Když si Namjoon s Jinem vyměnili pár polibků na usmířenou, které jsem kvůli svému neštěstí musel sledovat, vydali jsme se na cestu k mému bytu.
Byl jsem rád, že ten malý problém vyřešili a přestali se tu hádat. Aspoň jsem nemusel poslouchat, jak na sebe mí dva nejlepší kamarádi hází špínu.
,,Budeš s něčím potřebovat pomoct?'' Usmál se na mě Jin, když zastavili na parkovišti kousek od paneláku, kde jsem bydlel.
,,No, asi ne, ale díky," vděčně jsem se na něj usmál a vystoupil z auta. ,,Až budu na letišti, ještě vám zavolám."
Oba přikývli a Namjoon se sladce usmál. ,,Hodně štěstí, Tae. Ne že někde na přehlídkovém molu zakopneš a upadneš."
,,To říká ten pravý," uchechtl se Jin, ,,nevím, kdo si včera malém rozbil hlavu o roh skříně jen proto, že neumí chodit."
Joonie nafoukl tváře a odvrátil od něj pohled. ,,Teď se tomu směje," řekl, ,,ale předtím se mě neustále ptal, jestli jsem v pořádku, a opečovával mě jako nemocného."
,,Měl jsem o tebe strach," vydechl SeokJin a Namjoona opatrně objal, ,,nejradši bych tě zabalil do bublinkové fólie a nalepil na tebe nálepku s nápisem 'křehké'."
Tiše jsem se zasmál a zamával jim.
,,Tak zatím, za pár dní bych měl být zpátky. Teda doufám, zapomněl mi říct, kdy se mám vrátit," uchechtl jsem se a s úsměvem na tváři jsem se rozběhl k paneláku.
Najednou jsem z toho byl strašně nadšený, všechny pochybnosti mne opustili a já jen nadšeně házel do kufru věci, které budu potřebovat.
Paříž. Město lásky. Abych se přiznal, nikdy mě moc nelákalo, ale teď, když jsem ho měl navštívit, se můj pohled na něj úplně změnil. Nemohl jsem se dočkat, až se podívám na Eiffelovu věž, Louvre a další zajímavá místa, kterými tohle město oplývá. Těšil jsem se na rána, kdy budu moct sedět na balkoně a s krásným výhledem na vycházející slunce si vychutnávat francouzské toasty či jiné lahůdky. A to vše jen já sám. Nikým nerušený v naprosto cizím prostředí. Co může být lepší?
Kolem půlnoci jsem měl všechno nachystané a netrpělivě čekal na pana Ghesquière, který tu měl být každou chvílí. Cesta na letiště chvíli zabere a vždy je lepší tam být dřív, než aby nám to letadlo mělo odletět.
Byl jsem celkem nervózní a nemůžu přesně říct, jestli to bylo z toho, že jsem měl poprvé v životě letět, nebo z toho, co mě v pátek čeká.
Ve zbytku času jsem tu ještě trochu pouklízel, abych se nevrátil do nepořádku a poté se usadil na gauč, na kterém jsme s Jiminiem pár měsíců zpátky společně jedli pizzu. Byly to ty nejšťastnější, ale i zároveň nejsmutnější vzpomínky, co jsem měl. Ale ne každý má štěstí. Já patřím na seznam permanentních smolařů. Bylo ale dost možné, že se to dnešním dnem změní. Doufal jsem v to. Už jsem si toho vytrpěl dost, zasloužím si být aspoň chviličku šťastný, ne?
Netrvalo dlouho a na popraskaném displayi mého se zobrazila zpráva od pana Ghesquière.
-----
Nicolas Ghesquière:
Doufám, že jste připravený, do deseti minut jsme u vašeho bytu. Mohl bych poprosit o podlaží a číslo bytu, ve kterém bydlíte? Asistent vám pomůže odnést věci.
Me:
Samozřejmě, můj byt se nachází v šestém patře, dveře číslo 47.
-----
Odepsal jsem mu a poté dotáhl svůj obrovský kufr až na chodbu. Ruce se mi strašně třásly, ale i přesto jsem na tváři držel nefalšovaný úsměv. Konečně mám možnost se vytrhnout z toho stereotypního života a zažít něco nového. Po měsících strávených v posteli se zataženými závěsy jsem měl možnost nakouknout ven a začít žít jako normální člověk. Nové prostředí mi vždy pomohlo, tak snad tomu tak bude i teď.
Jak pan Ghesquière řekl, tak i udělal. Za chvíli u mých dveří opravdu zazvonil milý a celkem pohledný muž, který mohl být od pohledu jen o pár let starší než já.
,,Opravdu nevím, jaký pozdrav použít," bylo první, co mi řekl, ,,dobrý den nebo dobrý večer by bylo blbé, protože je půlnoc, ale zase Vám nemůžu říct dobrou noc, že?" Řekl se spoustou energie a vesele se přitom usmíval.
,,Jo, a-asi jo," tiše jsem se zasmál a poškrábal se na zátylku.
,,Jinak jsem Jung Hoseok, asistent pana Ghesquière," podal mi ruku, ,,poletím s Vámi i šéfem do Paříže. Taky se tak strašně těšíte?"
S úsměvem jsem přikývl a počkal, až vezme můj kufr.
,,Moc, ještě nikdy jsem v Paříži, no vlastně v žádném evropském městě, nebyl. Bude to něco nového, konečně. Už mě nebaví chodit pořád po těch stejných ulicích Soulu."
