Princess of mafia

-8-

Sledovali jsme filmy, ale po pěti hodinách mě to přestalo bavit. Pohledem jsem začala zkoumat Nicolase, který ležel na druhém gauči. Zkoumala jsem každý centimetr jeho těla, jako bych si ho chtěla vrýt do paměti navždy.

"Budeš se na mě takhle koukat ještě dlouho, nebo se už zeptáš?" 

"Cože?" Vyjekla jsem překvapeně. Nicolas se natáhl po ovladači a vypnul film. Potom se posadil a podíval se na mě. 

"Myslel jsem, že máš nějaké otázky," vysvětlil. "Takže se ptej. Odpovím ti na cokoliv." 

"Dobře," taky jsem se posadila, abych na něho lépe viděla. "Takže moje otázka stále zní, kde pracuješ? Jelikož jsi o tři roky starší, takže jsi školu už dávno dodělal." 

"Chytrá," usmál se. "Kromě rodinného podniku s tátou máme firmy. Pomáhám mu s vedením. Jedna firma je i tu v New Yorku. Teď já." 

"To jsme si nedomluvili," zakroutila jsem hlavou, ale Nicolas jen pokrčil rameny.

"Co po škole chceš dělat ty?" Zeptal se.

"Chtěla bych jít na vysokou, ale to není možné," odpověděla jsem a smutně se pousmála. "takže krom toho, že budu tvoje manželka chci pomáhat ostatním. Možná založím nějaké nadace, společnosti," pokrčila jsem rameny. "A občas tátovi pomůžu s jeho firmou. Kde je tvoje matka? Na svatebním večírku jsem si jí nevšimla." 

"Nestýkáme se," teď to byl on, který se smutně usmál. "Opustila mě hned po narození. S tátou se ani nikdy nevzali, jelikož když zjistila, co dělá a kdo vlastně je, rozhodla se, že toho nechce být součástí. Co vím, teď je šťastná s její novou rodinou a já mám nevlastní sourozence." 

"A tvůj táta se nikdy znovu neoženil?" 

"Došlo mu, že nemůže být takový sobec a že moje matka má v něčem pravdu. Všechny ženy, které se do toho zapojí většinou později zemřou." Uhnula jsem pohledem. A Nicolas věděl proč. "Promiň. Nedošlo mi, že tvoje máma-" 

"V pořádku," skočila jsem mu do řeči. "Teď se ptáš ty." 

"Proč jsi nikdy neutekla? Když víš, že tohle nechceš?" 

"Já," začala jsem pomalu a správně vybírala slova. Podívala jsem se na něho a setkala se s jeho safírovýma očima. "Přemýšlela jsem nad tím. Několikrát. Ale můj táta má jen mě a Gwenny. A kdybych utekla já, Gwenny by šla se mnou. A on by nikoho neměl. Takže radši souhlasím s touhle svatbou, abych neublížila tátovi." 

"Mio," Nicolasův hlas najednou zněl zvláštně. Nezněl už tak sebejistě, jako celou dobu. "Já vím, že takhle věc se svatbou je šílená. A je mi jasné, že to co jsem ti řekl na tom večírku bylo ode mě kruté. A omlouvám se, dobře? Kdybych to mohl vzít zpět, tak to zpět vezmu. Musíš, ale vědět, že udělám vše pro to, aby si byla v bezpečí a šťastná." Dívala jsem se na něho a nevěděla, co říct. Zmohla jsem se jen na přikývnutí.

"Můžeme pokračovat v tom filmu?" Zeptala jsem se.

"Samozřejmě," přikývl a znovu si lehl. Pustil znovu film, ale já se už nedokázala soustředit. Stále jsem v hlavě měla jeho slova.

Někdo zazvonil a Nicolas se na mě tázavě podíval. "To asi bude Gwenny," vysvětlila jsem a vstala, abych mohla jít otevřít. Koukla jsem se přes kukátko a spatřila svoji dvojnici. Otevřela jsem a s úsměvem Gwenny objala.

"Jak ti je?" Zeptala se a pořádně si mě prohlédla, jakoby chtěla zjistit, jestli nemám nějaké další zranění.

"Dobře," zavřela jsem dveře a s Gwenny jsem se posadila na gauč.

"Ahoj," usmála se na Nicolase a podívala se na televizi. "Díváte se na filmy?" Nadzvedla jedno obočí.

"Nicolas mi dnes nedovolil nic dělat," přikývla jsem. "Takže ano máme filmový maraton." 

"A já si říkala, proč nejsi ve škole." Zasmála se a já se zamračila.

"Táta ti to neříkal? Poprosil Nicolase, aby na mě dohlédl." Gwenny se přestala smát a přejela pohledem ze mě na Nicolase.

"Táta si myslel, že jsi ve škole. Proto jsem tady. Když jsem mu řekla, že jsi tam nebyla, dostal strach a poprosil mě, ať sem zajedu s Richardem." Obě jsme se zadívali na Nicolase, který seděl a díval se kamkoliv kromě mě.

"Nicolasi?" Nadzvedla jsem jedno obočí.

"No dobře," povzdychl si. "Věděl jsem, že když ti řeknu, že chci, aby si jeden den zůstala doma a odpočinula si, tak to neuděláš. Proto jsem si vymyslel tvého tátu," Chtěla jsem něco namítnout, ale rychle pokračoval. "Půjdu si zaběhat." Zvedl se a zamířil do svého pokoje. Nevěřícně jsem se za ním koukala. Gwenny se vedle mě uchechtla a já se na ní podívala.

"Myslím si, že tě začíná mít rád, Mio."