Cítil jsem se jako mrtvý člověk. Mrtvý a zároveň v nějakém smyšleném hloupém snu. Rouška. Přímo přede mnou, ani ne metr ode mě, stojí vysoký člověk s delšími tmavými vlasy, širokými rameny a... rouškou, takovou, jakou jsem dneska již měl tu čest potkat. ~;~ Teď to ale bylo až moc zblízka, stál až moc blízko, jeho dlaň a prsty byly až moc u těch mých a on celý byl... až moc skutečný. ~;~ Raději jsem se znovu podíval na jeho vypracovanou hruď, na které byla pořád nalepená namočená košile. Musel jsem se k ní dostat. ,,Můžu... vám sundat kabát?" optal jsem se a jeho oči se znovu podivně zaleskly, na jeho tváři se určitě tvarující úšklebek... ~;~ ,,Hoseoku?" vyslovil překvapeně mé jméno, které si očividně pamatoval, mrkajíc u toho a nechávajíc rty utvořit potěšený úšklebek... a tak jsem prostě udělal to první, co mi přišlo na mysl. Jako zbabělec jsem se co nejrychleji skrčil a sedl si na bobek, opírajíc se o knihovnu s knihou sevřenou na hrudi. Ano, vážně jsem si chvíli myslel, že mu takhle uniknu. ~;~ « Vhope/TaeSeok » Začátek: 29. 5. 2020