,,Chápu," řekl s zářivým úsměvem na tváři, ,,člověk občas potřebuje změnu. Já se nejvíc těším na svou přítelkyni, se kterou se tam mám setkat. Neviděl jsem ji už skoro půl roku. Strašně mi chybí její rozkošný úsměv, tvářičky, ten upřímný pohled plný lásky. Je perfektní. Dal bych cokoliv, jen abych ji mohl vídat častěji. Jmenuje se Claire, což vlastně znamená něco jako světlo či záře. Ona je opravdu má hvězdička na temné obloze. Mám takové obrovské štěstí."
Kéž bych i já měl někoho, kdo by o mě vyprávěl tak hezky, jako právě Hoseok o své dívce. Když vzpomněl ten rozkošný úsměv, a tváře, vybavil se mi Jimin. Člověk, který si jako první získal mé srdce. A taky jej jako první zlomil.
,,Ah, to je hezké," vydechl jsem s úsměvem a zamkl za námi dveře. ,,Ta dívka je jistě opravdu šťastná. Jen málo lidí, si svých partnerů váží tolik jako právě vy."
,,Věřte mi, že je to vzájemné," řekl a zmáčkl tlačítko napravo od výtahu, aby jej přivolal, ,,stačí, abych na ní jen pomyslel a všechna špatná nálada je pryč."
Až do doby, než jsme přišli k autu, o své přítelkyni nezavřel pusu. Pořád to bylo jen Claire sem a Claire tam. Neříkám, že mi to vadilo, jen jsem jim strašně záviděl. Měli takové štěstí. Oba.
,,Máte opravdu všechno, pane Kim?" Ujišťoval se ještě pan Ghesquière, než dal řidiči rozkaz k odjezdu. Všechny věci jsem si kontroloval nejméně milionkrát, takže jsem si mohl být jistý, že mám opravdu vše, co potřebuji.
-
Takhle pozdě na letišti moc lidí nebylo, takže ani fronta na odbavení nebyla moc dlouhá. Všichni tři jsme dostali své palubní lístky a mohli konečně jít přes bezpečnostní kontrolu až do bezcelní zóny, kde jsme se usadili poblíž bufetu a skrze obrovská okna sledovali, jak venku ve tmě přistávají či vzlétají letadla.
,,Omluvte mě," usmál jsem na pana Ghesquière, ,,slíbil jsem svému kamarádovi, že mu z letiště zavolám."
,,Samozřejmě, jen běžte," řekl s úsměvem a dál popíjel tu předraženou kávu.
Odešel jsem o kousek dál a vytočil SeokJinovo číslo. Byly už dvě hodiny ráno, ale i tak můj hovor přijal.
,,Tak co, povídej? Jak je na letišti?'' Řekl nadšeně a tiše se zasmál.
,,No, celkem fajn," uchechtl jsem se, ,,ale zjistil jsem, že letíme první třídou, chápeš to? Dostanu malý ručník, kartáček na zuby a budu sedět na tom místě, které se dá tak skvěle polohovat, takže si můžeš i lehnout. A taky je tam spousta místa na nohy!"
Z druhé strany se ozval pouze smích a tiché zamručení.
,,Měl bych se trochu klidnit, Joonie usnul při čekání na tvůj hovor a teď je tu rozvalený přes celý gauč s hlavou v mém klíně. Bude zábava, až se ho budu snažit dostat do postele. Stejně se mi ho podaří vzbudit, chudáčka. Nemá moc tvrdý spánek."
,,Neboj, určitě to nějak zvládneš," pousmál jsem se a posadil se na jeden z gaučů. ,,A i kdyby, tak jen uvidíš jeho rozespalý obličej, nic strašného."
,,Je strašně sladký, když se vzbudí," vydechl Jin, ,,vždycky zmateně kouká kolem a má pootevřenou pusu. Dokonalost."
,,To věřím," uchechtl jsem se a protřel si oči, ,,no, budu končit, za chvíli budeme nastupovat do letadla. Měj se hezky, hyung, sladké sny."
,,I tobě, Tae. Nezapomeň se ozvat, až přistaneš, ano? Hodně štěstí a hezky se vyspinkej."
S tím jsem hovor vypnul a pomalu se vrátil zpět k Hoseokovi a panu Ghesquière.
,,Za dvacet minut bude možné nastoupit do letadla," informoval mě Hoseok, který momentálně žvýkal nějakou bagetu, co si koupil v bufetu kousek od nás.
No, asi si tu ještě chviličku posedím.
---
Snažila jsem se rychle napsat novou kapitolu, jelikož zítra (vlastně už dneska, heh) odjíždím na lyžák a opravdu nevím, jak to tam bude s připojením nebo časem :/
-> Napadlo mě, že bych udělala jednu z těch BTS x reader knížek. Všechno by to byly jednodílovky a každá z nich by byla inspirována nějakou písničkou ^^
Vyplatilo by se něco takového psát?
A pokud ano, jak by se vám to četlo líp?
a) Viděl, jak beru jeho oblíbenou knihu z police.
b) Viděl, jak bereš jeho oblíbenou knihu z police.
× Pokud by o to někdo stál, jednoduše mi napište do zpráv, nebo sem do komentářů, něco takového:
Název písničky (skupina/zpěvák) x jméno člena BTS
Dobrou noc~ ^^