Princess of mafia

-24-

"Za chvíli nás čeká první novomanželský tanec!" Prohlásila koordinátorka do mikrofonu a já se podívala na Nicolase, který seděl vedle mě. Celou dobu mě držel za ruku a s něžností v očích mě stále pozoroval.

"Připravený na tanec?" Zeptala jsem se s úsměvem.

"Trochu jsem trénoval," ušklíbl se. "Určitě mi to půjde na jedničku." 

"O tom nepochybuji," odpověděla jsem a políbila ho. "Hned se vrátím, dobře? Jen se podívám, kde je táta." 

"Dobře," přikývl a pustil moji ruku. Zvedla jsem se od stolu a zamířila se podívat k baru. 

"Mio," Beatrice se mi postavila do cesty ve svým koktejlových šatech. "Chtěla jsem ti pogratulovat." 

"Už jsi to udělala. Potřebuješ ještě něco?" Nadzvedla jsem jedno obočí. Beatrice se usmála, ale něco v jejím úsměvu bylo falešné. Udělala ke mně krok, takže se ocitla v mé blízkosti. Přesunula rty k mému uchu, abych jí slyšela jen já. 

"Nico nikdy nebude šťastný. Tohle není jeho styl života. Nedokáže ti být věrný-"

"Co se tady děje?" Nicolas k nám přistoupil a položil ruku na mé záda. Beatrice se odtáhla a věnovala mu upřímnější úsměv než mně. 

"Jen jsem tady Mii gratulovala ke svatbě," odpověděla a políbila Nicolase na obě tváře. "A tobě taky gratuluji. Uvidíme se později." Nechala nás na místě a vydala se ke svému stolu. Nicolas se na mě ustaraně podíval.

"Je vše v pořádku? Co ti řekla?" Zhluboka jsem se nadechla a podívala se na něho. Stačil mi jediný pohled do jeho očí a věděla jsem, že si Beatrice jen zahrává.

"Nic," pousmála jsem se a pohladila Nicolase po tváři. "Řekla mi samé lži," koutkem oka jsem spatřila tátu, který se vrátil na svoje místo. "A teď pojď. Je čas na náš tanec." 

"A teď zatleskejte manželům De'Este, kteří nám ukážou jejich první tanec!" Ozval se DJ do mikrofonu. Nicolas mě za ruku dovedl doprostřed parketu a všichni si stoupli okolo. Každý chtěl vidět jejich princeznu a prince mafie. Obavy z Benjamina a ruského gangu byly na chvíli pryč. Tohle byl náš moment. A já byla připravená o něho bojovat.

Nicolas položil jednu ruku na můj pas a přitáhl si mě k sobě. Druhou mě držel jemně za ruku. Svoji volnou ruku jsem položila na jeho rameno. Z reproduktoru začal hrát začátek melodie naší písně. Začali jsme se pohupovat do rytmu.

"Řekl jsem ti jak nádherná jsi?" Pousmál se Nicolas a nepřestával se mi dívat do očí.

"Mám pocit, že jsi mi to dnes řekl už tak pětkrát." Potichu jsem se zasmála.

"Jen pětkrát? To bych měl napravit," jeho rty se přiblížily mému uchu až jsem pocítila jeho horký dech na svém krku. "Jsi nádherná. Nádherná, nádherná, nádherná. Bellissima." 

"Nicolasi-" V momentě, kdy jsem mu chtěla říct, jak ho miluji. V našem momentě, kdy mělo být vše perfektní se všechno obrátilo proti nám. Nevím, co se stalo dřív. Jestli vyděšený křik mého táty nebo úšklebek na Beatricině tváři, který jsem zahlédla.

"Mio k zemi!" Vykřikl Nicolas a strhl mě na zem. Bránil mě svým tělem a já na moment byla zmatená z toho, co se děje. A pak se to ozvalo. Výstřel. "Musíš zmizet!" Koutkem oka jsem viděla prchající hosty. Naše lidi, kteří začali vytahovat zbraně. Nicolas vytáhl zbraň, kterou měl za pasem kalhot. Nepřekvapovalo mě, že měl zbraň i na naší svatbě. Rychle se rozhlédl a když si byl jistý, že si nás nikdo nevšímá, chňapl mě za loket a vytáhl na nohy. "Jdeme." 

Běželi jsme přes parket. Bylo to trochu obtížnější, jelikož jsem neměla tu správnou obuv. Bylo to zvláštní. Nikdo po nás nešel. A v ten moment mi to došlo. "Táta-" Chtěla jsem se obrátit a vrátit se tam, ale Nicolas mě pevně držel.

"Musíme pryč, Mio." 

"Nemůžeme je tam nechat," zakroutila jsem hlavou. "To je jejich plán. Musíme jim pomoct." 

"Já jim pomůžu, ale ty musíš zmizet." Dřív než jsem stačila odpovědět, mě někdo chytl okolo pasu a začal mě od Nicolase táhnout pryč. Snažila jsem se vytrhnout z toho sevření, ale nedokázala jsem to. 

"Nedělej to!" Vykřikla jsem zoufale. "Jsme v tom spolu! Pamatuješ?!" 

"Miluji tě, Mio, rozumíš? A proto tady nemůžeš být." Nicolas se ohlédl za sebe, kde probíhala přestřelka. 

"Nicolasi!"

"Tvůj táta bude v pořádku. Slibuji." Poté se otočil a rozběhl se pryč. Někdo mě hodil na zadní sedadla auta a já slyšela cvaknutí zámku. Muž, který mě měl za úkol odvést nastoupil do auta a rozjel se pryč. A já se dívala na místo, kde jsem ještě před chvíli prožívala ty nejlepší momenty v mém životě. A v hlavě mi zněla Nicolasova slova. Tvůj táta bude v pořádku. Slibuji. A co ty Nicolasi? Také budeš v pořádku?