Princess of mafia

-16-

"Mio," teta Tania ke mně došla a pevně mě objala. "Zmizela jsi z pohřbu tak rychle, že jsem o tebe dostala strach." 

"Nedokázala jsem tam zůstat," vysvětlila jsem. "Takže mě Nicolas odvezl rovnou sem." Pohledem jsem vyhledala Nicolase, který stál na druhé straně místnosti a povídal si se svým otcem. Jako kdyby cítil můj pohled, podíval se mým směrem a pousmál se. Ještě teď jsem cítila jeho rty na svých.

"Vidím, že jste si začali rozumět." Pousmála se teta a já znovu zaměřila moji pozornost na ní.

"Ano," přikývla jsem. "Od Gwenniny smrti tu pro mě byl. I dneska, když jsem to nejvíc potřebovala." 

"Ano viděla jsem," souhlasila. "A jsem ráda, že máš po svém boku právě jeho. Tvůj otec vybral dobře. Kdyby to viděla Gwenny-" tetě se zlomil hlas a utřela si oči svým kapesníkem. "No nic, půjdu si promluvit ještě s tvým tátou." Políbila mě na obě tváře a vydala se vyhledat tátu.

"Ahoj," Jason se u mě z ničeho nic objevil. 

"Ahoj." Zašeptala jsem a padla mu okolo krku. "Promiň, že jsem zmizela dřív než jsem si s tebou promluvila. Bylo toho na mě moc."

"To nic," odpověděl potichu. "Přišel jsem se na tebe jen podívat. Musím zase hned jet. Dnes mám prohlídku vysoké." 

"To chápu," pousmála jsem se. "Jsem ráda, že jsi dorazil. A Gwenny by byla určitě taky ráda." 

"Chybí mi, Mio." 

"Mně taky, Jasone." 

Stála jsem u okna a sledovala jak všichni ostatní odjíždí a táta se s nimi loučí. Najednou kolem mého pasu někdo omotal ruce a políbil na holé rameno. "Zvládla jsi to." Zašeptal mi Nicolas do ucha.

"Bez tebe bych to nezvládla," zakroutila jsem hlavou a otočila se k němu. "Můžeme dnes zůstat tady? S mým tátou a tvým? Nechci ho po dnešku nechávat samotného." 

"Samozřejmě," políbil mě na čelo. "Cokoliv si budeš přát, lásko." Tentokrát jsem ho neopravila. 

"Vidím, že společné bydlení pomohlo." Mathias vešel do místnosti a při pohledu na nás se usmál. 

"Za to nemůže společné bydlení," odpověděla jsem. "Co teď bude? Jaký je plán, Mathiasi?" 

"Počkáme na tvého tátu a promluvíme si o tom, dobře?" Posadil se na gauč a napil se ze své skleničky. Když táta konečně všechny vyprovodil, vrátil se do domu. 

"Bylo to těžší než pohřeb tvé matky." Řekl, když vešel do místnosti. Došla jsem k němu a objala ho. "Jsi v pořádku?" Pohladil mě po tváři.

"Já ano," přikývla jsem. "Co ty?" Ustaraně jsem se na něho podívala. Jeho kruhy pod očima mi dělaly starosti. 

"Budu v pořádku, až ten parchant bude mrtvý." Chápala jsem jeho slova. Cítila jsem to stejně. Nebudu šťastná do doby než Benjamin umře. "Proto jsem si s vámi dvěma chtěl popovídat. My oba." Podíval se na Mathiase, který přikývl.

"Naše rodiny při sobě drží už teď," začal Mathias. "Ale ještě to není ztvrzené vaší svatbou. Takže bude lepší, aby jste prvně měli svatbu, než se postaráme o Benjamina. Ale tvůj táta," Mathias se na mě podíval. "Si myslí, že tě do toho až moc nutí. Nechce, aby jsi udělala něco, co nechceš. Je jen na tobě, jestli jsi připravená, Mio." 

Podívala jsem se na Nicolase, který stál v tichosti v koutě. Jeho oči mě pozorovali. Potom jsem se podívala na tátu.

"Jsem připravená." Zašeptala jsem. "Jestli je připravený on," znovu jsem se podívala na Nicolase a ušklíbla se. "Třeba chce couvnout." Nicolas se potichu zasmál a došel ke mně. Táta se mezitím posadil vedle Mathiase. 

"Já a couvnout?" Nadzvedl jedno obočí. "Vzít si tě, je výzva. A já výzvy rád, Mio." 

Vrátila jsem se z koupelny do svého pokoje, kde jsem nechala Nicolase. Když jsem vešla, překvapeně jsem vydechla. Všude byli zapálené svíčky. "Co to je?" Zeptala jsem se s úsměvem. Nicolas ke mně došel a vzal mě za ruku. Potom mě dovedl doprostřed místnosti a klekl si. "Co to děláš?" Stála jsem před ním v pyžamu a s mokrými vlasy. A rozhodně jsem nechápala, co má v plánu.

"Mio DeCarto," začal. "Náš vztah není jako ostatní. Začal jsem jako naprostý idiot a vím to. Ale hned jak jsem tě viděl, věděl jsem, že chci zbytek života strávit s tebou. A když jsi mi šlápla na nohu a ukázala mi, že nejsi tak křehká jak vypadáš, věděl jsem, že tě nemůžu ztratit. Že udělám všechno pro to, aby ses každý den smála. A že tě vždycky ochráním. A naše zasnoubení nebylo jen pro nás dva. Dívalo se na nás spoustu lidí, takže bych to rád udělal ještě jednou. Mio DeCarto, vezmeš si mě?" 

"Ano." Usmála jsem se. Klekla jsem si k Nicolasovi a vzala jeho obličej do dlaní. "Ano vezmu si tě, Nicolasi." Zopakovala jsem a přitiskla rty na jeho.