Když jsem byla ještě hodně malá – tak pět nebo šest let – můj táta mě brával na všechny možné druhy dobrodružných výletů do přírody. Zvlášť, když jsme vlastnili malou chalupu ve skotských vysočinách.
Můj táta je takový jorkšírský, velmi čilý typ člověka nehledě na fakt, že měl v té době okolo padesáti pěti let, a pro jeden konkrétní výlet rozhodl, že si uděláme výšlap až úplně nahoru do hor, z čehož jsem byla vcelku nadšená, protože to znamenalo, že bych se devadesát procest času vozila na jeho zádech při každé těžší překážce na cestě.
Byla to pořádná, ale opravdu pořádná štreka. Chtěl nás dostat na samotnou špičku hory, abychom měli úžasný třista šedesáti stupňový výhled na překrásné louky a třpytivé moře, ale jak jsme dosáhli samotného vrcholku, kde je jen krátká, ve větru vlající tráva a člověk má čistý výhled na míle daleko, můj táta najednou úplně ztichnul a nepohnul se z místa.
Když jste malí, vaši rodiče jsou pro vás jako bozi a vidět svého tátu ztuhlého strachem je děsivější než cokoliv, co dokáže vaše představivost vymyslet. Takže jsem ho tahala za ruku a ptala se:
"Co se děje? Co je?"
Moje máma trpí epilepsií a já byla svědkem jejích záchvatů, když jsem byla malá, takže jsem si myslela, že se to nebo něco podobného v ten moment dělo i mému tátovi a já bych nevěděla, co dělat, protože jsme byli na vrcholku téhle obrovské hory a poblíž vůbec nikdo nebyl.
A v tom, tak rychle, jako do toho transu upadl, se z něj i probudil, popadl mě ze země a prostě se rozešel směrem pryč, aniž by řekl jediné slovo. Přes jeho rameno jsem jen viděla nějakou velkou, bledě žlutou věc zaseknutou v zemi jako obelisk. Až později jsem si uvědomila, že to byla lednička.
Když jsem vyrostla, zeptala jsem se na to svého táty. Zprvu ztuhnul, ale nakonec mi řekl, že když byl v padesátých letech ještě malý kluk, on a jeho kamarádi v lesích našli zastaralou ledničku a tak, jak to malí kluci dělají, ji otevřeli.
No, samozřejmě v ní našli mrtvolu. – Nějaké dítě, které se nějakým způsobem dostalo do té ledničky, ale ven už nevylezlo.
Můj táta nikdy nezmínil pohlaví, což mě vede k přesvědčení, že bylo to tělo tak rozložené nebo už prostě zbyly jen kosti, že jej už nebylo možné určit.
Pamatujete si tu epizodu Simpsonových, kdy Homera vyšetří s Posttraumatickou stresovou poruchou a nakonec se zjistí, že jako teenager našel něčí mrtvolu? Mojemu tátovi se během té epizody udělalo postupně víc a víc zle a než díl skončil, omluvil se a odešel do kuchyně.
Můj táta viděl něco dost drsnýho, ale z kdo-ví-jakého důvodu nehodlá diskutovat a říct nic víc o tom mrtvém dítěti v ledničce kromě toho, že se to stalo.
No a když mi to vysvětloval, usoudila jsem, že šlo prostě o trauma a řekla jsem něco ve stylu:
"To je hrozný.. Takže, když jsi tam nahoře uviděl tu ledničku, dolehly na tebe ty starý vzpomínky?"
On se na mě po té otázce naprosto upřímně podíval jako na úplného idiota a to, co řekl, snad nikdy nezapomenu:
"Ne, Amy.." řekl velmi hlubokým hlasem;
"..ona to byla ta samá lednička."
@KGRanch
ČTEŠ
Reddit: STRAŠIDELNÉ Příběhy
ParanormalPřeklady autentických strašidelných příběhů uživatelů Redditu.
