Princess of mafia

-4-

Probudila jsem se vedle Gwenny, která vedle mě usnula. Opatrně jsem vstala, abych jí nevzbudila a zamířila dolů. Richard už seděl v jídelně a snídal. "Dobré ráno. Kde je táta?" 

"S Mathiasem v kanceláři," odpověděl od svých novin. "Něco řeší." 

"A co?" Vzala jsem si ze stolu jablko a zakousla se do něho.

"To doopravdy netuším, Mio. A  i kdybych to tušil, tak bych ti to neřekl." Jen jsem si povzdychla a posadila se ke stolu. "Jak sis užila včerejší večer? Co říkáš na Nicolase?" 

"Můj názor radši vědět nechceš." Odpověděla jsem. "Jelikož by se ti vůbec nelíbil, Richarde. A bojím se, že můj názor na toho kluka jen tak nezměním." 

"Názor na mého syna?" Mathias se objevil v kuchyni a já se zarazila. "Doufám, že nebyl tak špatný, Mio. Říkal jsem mu, ať se snaží." Mathias mi věnoval úsměv a já přemýšlela, jak někdo jako on může mít syna jako je Nicolas. Takového idiota.

"Mio. Jsem rád, že jsi vzhůru." Táta se s úsměvem objevil v kuchyni a postavil se vedle Mathiase. "Aspoň ti můžeme říct novinky." 

"Novinky?" Nadzvedla jsem jedno obočí. Oba se tvářili až moc šťastně a mě se to nelíbilo. "Jaké?" 

"S Mathiasem jsme si říkali, že byste se měli s Nicolasem pořádně seznámit. Proto nás napadlo, že by bylo dobré, kdybyste spolu bydleli." 

"Cože?" Vyjekla jsem. "To nemůžeš myslet vážně. Vždyť chodím ještě do školy. Nejsem plnoletá."

"Nemusíš mít strach, Mio. S tvým otcem jsme vám našli dost velký byt, abyste tam měli oba soukromí a vlastní ložnice. A do školy to budeš mít blíž než teď." Věděla jsem, že nemá cenu jim to vymlouvat. Vypadali přesvědčeně o tom, že je to dobrý nápad.

"Kdy se stěhuji?" 

"Musíš uznat, že je to tu hezké." Podotkla Gwenny, když se mnou přijela do mého nového domova. "A nemusíš s ním být v jednom pokoji." 

"Máme pokoje hned vedle a ty zdi nevypadají moc tlustě," zavrčela jsem a pustila svoji tašku na zem. "Co když chrápe a já to budu muset poslouchat?"

"Tak stejně si na to budeš muset zvyknout," uchechtla se Gwenny a já jí spražila pohledem. Než jsem stihla něco říct v zámku se ozvaly klíčky. Dveře se otevřeli a já v nich spatřila Nicolase.

"Už se zabydluješ, ženuško?" Zazubil se a rozhlédl se po bytě. "Tátové mají vkus." 

"Neříkej mi tak." Řekla jsem skrz zaťaté zuby.

Nicolas mě ignoroval a obrátil se na Gwenny. "Vaše podoba je neskutečná. Včera večer jsem zapomněl pořádně představit. Nicolas De'Este." 

"Gwendolyn DeCarlo." přijala jeho podávanou ruku. Sledovala jsem jak se na ní usmívá a snaží se jí okouzlit a chtělo se mi zvracet. Odkašlala jsem si a jejich pohledy se stočily ke mně. "Myslím, že bych už měla jít." Gwenny ke mně došla a objala mě. "Kdyby něco, zavolej. Uvidíme se zítra ve škole." Políbila mě na obě tváře a u dveří mávla i na Nicolase. Když zmizela, Nicola se na mě ještě víc zazubil.

"Myslím, že mě tvoje sestra má radši." 

"To máš pravdu," odsekla jsem a zvedla ze země tašku. Vydala jsem se s ní do své ložnice. Slyšela jsem jak Nicolas jde za mnou. Ve dveřích do ložnice jsem se na něho prudce otočila. "Kam si myslíš, že jdeš?" 

"Do ložnice?" Kývl za mě a já se rozesmála. Díval se na mě jako na šílence, ale bylo mi to jedno. "Co?" 

"Aby bylo jasno," začala jsem a dávala důraz na každé slovo, aby mě jeho malý mozek pochopil. "Na tomhle bytě je úžasné to, že má dvě ložnice. Jedna je moje, druhá je tvoje." 

"To nemůžeš myslet vážně," zakroutil pobaveně hlavou. "Máme se poznat, Mio." 

"To ale neznamená, že spolu musíme spát," založila jsem si ruce na hrudi. "takže pokračuj do svého pokoje." 

"Dobře," přikývl Nicolas a pokračoval o dveře dál. "Ale kdyby sis to rozmyslela, víš kde mě hledat." Jen jsem nevěřícně zakroutila hlavou a vešla do ložnice. Zabouchla jsem za sebou dveře a můj instinkt mi nařídil zamknout. Potom jsem svou tašku položila na postel k ostatním věcem, které jsem přivezla. 

Rozhlédla jsem se po pokoji a povzdychla si. Byl to opravdu nádherný pokoj, ale nebyl to můj domov. Můj domov je u táty a Gwenny. Byla jsem zvyklá si lehat ke Gwenny, když jsem měla noční můry. A teď? Teď jsem byla na vše sama. S klukem, kterého jsem si měla vzít. S klukem, který mi leze na nervy.