodného města, Mullingaru. Plánujeme pořídit Sandy sourozence, nejlépe brášku.

,,Vezmi míč a pojď, Sandy," začínám jít směrem domů. Ona si ještě jednou kopne, bere míč a utíká za mnou. Chytím jí za ručičku a společně jdeme na večeři.

V mém životě jsem už opravdu šťastný. Mám rodinu a nejlepší kamarády, kteří mi pomáhají. Život není vždy jednoduchý a fér. Nakonec to pro mě dopadlo docela dobře. Vy se mi asi divíte, proč jsem si nechal dítě, které vůbec není moje a není ani mé manželky. Možná jí prostě jen miluju, jako jsem kdysi miloval její mámu..

KONEC.