Stála jsem v hotelovým pokoji před zrcadlem a nechávala jsem kosmetičku dodělat moje vlasy a makeup. "Vypadáte nádherně, slečno." Usmála se Rozalie.
"Děkuji." Usmála jsem se. "Opravdu tu nechcete zůstat? Aspoň na dezert. Za to, co jste se mnou udělala."
"Děkuji, ale doma na mě čeká manžel." Rozalie začala sklízet svoje věci. "Viděla jsem vašeho snoubence. Je to doopravdy fešák, slečno."
"To je," přikývla jsem. "Už je tady?" Celý den jsem Nicolase neviděla. Ani mi nenapsal.
"Ano, ano," přikývla. "Viděla jsem ho s vaším otcem a ještě s nějakým mužem." Mathias. Odpověděla jsem si. "Tak hotovo. Už můžu jít. Mám dole říct, že jste připravená?"
"Ano prosím." Usmála jsem se. "A držte mi palce. Jsem velmi, ale velmi nervozní."
"Budete dokonalá, slečno," pohladila mě po ruce. "Uvidíme se na vaší svatbě." Rozalie odešla z pokoje a já zůstala sama. Za pár minut někdo zaklepal na dveře. Došla jsem k nim a otevřela je.
"Mio," usmál se Richard. "Velmi ti to sluší. Jsi připravená?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Ale ať už to mám za sebou." Vydala jsem se za ním na schodiště.
"Dámy a pánové," promluvil nahlas Richard. "Mia DeMarco!" Světlo na schodišti se rozsvítilo a osvítilo mě. Všechny pohledy se stočily ke mně, ale já se snažila najít jen jednoho člověk. Nebylo to těžké, protože stál hned pod schody. Přestala jsem si všímat ostatních a pomalu se vydala dolů. Ruku jsem měla položenou na zábradlí. Můj pohled patřil jen jemu. Na posledním schodě ke mně natáhl ruku a já ho chytla.
"Vypadáš nádherně, Mio." Zašeptal a políbil mě na tvář.
"Počkej si, jak budu vypadat ve svatebních šatech." Odpověděla jsem a Nicolas se potichu zasmál. Došli jsme k tátovi a Mathiasovi.
"Jsi nádherná," pohladil mě po tváři táta. "Jdeme se přesunout do sálu." Sál byl vyzdobený květinami a uprostřed byli dva dlouhé stoly, které byli dané to tvaru U. Ve vedlejším sále hrála hudba. Posadili jsme se do čela stolu a Nicolas mě pod stolem chytl za ruku. "Sešli jsme se tu," začal táta. "Abychom si nacvičili svatbu, která bude za pár dní. Svatba bude pro moji dceru Miu, velký den a jsme rádi, že ho můžeme prožít všichni společně."
Sjížděla jsem pohledem po všech hostech. Některé jsem znala a některé ne. Zaujala mě dívka, která seděla na Nicolasově straně. Měla na sobě růžové šaty, které zvýrazňovali její tmavé vlasy a bledou pleť. Trochu vypadala jako porcelánová panenka.
"Kdo to je?" Zeptala jsem se Nicolase potichu. Putoval pohledem stejným směrem jako jsem se dívala.
"Jen stará známá," odpověděl. Ale věděla jsem, že mi něco tají.
Za pár minut jsme si na nečisto měli vyzkoušet tanec. Nicolas zrovna mluvil se svým otcem a já stála u baru se svým šampaňským. Pár odvážlivců se mnou chtělo začít konverzaci, ale na tu jsem neměla náladu.
"Nevypadáš šťastně." Dívka v růžových šatech se objevila vedle mě. "Rozmyslela sis to a Nica si už nechceš vzít?" Nico? Doopravdy má pro Nicolase přezdívku? "Jsem Beatrice. Ale stačí, když mi budeš říkat Bea."
"Mia." Odpověděla jsem. "Znáte se s Nicolasem dobře?"
"Ano," zasmála se. "Až moc dobře, řekla bych. Chodili jsme spolu celou střední školu. Dokonce to vypadalo, že odmítne vaši dohodu o svatbě a vezmeme se. Ale asi nechtěl zklamat svého otce. Po maturitě jsme se rozešli a vídáme se jen občas."
"Aha," zamumlala jsem. Dopila jsem svoje šampaňské a položila sklenici na bar. "Těšilo mě, Beo, ale budu muset jít. Čeká mě úžasný tanec." Nechala jsem jí tam stát a vydala se pro Nicolase. "Je čas." Řekla jsem.
"Dobře," přikývl. Vzala jsem ho za ruku a dovedla doprostřed parketu. "Děje se něco? Vypadáš nesvá, Mio."
"Nic se neděje. Jen jsem se seznámila s tvojí starou známou, ze které se vyklubala tvoje skoro ex snoubenka, Nico." Použila jsem jeho přezdívku, která mi lezla na nervy. Nicolas nestihl odpovědět, protože se rozezněla hudba, takže mě chytil za jednu ruku a druhou položil na moje záda.
"Nebyla moje skoro snoubenka," promluvil během tance. Všimla jsem si jak se soustředí na každý krok, ale nechtěl tuhle konverzaci nechat otevřenou. Chtěla jsem mu odpovědět, ale zrovna byla část, kde mě od sebe odstrčil a potom mě přitáhl zpět k sobě. Narazila jsem do jeho hrudi.
"Ona si to očividně myslí." Odpověděla jsem. Podívala jsem se na tátu a usmála se, abych ho ujistila, že je vše v pořádku.
"Nikdy jsem jí ani nemiloval, Mio. Byla to školní láska. Ty jsi určitě taky nějakou měla."
"Možná," zavrčela jsem. "Ale rozhodně jsem moji školní lásku nepozvala na naší svatbu."
"Mio-" písnička skončila a já se na Nicolase podívala.
"Potřebuji teď být sama." Zamumlala jsem potichu a rychlým krokem jsem se vydala pryč ze sálu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
