Princess of mafia

-28-

Uběhl měsíc. Měsíc plný plánování a tréninku, ale konečně jsme měli vše naplánované. Měli jsme vše pro to, abychom mohli zničit Benjamina. A dnešek měl být ten den, kdy to všechno skončí. Stála jsem v naší ložnici a prohlížela se v zrcadle. Své dlouhé vlasy jsem si nechala zkrátit a teď mi sahaly těsně pod ramena. 

"Mio?" Nicolas se objevil ve dveřích a opatrně si mě prohlédl. "Jsi v pořádku? Poslední dny jsi nějaká zamlklá." 

"Jo," přikývla jsem a otočila se k němu čelem. Věnovala jsem mu drobný úsměv. Nedokázala jsem mu říct moje tajemství. Věděla jsem, že když mu ho řeknu, pošle mě někam daleko a nenechá mě jít bojovat.

"Proč ti nevěřím?" Zeptal se a nadzvedl jedno obočí. "Zapomněla jsi snad, jak moc dobře tě znám? Co se děje?" Zadívala jsem se mu do očí a snažila se přijít na to jak mu to říct. Plánovala jsem to celý měsíc den po dnu, ale nedokázala jsem nikdy přijít na ty správná slova. Do očí mi vyhrkly slzy a já Nicolas se zatvářil nechápavě. "Naháníš mi strach, Mio. Stalo se ti něco?" 

"Minulý měsíc, když jsem byla u doktorky - oznámila mi, že jsem těhotná." Zašeptala jsem potichu. Nicolas překvapeně vytřeštil oči a o krok ustoupil. Vjel si rukama do vlasů a pohledem sjel na mé břicho, které zatím nenaznačovalo, že v něm nosím dítě. 

"Cože?" Vydechl. "Vždyť bereš prášky- " 

"Prý se to někdy stává," vysvětlila jsem a chtěla ho vzít za ruku, ale ustoupil o dva další kroky. "Jsi naštvaný?"

"Měl jsem pro nás plány, Mio," řekl a jeho hlas ztvrdl. "A tohle - " ukázal na moje břicho. "Do nich nepatřilo." 

"Tohle," řekla jsem a začala cítit zlost. "je naše dítě. Žádné to." Dřív než mi stihl říct něco dalšího se ve dveřích objevil můj táta. Přejel nás pohledem, ale naštěstí se na nic neptal. 

"Můžeme vyrazit?" 

"Jo," odpověděla jsem a prošla kolem Nicolase a táty na chodbu. Po cestě jsem si oblékla černou bundu a zamířila po schodech dolů. Zastavila jsem se před mým autem, které jsem měla přichystané. Počkala jsem než za mnou došel táta a pevně mě objal. 

"Jsi si jistá, že to zvládneš? Je to nebezpečné a já jsem blázen, že tě nechám použít jako návnadu." Zadíval se na mě, ale já se zaměřila na Nicolase, který se objevil ve vchodových dveřích, kde zůstal stát. Pohledem jsem se vrátila k tátovi.

"Zvládnu to. A vy mě v tom nenecháte." Pokusila jsem se o úsměv a táta mi vtiskl pusu na čelo.

"Ať se mezi vámi stalo cokoliv, miluje tě, Mio." Zašeptal, abych to slyšela jen já. 

"Já vím," přikývla jsem. "Uvidíme se brzo." Naposledy jsem se podívala na Nicolase a nastoupila do auta. 

Plán byl jednoduchý. Byla jsem s Benjaminem domluvená, že se s ním chci sejít a dát se na jeho stranu. Zničit mého tátu a Nicolase. Zničit všechno, co jsem doposud znala. Měla jsem s ním sraz ve starém skladišti za městem. Táta, Nicolas a naši lidé mě měli následovat. Ale dost daleko na to, aby si jich Benjamin nebo někdo od něho všiml.

Když jsem dojela ke skladišti, stálo tu jen jedno auto. Zamračila jsem se a podívala se na zbraň, kterou jsem měla na místě spolujezdce. Věděla jsem, že by byla hloupost si jí vzít sebou. Vystoupila jsem a zamířila dovnitř. 

"Jsem tady!" Zavolala jsem a můj hlas se rozlehl po celé budově. Prvně jsem si myslela, že tu nikdo není, ale ze stínů vyšel Benjamin.

"Myslel jsem si, že je to nějaká past a nedojdeš." Řekl a pomalu se vydal ke mně. "Jsi sama?"

"Ano," přikývla jsem. "Jak jsem slíbila. A bez zbraně." 

"Řekni mi, Mio," Promluvil pomalu Benjamin, když došel až ke mně. "Proč ses tak rozhodla?" 

"Zjistila jsem, že pokud bude můj otec nebo Nicolas naživu nikdy nebudu mít takovou moc," zalhala jsem. "A došlo mi, že mi s tím můžeš pomoc. Pomůžeš mi je zabít a já převezmu můj rodinný podnik a podnik mého manžela. Výměnou za to, že budeš můj společník." 

"Zajímavá nabídka," přikývl Benjamin. "Ale má to jeden háček-" široce se usmál a já nadzvedla jedno obočí. "A ten háček jsou tvůj otec a manžel, kteří sem právě teď jedou."