Maybe I Just Love You (Niall Horan CZ)

Patnáctá kapitola

Kluci slíbili, že mě hodí domů a pak hned od školy. Doufám, že máma nebude doma. Naštěstí nebyl doma nikdo, takže jsem šla rychle nahoru, převlékla se, učesala, lehce se namalovala, vzala si batoh a šla zpátky za kluky.

,,Kam to bude?"

,,Na Yalovu střední školu, Hicklap street, prosím," řekla jsem Liamovi adresu, on kývla a jelo se. Seděla jsem vedle Nialla. On to asi neví, ale krásně voní. Přímo božsky.

,,Kluci.. Byla bych ráda, kdyby o tom včera nevěděl Josh."

,,Buď bez obav, mlčíme jako hrob," usmál se Harry. Snad jim můžu věřit. Liam mi zastavil u školy.

,,Hele, vážně tam chceš jít? Víš, je skoro 12 a podle mě to nemá cenu. Strávit den s námi by bylo lepší, ne?" Navrhuje mi Harry. Asi má pravdu. Stejně nechci potkat tu držku Sama. Beztak o tom ví. Smál by se mi do ksichtu.

,,... Fajn, už takhle mám průser, že jsem nepřišla ráno domů." Ještě jsme tam chvíli stáli před školou. Mám tam jít nebo ne? Kašlu na to, jednou se máma nezblázní. A tak se Liam znovu rozjel.

Jeli jsme za Louisem a Zaynem, kteří byli s holkami. Cestou jsme se stavili i pro Soph.

,,Kde je vlastně Josh?"

,,Jel za rodičema, vrátí se prý pozítří, no a v pátek jedeme na to turné," odpověděl Liam. Když jsme přišli do stejně velkého baráku, jako mají kluci, už tam na nás čekali Loui s El a Zayn s Pezz.

,,Ario!" Holky mě objaly a přivítaly.

,,Tak, už víte co dneska podniknem?" Ptal se Harry.

,,No, my mysleli, že bychom si šli třeba zaplavat, ale Aria asi nebude moct," řekla Pezz.

,,Vy jste se zbláznili? Kvůli jedný pitomý holce si přeci nebudete kazit plány!" Obořila jsem se na ně.

,,Kvůli komu? Nikdo takový tady není," utěšil mě Harry. ,,Navíc, už jsi součástí party!"

,,Nechcete být prostě tady? Chci se víc poznat s Ariou, co ty na to zlato?" Zeptala se Eleanor. Všichni jsme byly pro. Zjistila jsem, že jsme v domě Pezz. Měly tu být ještě holky z Little mix, ale každá jela domu k rodině, Perrie ale nechtěla od Zayna, takže zůstala tady. Šli jsme do obýváku. Niall si vzal kytaru a začal hrát strašně hezkou melodii a pak začal Zayn zpívat: ,,Your hands.." Byla to nádhera. A když začal svoje sólo zpívat Niall, díval se při tom na mě. Jsem si 100% jistá, že to nemá nic znamenat. Proč taky, že ano?

,,Můžu si jí půjčit?" Zeptala jsem se a ukázala jsem na kytaru, Niall přikývl a šel si pro druhou. Ostatní na mě koukali a čekali, co začnu hrát. Live while we're young, napadlo mě, takže jsem začala hrát. Liam zpíval ,,moje" sólo se mnou a na refrén se taky přidali ostatní, Niall se přidal s kytarou, oba jsme navzájem sledovali toho druhého, jak hraje. Jako akordy a tak.

Až po tomhle dnu jsem si uvědomila, jaké mám vlastně štěstí. Já ty kluky mám strašně, ale opravdu strašně moc ráda! A holky stejně tak. Jsou to mí nejlepší přátelé, taky jsem jim to, když mě doprovázeli domů -nešli až k nám jako Josh, ale doprovodili mě pár bloků od mého domu, potom se šli někam napít-, oni prý cítí to samé. Je to pro mě najednou těžké se s nimi loučit a vědět, že je uvidím až za půl roku. To znamená.. Na konci dubna! Aspoň budu mít čas vyřešit.. Tu mou situaci. Když o tom mluvíme, kde jsou sakra všichni? Doma nikdo není, jsem tu sama. Když piju džus, proběhne kolem mě kocour.

,,Och, ty jsi tu taky," říkám nahlas, on mi to oplácí syčením. Jdu nahoru do pokoje, ach, jak mi to tady chybělo. Odhazuju věci na zem a jdu do koupelny. Dávám si rychlou sprchu, myju si i vlasy. V pokoji zapínám laptop. A do prdele. Na TT mi napsalo snad 1000 lidí! Berte to jako nadsázku, bylo jich mnohem víc. Někteří z nich píšou, že jsem strašně hezká a že mi to s Joshem přejí, někdo naopak píše, že jestli se dotkynu některého z kluků, tak mě zabijou. Okay, tak tady u těch zpráv se směju, nic jiného taky dělat nemůžu. Na FB se ptám Lisy, co dělali ve škole. Ona odpovídá: ,,Škoda žes nebyla ve škole! Všichni tady mluví o tobě a o tom kocourkovi, o tom bubeníkovi, jak že se jmenuje?"

,,Josh:)" Píšu já. A ještě připisuju: ,,A co ve škole? Něco zajímavého? Úkoly? Testy?"

,,Nic nového nemáme, takže klídek, zlato!:-*"

,,Fajn, díky, zlato!;)"

Už je pět a já jsem pořád sama doma. Hm, to je podezřelý, tak volám mamce: ,,Mami? Kde jste?"

,,Ahoj drahoušku, no my ráno jeli s dětma do takového dětského centra, kde si trénují paměť, logiku a zkoušejí si, kolik si toho zapamatují a tak. Bylo tam toho strašně moc, takže jsme tam strávili celé dopoledne, v 1 jsme jeli do aquaparku a za chvíli nám začíná kino." Pak trochu ztišuje hlas: ,,Tátovi snad přeskočilo? To jeho to napadlo, že děti nepůjdou do školy a místo toho si uděláme tenhle výlet."

,,Nevím, co mu přelítlo přes nos," říkám a nuceně se směju. ,,Za jak dlouho tady budete?"

,,Nejdřív v 9, táta chce ještě na večeři. V ledničce máš salát, tak si ho dej k večeři. Měj se."

,,Vy taky, mám tě ráda," a pokládám to. Mamka měla docela dobrou náladu a o ránu nic neříkala, doufám, že vyrazili dřív než já měla přijít. A co se týče té zameškané školy... Táta udělá cokoliv, aby se to máma nedozvěděla.