A bylo to tu zase. Víkend pominul rychlostí blesku a já se znovu strašně nadšeně loudal do práce. V ruce jsem držel již poloprázdný kelímek kávy, která se svou chutí ani kávě nepodobala. Možná to bylo tím, že jsem většinou pil jen kávu z Jinovi kavárny, co byla trochu na jiné úrovni. Ani se nedivím tomu, že to byla jedna z nejoblíbenějších kaváren Seoulu. Lepší káva by snad byla jen ta, kterou bych mohl slíbat z Jiminieho plných rtů.
Jen ta představa, jak omámeně přivítá oči a ty jeho rozkošně buclaté prstíky vplétá do mých vlasů, mě jako jedna z mála věcí dokázala přimět k úsměvu. A to ani nemluvím o tom, jak rozkošně znělo mé jméno, když ho tiše sténal.
Opravdu jsem nedělal nic jiného, než se celé dny rozplýval nad tou dokonalou osobu, která mne, dá se říct, zničila. Ale i přes to jsem ho miloval. Byl jsem hloupý? Možná. Jistě ale nejsem jediný, koho by ten anděl dostal do kolen.
,,Ahoj Tae," přivítal mě Namjoonův hluboký hlas hned, co jsem otevřel dveře kavárny, čímž mě dostal zpět do reality.
Neměl jsem náladu odpovídat, a proto jsem pouze zvedl ruku a udělal něco, co mělo být původně vypadat jako mávnutí. Byl jsem strašně unavený a taky to na mně bylo dost vidět. Musel jsem vypadat opravdu strašně.
,,Ale no tak," pousmál se a pomalým krokem přišel až ke mně, ,,usměj se, TaeTae. Vždyť je venku tak hezky. Tolik krásných květin!''
Nechápal jsem, jak se může tolik radovat z takové kraviny. Nebylo na tom nic extra.
,,Hm," přikývl jsem a loudal se směrem k šatně, kde mě ale zastavil Jin.
,,Proč si zase tak nabručený? Vždyť ti Joonie nic neudělal," povzdechl si a zavřel za námi dveře. ,,Vím, že to posledních pár měsíců nemáš lehké, ale tím, že budeš na ostatní hnusný, nic nezlepšíš. Děláš to akorát tak horší." Opatrně mě objal a pohladil mě po vlasech. ,,Zkus na něj zapomenout."
,,T-tobě se to lehce říká," špitl jsem roztřeseně, ,,máš přítele, se kterým plánuješ budoucnost. Nemáš nejmenší p-ponětí, jak se cítím. Z-zkus si představit, že od tebe Namjoon odejde a jediné, co ti nechá, je debilní kus papíru, hm? Taky by ti nebylo do smíchu."
Lehce se zamračil a podíval se mi do očí. ,,Jen ti chci pomoct, tak laskavě přestaň s tím 'ty nevíš, jak se cítím', ano? Opravdu tě nerad vidím takto na dně, Taehyungie. Dneska v osm pro tebe s Joonem přijdeme. