Princess of mafia

-5-

Ve tři ráno mě probudila hlasitá rána, která se ozvala z chodby. Rychle jsem vstala z postele a z nočního stolku vytáhla zbraň, kterou jsem dostala ke svým šestnáctým narozeninám. Některé holky dostávají šperky, já dostávám zbraně. Odemkla jsem dveře a vykoukla ven. Chodba byla zahalená ve tmě, ale stejně jsem spatřila obrys nějakého muže.

"Ani se nehni, nebo tě zastřelím." Můj hlas se roznesl chodbou, kterou najednou osvítilo světlo.

"Pokud to uděláš, budeš vdova ještě před svatbou." Zasmál se Nicolas a já podle jeho "ladné" chůze mohla poznat, že zrovna přišel z nějakého baru nebo klubu. "Vzbudil jsem tě, lásko?" 

Ignorovala jsem to oslovení a podívala se na rozbitou vázu, která ještě před chvíli stála na stolku. "Co myslíš?" Zeptala jsem se a nadzvedla jedno obočí. Přestala jsem na něho mířit a povzdychla si. "Jestli spolu máme bydlet, měl by ses naučit chodit víc potichu." 

"A pokud máme být manželé, měla by sis začít víc užívat. Ale jsem rád, že se o sebe dokážeš postarat." Kývl na zbraň v mé ruce, když kolem mě prošel ke svému pokoji. "A pokud mě teď omluvíš-jdu spát." Zmizel ve vedlejší místnosti a já vrátila zbraň do nočního stolku. Potom jsem si z kuchyně vzala smetáček a uklidila rozbitou vázu, kdyby ten idiot šel ještě na záchod. 

Možná mě trochu lákala představa, že by se pořezal, ale nechtěla jsem to mít na svědomí. Když vše bylo v naprostém pořádku, vrátila jsem do svého pokoje a lehla si. Ale v hlavě jsem měla tolik myšlenek, že jsem stejně neusnula.

Do školy jsem tím pádem došla úplně rozlámaná. Kruhy pod očima jsem si ráno musela zakrýt, abych aspoň trochu vypadala jako člověk. Ale když mě spatřila Gwenny vypadala ustaraně. "První noc byla špatná?" 

"Nebyla by tak špatná, kdyby se Nicolas nevrátil ve tři ráno totálně opilý a nevzbudil mě." Řekla jsem mezitím, co jsem vytahovala se skříňky věci. 

"Kde byl?" 

"Nevím," pokrčila jsem rameny. "A nezajímá mě to. Může si dělat, co chce." 

"Jsi si tím jistá?" Nadzvedla Gwenny jedno obočí. "Nevadí ti, že je v noci kdo ví s kým a dělá kdo ví co?" 

"Proč by mě to mělo zajímat?" Teď jsem byla já, kdo tázavě nadzvedl jedno obočí. "Tohle," zvedla jsem ruku na které se blýskal prstýnek. "Nic neznamená, G. Celá ta věc se svatbou je jen obchod. Nic víc." 

"Svatbou?" Jason mě objal okolo ramen. Jason byl můj i Gwennin kamarád od školky. Patřil mezi ty, kterým jsem naprosto důvěřovala. Ale ne tak moc, abych ho zasvětila do pravdy naší rodiny. "Máte přede mnou nějaké tajemství?" 

"My?" Usmála jsem se. "Nikdy. Jak byla o víkendu? Nějaké novinky?" 

"Nuda. Byl jsem na Danielově párty, ale bez vás to byla nuda. Proč jste vlastně nemohli?" 

"Rodinná záležitost." Odpověděla za nás Gwenny a v rychlosti mě objala. "Uvidíme se na obědě. Oba vás zbožňuje!" Křikla na nás, když se od nás oddalovala. Já s Jasonem zamířila na matematiku.

"Vypadáš ustaraně, Mio. Děje se něco?" Měla jsem chuť mu to říct. Všechno. Ale věděla jsem, že bych ohrozila jeho život. Všichni, kdo znají naše tajemství jsou v ohrožení. Proto jsem nasadila úsměv a zakroutila hlavou. "Dobře," povzdychl si Jason a já byla ráda, že se v tom nebude šťourat. "Půjdeme do školy do kavárny?" 

"Ráda bych, ale nemůžu." Odpověděla jsem. Měla jsem naplánovanou schůzku s Nicolasem. Pokus sjednotit naše životy číslo jedna. "Ale Gwenny, určitě bude moct, takže běžte spolu." 

"Mio jsi si jistá, že se nic neděje?" Josh se zastavil a donutil mě, abych se na něho podívala. Tvářil se ustaraně.

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Všechno je v naprostém pořádku, Jasone. Ale děkuji ti, že se staráš." 

"Hej," Jason mě nečekaně objal. "Vždycky o tebe budu mít starost. O tebe i o Gwenny. Jste moje nejlepší kamarádky a tak to i zůstane."