Princess of mafia

-13-

Seděla jsem na gauči v domě mého táty a v ruce držela horký čaj. Mathias byl s tátou v nemocnici a Nicolas stál opřený ve dveřích a pozoroval mě. Na tvářích jsem měla zaschlé slzy. Najednou jsem slyšela, že se otevřeli vchodové dveře. Rychle jsem položila hrnek na stůl a postavila se. První do místnosti vešel Mathias a podíval se na Nicolase. Nevím, co si předali pohledem, ale mě zajímal jen táta, který se objevil hned za ním. 

A to co jsem viděla mě vyděsilo. Takového jsem viděla naposledy, když umřela máma. Po tvářích se mu kutálely slzy. "Mio-" začal, ale hlas se mu zlomil. 

"Ne," zakroutila jsem hlavou a udělala k němu krok. "Tati je Gwenny v pořádku? Řekni mi, že je v pořádku-" ale cítila jsem to. Nechtěla jsem si to přiznat, ale věděla jsem, že v pořádku není. Protože Gwenny byla mojí součástí. A ta jakoby najednou umřela. Moje kolena se podlomila a kdyby ke mě Nicolas nepřiskočil a nechytil mě do náruče, asi bych skončila na zemi.

"Jsem tu," zašeptala mi do ucha. "Jsem tady, Mio." Silně mě objímal a já pevně svírala jeho košili. Jeho ruce vystřídali tátovi. 

"Je pryč, Mio. Je pryč." 

"Je to moje chyba," vzlykla jsem. "Kdybych neutekla, tak mi Benjamin neunesl. A neunesl by ani jí. Měla jsem jí ochránit tati." 

"Není to tvoje chyba," zakroutil táta hlavou. "Nesmíš si to myslet, rozumíš? Není to tvoje chyba." Zopakoval. Ale já věděla, že je. Mohla jsem za to já. Moje sestra byla mrtvá. Zabila jsem svoji sestru.

S Nicolasem jsem zůstala v domě, aby nebyl táta sám. Ten se ale zavřel s Mathiasem v kanceláři a něco řešili. "Chceš něco přinést?" Zeptal se potichu Nicolas. Zakroutila jsem hlavou a dál se dívala před sebe. Nicolas si povzdychl. "Mio," začal pomalu a došel ke mně. Klekl si přede mě a uchopil můj obličej do dlaní. Donutil mě tím se na něho podívat. "Ani netuší jak moc jsem se o tebe bál. Bál jsem se, že už tě nikdy neuvidím." 

Dívala jsem se do jeho očí. Do očí, které byli plné starostí. A obav. "Co mám teď dělat?" Zeptala jsem se potichu. "Cítím jakoby část mě umřela, Nicolasi. Ta část, která vždy patřila jí." Slzy se mi znovu kutálely po tváři.

"Jsem tady pro tebe, dobře?" Palcem přejel po mé tváři. "Společně toho parchanta najdeme a-" 

"Počkat," zarazila jsem se. "Najdeme?" 

"Ano," přikývl. "Benjamin a někteří lidé utekli, Mio," Odpověděl. "To teď řeší tvůj táta s mým." Prudce jsem se zvedla a tím se zvedl i Nicolas. Zamířila jsem do tátovi pracovny.

"Utekl?" Vyhrkl jsem hned jak jsem vtrhla do místnosti. "Chci ho najít, tati." 

"Ty nikoho hledat nebudeš," zakroutil táta hlavou. "Ty zůstaneš v bezpečí a o Benjamina se postarám já." 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Chci ho zabít. Chci ho zabít tak jako jsem zabila jeho poskoka." 

"Nicolasi odveď jí," nařídil táta Nicolasovi, který stál za mnou. Znovu jsem ucítila jeho silné ruce, jak mě táhnou pryč z místnosti. Jako kdybych nic nevážila, přehodil si mě přes rameno a odnášel do mého pokoje.

"Pusť mě!" Mlátila jsem ho do zad, ale nic s ním nehnula. Pustil mě až v mém pokoji. Naštvaně jsem se na něho podívala. "Tohle mi nemůžeš dělat!" zapíchla jsem prst do jeho hrudi. "Nejsem žádná věc, aby si mě pořád odnášel pryč." 

"Jsi moje snoubenka." 

"No a?" Nadzvedla jsem obočí. "Kvůli tomu chlapovi je mrtvá moje máma i moje sestra. Pokud ho nezabiju já, tak nikdy nebudu spokojená." 

"Nedovolím ti, se do toho zaplést." Nicolas se mi zadíval do očí. 

"Proč?" Zeptala jsem se nechápavě. "Zapomněl jsi snad kdo jsem?" 

"Nezapomněl," zakroutil hlavou. "A nenechám tě to udělat, protože o tebe nechci přijít. Nemůžu o tebe přijít, Mio. Rozumíš?"