Maybe I Just Love You (Niall Horan CZ)

Sedmá kapitola

Probouzím se o hodinu dříve než normálně vstávám. To bude kvůli tomu, že jsem skoro celou noc nespala a myslela na tenhle den! Nahrávací studio a Josh vedle mě! Juchůů! Beru si na sebe svoje nejmilejší oblečení: modrou sukni s páskem, světle oranžovou košili , kterou jsem si nastrkala dovnitř, k tomu černé podkolenky, asi pět náramků, které se k tomu hodí a prstýnek, který je na dvou prstech, ale je spojený několika hvězdičkami. Když jsem oblečená, jdu do koupelny, kde si čistím zuby, opatrně, abych se neumazala od pasty a dívám se na své vlasy. Delší hnědé vlasy, asi tak k prsům. Jsou docela obyčejné, vždycky jsem je chtěla mít jinak. Třeba nahoře černé a k tomu světle fialové ombré. No, teď nebudu řešit, co chci, hlavní je, co si s nimi udělám. Trochu jsem si je rozcuchala a pak si z toho udělala drdol. Takový bláznivý neuhlazený drdol. Nejlepší. Dole samozřejmě ještě nikdo nebyl, všichni spali. Aby ne, mají ještě 20 minut. Když nemám co dělat, beru z ledničky vajíčka a připravuju je na snídani pro mě i rodiče. Dělám jim kafe. Moji rodiče mají kofein v žilách, ti si za den dají asi tak 5 hrnků s kafem, já jsem po nich, taky miluju kafe, ale dneska mám chuť na čaj. Ještě jim opeču pár toustů, beru k tomu z ledničky burákové máslo. Měla jsem pravdu, asi tak za 25 minut přicházejí dolů rodiče.

,,Dobré ráno, jak jste se vyspali?" usmívám se na ně během toho, co jim mažu tousty.

,,Ario, stalo se ti něco?" ptá se mamka.

,,Ne, proč by mělo?"

,,Jsi připravená do školy dřív než my vstáváme, děláš nám snídani a usmíváš se. Většinou po nás házíš polštář, když tě budíme, jsi nepříjemná a pak po nás chceš, abychom tě vozili do školy, nejsem tví šoféři."

,,Já vím, jenom jsem si řekla, že by vám to udělalo radost," dál se usmívám.

,,Tak jo, kdo jsi a co jsi udělal s naší Ariou?!" Táta je očividně vyděšený.

,,Dneska mám.. Rande," špitnu poslední slovo.

,,Jo taaakhle, s tím hezounkem, co tě byl včera doprovodit domů?" usmívá se tentokrát máma.

,,Em, jo.. S tím klukem, kterého táta včera vyhodil z verandy," mračím se.

,,Ale notak, přeci se na mě nebudeš pořád zlobit!" Řekl táta. No to teda budu. Společně pak dojídáme snídani. Jdu vzbudit brášku a ségru během toho, co se máma obléká, aby mě hodila do školy. Cestou se bavíme o Joshovi, přesně jako s kamarádkou.

,,A líbí se ti?Jsi zamilovaná?"

,,Mami neblázni, vždyť ho skoro neznám! Jako jo, je hezkej.. Co hezkej, je krásnej a milej a má úžasnej úsměv, ale nemůžu říct, že jsem vyloženě zamilovaná. Možná, že až ho poznám trochu víc.." Pak je chvíli ticho a nakonec si začínáme spolu zpívat písničky, my jsme si s mámou vlastně docela dost podobný, je s ní sranda, má stejnej styl jako já, úžasně mi se vším poradí. Prostě máma jak má být. S tátou už je to trochu složitější. Zastavujeme před školou a já vyskakuju z auta.

,,Nechtěla bys nosit berle? Musí se ti chodit vážně strašně špatně, drahoušku," říká máma.

,,Mami, jednou jsem už řekla, že je nechci, nesnáším je, už kvůli babičce. Ta je taky nosila pořád a pořád mi je nutila. Prý ať si začínám zvykat, že jednou dopadnu jako ona. A od tý doby mám na ty věci alergii, takže díky, nechci."

,,Tak fajn, už mlčím, užij si to dneska s Joshem a do 10 ať seš doma!"

,,Jojo, páá," konečně se loučíme, ona odjíždí a já jdu ke své skříňce. Beru si pár sešitů, které budu dneska potřebovat. Dneska máme zase hudebku s panem Flichem.

,,Dobrý den třído," říká, když vstupuje dovnitř. Má ruku v sádře, co se mu asi stalo?

,,Jak vidíte, moje ruka není zrovna ve stavu, ve kterém bych mohl hrát na kytaru, takže se budeme dneska muset obejít bez ní."

,,Já vám klidně zahraju!" vykřikuju na všechny. Pane bože, nemůžu uvěřit, že jsem to právě udělala. Stojím, dívám se na učitele, který je radostí bez sebe.

,,Krásně zpíváš a hraješ na kytaru, jakou další úžasnou vlastnost tajíš?" usmívá se na mě.

,,No, taky hraju na klavír a hrávala jsem na flétnu, ale to nějak nevyšlo."

,,Pane jo, jsi dívka mnoha tváří, výborná běžkyně, jak jsem se dozvěděl, talent na hudbu, slohy taky nepíšeš špatně a máš vážně cit k módě, jak říkalo pár tvých spolužaček." Mám pocit, že se červenám. Učitel Flich mě tady shrnul během 30 vteřin.

,,Tady máš kytaru, pamatuješ si tu písničku z minula?" Ptá se mě.

,,Myslíte tuhle," říkám a dávám se od hraní a zpívání. Třída se ke mně automaticky přidává po skupinkách. Všímám si, že mě Britney spaluje pohledem, sebrala jsem jí místo oblíbené studentky u pana Flicha. Myslím, že mě nemá moc v lásce, no co, mně je ta holka fakt ukradená. Při zpívání si vzpomenu, že za pár hodin budu v nahrávacím studiu s Joshem. Já se tak strašně těším! Zbytek dne ve škole se neúprosně vlekl. Ale nakonec jsem se přece jen dočkala, dala jsem pár sešitů do skříňky a vyrazila jsem směrem k východu. Chvilku jsem se jenom tak rozhlížela a pak jsem si ho konečně všimla.