BET ✓ | UPRAVUJE SE |

7. > Jsem Britney <

*Faith*

,,Ty stejně ještě dolezeš!" 

Vyběhla jsem z domu a utíkala ulicí. Bylo mi jedno kam jdu nebo co budu dělat. Už jsem šla dlouho s kufrem za sebou. Celé tělo mě bolelo,vážně. Začali se ozývat staré modřiny. Popravdě ani nevím kde jsem. Pořád jsem ve městě,jenže v části kterou ani neznám. Za sebou jsem uslyšela zvuk auta. Rychle jsem poodstoupila na stranu,jenže to auto vedle mě zastavovalo. Byla jsem vystrašená,vážně. V té tmě jsem toho moc neviděla,ale když přišla ta osoba dřív poznala jsem holku.

,,Ahoj,potřebuješ pomoct?" zeptala se mě a přitom si objímala tělo rukama,protože jí byla zima.

,,Ne,jsem v pohodě" 

,,A kam tak pozdě cestuješ?" vyzvídala a já si povzdechla.

,,Já nevím. Hlavně pryč" hlesla jsem.

,,Proč jdeš pryč? Asi se hodně ptám že?" řekla a zasmála se.

,,Kvůli otci a bratrovi,kteří mě mlátí,ale to je nadlouho" řekla jsem a pokrčila rameny. I když to samozřejmě neviděla.

,,To je mi líto" hlesla a já se jen slabě pousmála.

Obešla jsem ji a chtěla odejít,ale její hlas mě zastavil.

,,Asi teď hodně riskuju protože nevím co jsi zač,ale nechceš jít ke mě? Všechno bys mi pověděla" řekla a já se na ni překvapeně otočila.

,,To myslíš vážně?" vyhrkla jsem překvapeně.

,,Jasně že to myslím vážně. Takže? Půjdeš?" zeptala se a já zaváhala. Nakonec co může být horší než šikana od rodiny a kluka ze školy? Asi nic.

,,Děkuju" hlesla jsem a šla za ní do auta. Nastoupila jsem a konečně ji uviděla. Byla to blondýnka se zářivým úsměvem. Když viděla jak na ni zírám zasmála se.

,,Jsem Britney,ty?" zeptala se a natáhla ke mě ruku.

,,Faith" řekla jsem a ruku jí stiskla.

Jen se usmála a nastartovala. Myslíte si že bych mohla mít to štěstí a mít kamarádku?

***

Přijeli jsme k ní domů a já vystoupila. Vyndala jsem si z auta kufr a Britney ho zamkla. Šla jsem za ní jako pejsek až k ní do bytu. Odemkla ho a já nemohla uvěřit svým očím. Byl krásný.

,,Jen můžu mít jednu zvídanou otázku?" zeptala jsem se a ona se na mě otočila.

,,Jasně"

,,Kolik ti je?" zeptala jsem se jí a ona se usmála.

,,17" odpověděla a dál ukázala mi kam si mám pověsit bundu.

Vedla mě bytem přes kuchyň kde nám uvařila čaj až do obýváku kde jsme se posadili na gauč.

,,Tak spusť" řekla a já si povzdechla.

,,Tak jo. Jmenuju se Faith Smith. Před nedávnem jsem oslavila sedmnáctiny...sama. Měla jsem i přítele...bohužel jsem se dozvěděla že mě podvádí. Nechtěla jsem se s ním rozejít tak jsem dělala jakože nic. Všichni mě denně zdravili. Měla jsem kamarády...měla jsem všechno. Pak přišel do školy nový kluk. Každá holka mu padala k nohám jen já ne. To on nezkousl. Vyjel po mě,odmítla jsem ho a on rozhlásil že jsem s ním spala. Všichni tomu uvěřili a teď jsem pro každýho děvka. Nejen že se semnou rozešel můj kluk,ale taky mě začali všichni šikanovat. Včetně Justina. Máma umřela a táta všem navykládal že jsem ji strčila..Dneska jsem byla odvážná jak nikdy a tak jsem odešla od svého bratra a otce. Utekla jsem. A tam jsi mě našla ty.To je asi všechno" dořekla jsem a ona na mě zírala s otevřenou pusou.

,,Panebože" zašetala. Jen jsem sklopila pohled.

,,Podívej. Kluk kterej mlátí holku je ubožák. A podle mě si to vůbec nezasloužíš" řekla a já se slabě pousmála. Jedna slza se mi vykutálela z oka. Rychle jsem ji setřela aby ji neviděla.

 ,,Hele?" hlesla a já se na ni podívala teď už uslzenýma očima.

,,Můžeš tu zůstat. Ráda ti pomůžu a myslím nebo spíš doufám že by z nás mohli být kamarádky,co myslíš?" zeptala se mě a já s úsměvem kývla.

,,Děkuju za všechno,Britt" řekla jsem doufajíc že jí nebude vadit že jsem jí řekla Britt.

,,V pohodě. Pojď ukážu ti pokoj" řekla a vedla mě po schodech nahoru.