Maybe I Just Love You (Niall Horan CZ)

Dvacátá šestá kapitola

Jsem na místě velice rychle. V domě je ticho. Doufám, že mi Newt nelhal! Jdu tedy pomalu po schodech. Snažím se zachytit nějaký zvuk, ale nic neslyším. Zkouším dveře a překvapuje mě, že jsou odemčené. Vcházím dovnitř. Nikde nikdo. Mám na výběr tři možné cesty, vybírám si cestu napravo. Procházím dům a zjišťuju, že tady Aria není. Jdu zpátky a tentokrát jdu doleva. Našel jsem jí. Leží na podlaze, je nahá. On do ní beztak vyrazil svůj.. No to teď není podstatné. Klekám si k ní. Volám její jméno, ale ona nereaguje. Ruce má obě rozpíchané. Nejsou tu tři vpichy, ani čtyři, jsou jich tu desítky, když tak koukám na její ruce. Tep má a dýchá pravidelně. Jenom se neprobouzí.

,,Co mi to s tebou udělal, lásko..." Nakláním se k ní a líbám jí na čelo.

,,Ale.. Ale.. Ale.." Ozývá se za mnou. Otáčím se. Míří na mě pistolí. Vypadá, že je připravený střílet. Zvedám ruce nad hlavu.

,,Hele, Same-"

,,Sklapni! Vůbec se mi tu nesnaž něco vykládat, jakože to bude všechno dobrý a tak. Já přišel o tátu, ty čuráku! A to kvůli tobě!" Křičí na mě. Asi jsem v koncích. Přemýšlím, jak z toho ven. Mluvit na něj nemůžu, právě mi to zakázal. Přibližovat se k němu taky nemůžu, zastřelil by mě. Stojíme tam proti sobě a civíme na sebe. Něco ho rozrušilo, venku se ozval zvuk jako by brzdícího auta. Otáčí se, aby se mohl podívat, jestli někdo nejde. Teď nebo nikdy. Rozbíhám se proti němu a beru mu zbraň z rukou. Házím jí daleko od nás. A pak jednu schytávám. Dvě, tři, deset, nevím.. Mlátíme do sebe. Začínáme být od krve. Určitě mi zlomil nos. Válíme se po zemi a dáváme si navzájem pěstí. On mi dává jednu hodně velkou, takže chvilku nic nedělám, jenom se snažím přetrpět tu bolest. Utíká pryč. Naštěstí, pistoli tu nechal. Vybíhám za ním. Běžíme po schodech. Zatáčí do nějakého pokoje. Následuji ho. Ale uvnitř není. Jdu víc do pokoje a očekávám, že na mě zaútočí, ale on ne. Vybíhá ze svého úkrytu za dveřmi a utíká zpět. Běžím opět za ním. Dobíhá k pistoli a zase jí bere do ruky.

,,Pane Newte, odložte zbraň!" Najednou se tam objevuje policie. Také Stonerovi, bez dětí. Kluci jsou tu taky, ale bez holek.

,,Zničil mi život, tak teď já zničím ten jeho!" Míří ne na mě, ne na policii, ale na Ariu.

,,Tak zastřel mě! To bude jednodušší!"

,,To bys měl moc jednoduchý, chci, aby sis to vyžral!" Ale když tohle dopovídá, jeden z policajtů neváhá a střílí. Jeden výstřel. Sam sebou jenom zapotácí a střílí kolem sebe. Ozývá se několik výstřelů. Sam padá k zemi. Začíná mi být nějak špatně. Otáčím se k ostatním.

,,NIALLE!!" Křičí Harry a ukazuje na mé břicho. Je zakrvácené. Pomalu také dopadám na zem. Tak tohle už je opravdu můj konec.

,,Zavolejte někdo pomoc!!" Sklání se nade mnou kluci.

,,Ne, Nialle, slyšíš mě?! Opovaž se zavřít ty oči!!!!" Aniž bych to tak chtěl, oči se mi zavírají samy..

,,Ne, prosím! Nialle néé!" To je poslední, co slyším...