Tak další kapitola. :)
Utíkala jsem přes les. Je to zkratka ke Kayle domů. Byla jsem o něco rychlejší než normální člověk. Stejně by mě upír dohnal. I když jsem měla chuť na krev, pořád mi v žilách kolovala lidská krev. Musela jsem se dostat ke Kayle. Šlápla jsem na něco kovového a chytlo mi to nohu. „Sakra. Past." řeknu, když dopadnu na zem. Vzalo mě to za nohu a vytáhlo mě to nahoru. 'Tohle je fakt super. Utíkám před upíry a chytím se do pasti. Tohle se může stát jen mně.'
Přestanu se snažit se z toho vyprostit, když uvidím nějakého člověka. Pozoroval mě. „Dobrý den." slušně pozdravím. Ten muž nic neřekne. Drží v ruce nůž a ani se nehne. „Mohl byste mi pomoct?" krátce se usměji. Jenže ten chlap se ke mě začal přibližovat s nožem mířeným na mě. Vidím, že je zle. „Prosím pusťte mě." Ten muž se na chvíli zastavil.
„Ne." řekne, rozhlédne se a pak se zas o krok přiblížil. Byl ode mě asi tak dva metry daleko.
„Prosím." zasténám.
„Ne. Ty jsi upír a já tě musím zabít." řekne.
'Tak to je konec. Utíkám před upíry a nakonec mě zabíjí, protože si o mě myslí, že jím jsem také. Ano, je pravda, že bych se upírem také stala. Ale proč teď musím zemřít? Proč je svět tak nespravedlivý?' naposled se nadechnu připravená umřít, když najednou se za tím chlapem objeví Nick. Chytne mu hlavu a silně za ní škubne. Slyším, jak se tomu muži zlomil vaz. Nick ke mně přistoupí.
„Kam jsi tak chvátala?" ptá se mě s úsměvem na rtech. Úsměv mu oplatím jen co mi pomůže zpět na nohy.
„Nicku?" podívám se mu přímo do očí.
„Ano." řekne skoro neslyšně.
„Pořád zabíjíš nevinné lidi?" přestane se usmívat.