Byla jsem na dovolené v Ithace se svým tehdejším přítelem. Doslova teprve před chvíli - takových deset minut - jsme dorazili do města a zastavili jsme na vysutém mostě poblíž areálu Cornellovy vysoké školy.
Mám hrůzu z výšek a tak mě můj přítel musel přemlouvat ke každému jednotlivému kroku, abych ten most přešla. Bylo to tam nádherné a tak jsme někde uprostřed zastavili, abychom to mohli vyfotit. Na straně, ze které jsme přišli, bylo parkoviště se schodištěm vedoucím dolů do rokle, ale ve vzdálenější části, kde byly turistické stezky, nebyly žádné bariéry.
Najednou kolem nás prošla nějaká žena a nabídla, že nás vyfotí. Odmítli jsme její nabídku, ona se usmála, rychle došla k té vzdálenější části mostu a pak prostě skočila dolů do rokle. V jejím konání nebyla ani vteřina zaváhání. Skoro to působilo, jako by čekala, že tam cesta prostě bude pokračovat.
Zvuk toho, jak člověk dopadne po skoku z takové výšky, z hlavy už nikdy nedostanete.
• Jméno uživatele nebylo uvedeno. •