Její trápení skončí...
*Faith*
Vzbudila jsem se tak že jsem ležela na Davidovi. Zvláštní. Nepamatuju si že bych tady usnula. Pokroutila jsem nad tím hlavou a vstala tak abych Davida nevzbudila.
Vyšla jsem schody nahoru a šla rovnou do koupelny. Pustila jsem si horkou sprchu a osprchovala jsem se. Zabalila jsem se do ručníku a šla do svého pokoje kde jsem si oblékla čisté spodní prádlo a dlouhé tričko na spaní.
Lehla jsem si do postele a znovu skoro usínala jenže mě probral hluk od okna. Někdo mi házel do okna kamínky? Bála jsem se že je to otec nebo můj bratr. Jenže jak by se dozvěděli že jsem tady? Nedávalo by to smysl. Vystrašeně jsem vstala a podívala se z okna. Pod okny stál Justin? Cože?!
Otevřela jsem okno a on se usmál.
,,Konečně! Uhni" řekl a vyšplhal se po stromu nahoru do mého pokoje.
,,Ne! Prosím odejdi" zašeptala jsem a sklonila hlavu.
,,Neboj. Nepřišel jsem tě sem zbít" zašeptal mi u obličeje a zvednul mi ho. Už uslzenýma očima jsem se mu podívala do očí a on se ušklíbl. Ve vteřině aniž bych to čekala se mi přisál na rty. Nechápu to! Nejdřív mi ubližuje a dělá mi takovouhle pověst a nakonec mě líbe?! Na čem se de hajzlu on a jeho kamarádi domluvili?!
Silně jsem ho od sebe odtrhla a ignorovala jeho opakovaný úšklebek.
,,Co to děláš?! Nejdřív mě mlátíš a nakonec líbeš?! Nejsem ti tak náhodou odporná?!" vyštěkla jsem na něj a znovu se divila jakou mám u něj odvahu.
,,Uklidni se. Za prvé se klidně můžeme vrátit k mlácení. Stejně tomu neujdeš když se nerozhodneš pro teď. A za druhé máme spolu projekt. Nezapomělas?" vyprskl a já sklopila hlavu.
Má pravdu. Bdu znovu trpět. A ještě k tomu nás schválně dali dohromady!
,,Tak dělej! Prašť mě!" vyštekla jsem na něj a on zvednul obočí.
,,Ty si dobrovolně říkáš o bolest? Chceš trpět?" zašeptal mi u obličeje a já na svém obličeji ucítila jeho mentolový dech.
,,Do toho!" vyhrkla jsem znovu a hned na to ucítila bolest na pravém líci.
,,Ulevilo se ti?!" vyštěkla jsem na něj a on se jen zasmál. Dal mi pěstí do nosu. Ucítila jsem krev. Znovu mě praštil. Znovu a znovu...bylo to nekonečný jenže jsem uslyšela zvuk dveří a kolem sebe štíhlé paže. Zvedla jsem se a uviděla Davida jak ho mlátí. Bylo mi to jedno. Bolelo mě celé tělo. Kdybych ho nevyprovokovala teď,umlátil by mě. Vím to. Ve škole by mě nikdo nezachránil...
*Britt*
Uslyšela jsem rámus a křik. A hlavně pláč! Žďuchla jsem do Davida a on se zamračil hned jak to uslyšel. Rychle jsme vstali a vběhli do Faithiného pokoje. Ani jsem si nevšimla jak,ale David byl hned u Faith a odtahoval od ní Biebera. Začal ho bezhlavě mlátit zatímco já jsem objala zraněnou Faith. Celá se klepala a všude jí tekla krev. Bože jak já toho Biebera nesnáším!
David Biebera vyhodil z domu a ve vteřině byl zase u nás. Vzal Faith do náruče a jel s ní do nemocnice. Je načase ho udat.
***
Přijeli jsme do nemocnice a hned nahlásili její jméno zatímco ji odváželi na pokoj. Udala jsem se jako její sestra a David jako její přítel. Jinak by nám nic neřekli.
Seděli jsme tam dvě hodiny dokud ji pořádně nevyšetřili. Naštěstí nás pustili dovnitř. Faith ležela v posteli a okamžitě sebou trhla když někdo vešel.
Posadila jsem se k ní a hned se mi spustili první slzy. Objala jsem ji a ona začala plakat.
,,Je to moje chyba. Neměla jsem Justina pouštět dovnitř" hlesla a popotáhla.
,,Není to tvoje chyba. Bieber byl,je a navždycky bude ubožák" řekl David a Faith mě pustila. Otočila se na Davida a ten ji hned objal.
,,Děkuju" slyšela jsem jak zamrmlala jemu kolem krku. Držela se ho jako klíště a mě došlo že to Davidovi,vůbec ale vůbec nevadí....
---
Tááák? :O Co si o týhle části myslíte? Nejsem z ní vůbec nadšená,ale tak...aspoň něco :D Jinak DĚKUJU za všechny votes,komenty a zprávy které mi ještě překvapivě stále dochází! :3 Jste zlatí..mám vás ráda <33 PS: Dneska bude i Dancing ale až později:))