Bylo něco kolem jedenácté hodiny večer a já s úsměvem na tváři ležel vedle spícího Jimina. Hrál jsem si s jeho jemnými vlásky a sledoval, jak hezky jeho tvář vypadala ve světle měsíce.
Připomínalo mi to tu noc předtím, než zmizel.
Upřímně jsem nechápal, proč ve mně přebýval ten pocit nejistoty i přes to, že mi ležel v náručí a naše letenky do Soulu byly v obálce v mé tašce. Podruhé už mi neuteče, že?
,,C-co nespíš?" Pootevřel oči a rozespale na mě pohlédl. ,,Zítra vstáváme brzy, měli bychom se pořádně vyspat, Tae."
Přikývl jsem a pohladil jej po zádech. ,,Jen přemýšlím, baby. To nic, klidně spi dál." Věnoval jsem mu slabý úsměv, který kvůli tmě snad ani neměl šanci zaregistrovat.
,,Něco tě trápí?" Špitl a hlavu si položil na mou hruď. ,,Klidně si o tom můžeme popovídat, jestli chceš.''
Jen jsem zakroutil hlavou a vtiskl mu polibek do vlásků. Nechci ho tím zatěžovat. ,,O nic nejde," zašeptal jsem a zavřel oči. ,,A teď už spi, ano?"
,,Fajn," povzdechl si, ,,miluji tě, sunshine."
Nebylo nic krásnějšího, než slyšet ta dvě slova opustit jeho rty. Miluji tě. Tak dlouho jsem hledal někoho, s kým si to budu moci říct navzájem. A opravdu se mi to povedlo.
,,Já tebe," řekl jsem téměř neslyšně a zavřel oči. ,,Sladké sny, Minnie."
—
,,Tae, sakra!" Vzbudil mě Jiminův vyděšený hlas. ,,Za tři hodiny odlétáme. U-už bychom měli být pomalu na letišti."
Rychle jsem vstal, ale radši se přidržel kraje postele, jelikož se mi zatočila hlava. ,,Uh, c-co? Kolik je?"
,,Čtyři ráno," vydechl a hodil po mně oblečení, které jsem si včera nachystal.
,,Do háje," zamumlal jsem a začal se rychle oblékat. Taky ten let nemohli dát na nějakou normální hodinu? Komu se chce vstávat tak brzy?
,,Nwajíme se až na letwišti," rozkázal Jimin, který zrovna poskakoval po pokoji s kartáčkem v puse a balil poslední věci.
,,Dobře," přikývl jsem a utáhl si pásek, ,,Yoongi už bude stát před hotelem. Slíbil, že nás tam odveze."
Jimin přikývl a odběhl do koupelny. ,,To bychom si měli pohnout
Nahaž to všechno do batohu a běžíme."
—
,,Sedejte, tak tak to stíhárme," povzdechl si Yoongi. ,,Hoseok a Claire už jsou nervózní, co?"
,,Co já?" Zabručel Hobi. ,,To ona má strach, že to nestihneme. Já jsem v klidu."
Tiše jsem se zasmál a spolu s Jiminem se posadil do auta. Minnie na místo spolujezdce a já vedle Hoseoka.
,,Hi, ahoj~" pozdravil jsem je a připoutal se. ,,Nevěděl jsem, že letíte taky, Hobi. Co tak najednou?"
,,Mám volno," usmál se, ,,tak se vracím domů a beru ji s sebou. Vždy chtěla navštívit Koreu."
,,Aw," zasmál jsem se. ,,Jinak Yoongi, to je ten Jimin, o kterém jsem ti vyprávěl."
,,To bych si bez tebe neuvědomil, díky za připomenutí," zasmál se. ,,Ale těší mě, Jimine. Jsem Min Yoongi."
Hezky jsem se uvelebil na sedačce a zavřel oči. Byl jsem stále dost unavený. Přece jen bylo brzy ráno a já toho moc nenaspal. Naštěstí se však mé obavy nevyplnily a Jimin zůstal po mém boku.
Těším se, až budeme společně z letadla sledovat východ slunce nad Paříží, držet se za ruce a naše tváře budou zdobit spokojené úsměvy. Nic jiného jsem v tu chvíli nepotřeboval víc.