BET ✓ | UPRAVUJE SE |

58. > Neboj, ještě mám plnej kufr, zlato. <

To dítě si nemůžu nechat,Justine. Vyslovit tuhle větu bude horší než se zdá... 

xxx

Seděla jsem na posteli s rukama v klíně a dívala se do zdi. Do obličeje mi padaly vlasy a já se snažila nemyslet. Nemyslet na všechno co se mi děje. Nemyslet na to jak je můj život v hajzlu. Je mi osmnáct. Jsem sama ještě dítě. Chtěla jsem prožít, to co jsem dřív nikdy neměla. Neměla jsem normální život.

Otec - tyran. Maminka, kterou pod auto strčil můj otec. Můj bratr, který mě mlátil a pak je tu Justin. Dokonalý až to bolí. Dřív ty rány od něj. 

Jedna facka za druhou - automaticky jsem si přejela přes tvář konečky prstů a cítila jak si slza prodírá cestu po mé tváři. 

Úder do břicha - moje ruce dopadly na moje břicho a instinktivně po něm přejížděli. 

A pak kopance do celého mého těla. Do osoby, která ležela na zemi zlomená. Nechápu, jak jsem se do něj mohla tak šíleně zamilovat. Jsem naivní, když doufám, že mě nikdy neopustí? Jsem. Nikdy jsem dost dobře nechápala jak se do mě mohl zamilovat. Do osoby, kterou nenáviděl. Ošklivé káčatko, kterému teď říká krásko. Možná jsem hloupá, ale mám strach. Nechci do toho zmatku přivést dalšího člověka, který je nevinný.

 ,,Nad čím přemýšlíš?" zeptal se a jeho ruce se propletly s jeho. Bože, i s mokrými vlasy je perfektní. 

,,Justine, já si to dítě nechat nemůžu." řekla jsem a plakala ještě víc. 

,,Ne ne ne, to neříkej. To zvládneme. Budeme ti nejskvělejší rodiče, Faith," zašeptal a podíval se mi do očí. ,,Teď tomu nevěříš, ale my to dokážeme. Ostatní rodiče nám budou závidět naše miminko."

,,Já nechápu, jak můžeš v devatenácti chtít dítě?!" vyskočila jsem a frustrovaně si vjela rukama do vlasů. 

,,Proč je pro tebe tak těžký to pochopit?" zeptal se zmateně a posadil se na postel, tudíž jsme si právě vyměnili pozice. 

,,A co mu dáme?! Děláš nečistý věci! A já? Nemám nikoho. Nebude mít ani dědu!" křičela jsem a jednu ruku jsem měla ve vlasech a jemně za ně tahala.

,,Víš co mu můžeme dát?" křikl a taky vstal. V jeho očích se objevily slzy. ,,Dáme mu milující rodiče, domov." 

,,Ty si myslíš, že chci naše dítě donést do tohohle světa? S drogama?" zeptala jsem se šokovaně.

,,Přestanu s tím. Hned jak se narodí a budeme mít zásobu peněz abychom měli skvělý život, tak s tím skončím!" zakřičel tak hlasitě až jsem se lekla. ,,Slibuju." zašeptal a přistoupil ke mě. ,,Slibuju, Faith." zamrmlal a jeho ruce si mě za pas přitáhly k sobě. Pevně mě objal a já zrychleně dýchala.

xx

V džínách, tričku a svetříku jsem čekala před domem a čekala na Justina. Jedeme novinku oznámit jeho mámě. Podzim o sobě dával pomalu vědět a já se objala rukama. Justin vyběhl s úsměvem na rtech až dorazil ke mě a vlepil mi pusu. 

,,Už se těším!" křikl a poskočil si. Nevěřícně jsem se na něj koukala a zasmála se.

,,To se ti ani nedivím! Taky bych se těšila kdybych byla kluk," zamrmlala jsem si pod nos a šla za ním k autu. Otočil se a zvednul obočí. ,,No co, ty aspoň neztlousneš!" pobaveně jsem se zamračila a on odul spodní ret. 

,,Ale miláčku, nemrač se. Budeš mít vrásky." řekl soucitně a políbil mě na čelo a já přimhouřila oči. 

,,Hej!" křikla jsem a praštila ho do ramene. Začal se smát a zezadu mě objal a nadzvedl. Smála jsem se tak hlasitě až mě bolelo břicho. Posadila jsem se do auta a připoutala se. Justin naskočil hned na místo řidiče a nastartoval. 

,,A šup, jedem." zavelel a s širokým úsměvem se na mě podíval. Pořád mě lehce pobolívalo břicho, ale nedala jsem nic najevo. Usmála jsem se a vlepila mu pusu.

,,Myslím,že dostávám hlad." řekla jsem a nepohodlně se zavrtěla. Justin se podíval do zpětného zrcátka a rychle rukou hrábnul dozadu a podal mi obloženou bagetu a v misce ovoce. 

,,Co to?" překvapeně jsem se na něj dívala a on pokrčil rameny.

,,Googlil jsem. Neboj, ještě mám plnej kufr, zlato." samolibě se usmál a já se nevěřícně zasmála.

xxx

• Že by návrat? :D Doufám, že jo, protože mě to zase chytlo, navíc jsem nemocná, takže mám dost času na části. Dejte mi vědět, jestli Vás to pořád baví, protože vy jste ti, pro které píšu. :) ♥