Princess of mafia

-14-

Dívala jsem se do jeho očí a přemýšlela nad tím, jestli jsem slyšela dobře. Kdo byl ten kluk a co udělal s tím Nicolasem, kterého jsem potkala na zásnubním večírku? "Cože?" Zeptala jsem se ochraptěle.

"Slyšela jsi dobře bellaza,"  Nicolas si prohrábl vlasy. Najednou vypadal trochu nervozně. "Už jsem si na tebe zvykl. To co se stalo Gwenny mě mrzí. Ale postaráme se o to, dobře? Společně." Natáhl ruku a dotkl se mé tváře. "Věříš mi?" Tak jednoduchá otázka a stejně jsem se nad tím musela zamyslet. Věřila jsem mu?

"Ano," odpověděla jsem potichu. "Samozřejmě, že ano. Můžeme dnes přes noc zůstat tady? Nechci tu tátu nechávat samotného."

"Samozřejmě," přikývl. "Jestli chceš, pojedu na byt a nechám vás. Pochopím, jestli bude chtít být sami." 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Chci tě tady. Mám pocit, že když tu zůstanu jen s tátou tak se oba zblázníme."

"Tak jo," zašeptal Nicolas. "Neodejdu dokud mě o to nepožádáš." A já mu věřila. Věřila jsem, že se mnou zůstane.

Probudila jsem se uprostřed noci s výkřikem. Po tváři mi tekly slzy, které jsem nedokázala zastavit. Měla jsem problém se pořádně nadechnout. "Mio," Nicolas vrazil do pokoje a přispěchal ke mně. Vzal mě do náruče a začal mě hladit po vlasech. "Jsem tady." Zašeptal jsem. "Všechno je v pořádku." Držel mě pevně a já za to byla vděčná. Až teď jsem si uvědomila, že na sobě má jen boxerky.

"Nic není v pořádku," zašeptala jsem a podívala se na něho. "Jak to bez ní mám zvládnout?" 

"Gwenny je pořád s tebou," Nicolasův hlas byl uklidňující. "Tady." Ukázal na místo, kde jsem měla srdce. "A dává na tebe s tvojí mámou pozor." 

"Zůstaneš tady se mnou? Prosím." Pokud Nicolas byl mojí žádostí překvapen nedal to najevo.

"Pokud si to přeješ." Na chvíli mě pustil a šel zavřít dveře, které nechal otevřené. Posunula jsem se na posteli, abych mu udělala místo. Lehl si a já si položila hlavu na jeho hruď. Sálalo z něho teplo a já cítila jeho vůni, jako tenkrát když jsem spal v jeho posteli. 

Když jsem se ráno probudila, můj pohled patřil jen Nicolasovi, který vypadal tak klidně. Vypadal jako obyčejný kluk, který nemá žádné nepřátelé. Místo toho to byl kluk, který uměl zacházet se zbraněmi líp než kdokoliv jiný. Opatrně a potichu jsem vylezla z postele a zamířila do kuchyně. Táta seděl u stolu a v ruce držel hrnek s kávou. Přemýšlela jsem, jestli tu nebyl celou noc.

"Mio," promluvil potichu, když mě uviděl. "Slyšel jsem tě křičet."

"Měla jsem noční můru," vysvětlila jsem. "Nicolas mi potom pomohl usnout." 

"Ano," přikývl. "Všiml jsem si, že nespí na gauči." Kývl k obývacímu pokoji. "Začal jsem obvolávat lidi, aby přichystali pohřeb."

"Dobře," přikývla jsem a snažila se zůstav v pořádku. Snažila jsem se nemyslet na to, že je to pohřeb mé sestry. "Musím to říct Jasonovi. Zaslouží se to dozvědět ode mě. Jen nevím, co mu říct." 

"Přichystal jsem pro ostatní historku, že tvoje sestra měla autonehodu," odpověděl táta. "Bude to určitě lepší, než aby znali pravdu." Znovu jsem přikývla. 

"Dobré ráno," Nicolas se objevil v kuchyni a na sobě měl už kalhoty a triko. "Marcusi pokud budeš chtít s něčím pomoc, jsem tady pro tebe." 

"Bude mi stačit, když dáš pozor na Miu. Ani na krok se od ní nehneš. Můžu tě o to poprosit?" 

"Může na mě dát pozor Richard," připomněla jsem. "Nezatěžuj Nicolase něčím takovým. Určitě se mnou nechce trávit celý den. Navíc má svoji práci." 

"Myslím, že tohle je moje rozhodnutí ne?" Nadzvedl jedno obočí. "Dám na ní pozor, Marcusi. To ti můžu slíbit." 

"Kdo tady bydlí?" Zeptal se Nicolas, když zastavil před domem na který jsem mu dala adresu.

"Jason," odpověděla jsem nervozně. "Musím mu říct, co se stalo. Zítra je pohřeb." Táta rozhodně nezůstal pozadu a pohřeb naplánoval hned na další den.

"Mám jít s tebou nebo-?" 

"Chtěla bych to udělat sama," podívala jsem se na něho. "Počkáš tady, prosím?" Nicolas přikývl a já se k němu naklonila. Políbila jsem ho na tvář. "Děkuji." Zašeptala jsem a vystoupila. Pomalým krokem jsem se vydala k domu. Zazvonila jsem. Nečekala jsem dlouho a objevil se v nich Jason.

"Mio? Co tady děláš?" Zeptal se překvapeně.

"Já-" hlas mi selhal a znovu se mi nahnaly slzy do očí. Nechtěla jsem brečet, ale nedokázala jsem to.

"Mio? Co se stalo? Kde máš Gwenny?"

"Gwenny je mrtvá, Jasone." Dostala jsem ze sebe. 

"Cože?" zeptal se zmateně. "Jestli je to nějaký zvrácený vtip, Mio, tak ti říkám, že to rozhodně není vtipné." 

"Není to vtip," zakroutila jsem hlavou. "Je pryč, Jasone. Gwenny je pryč."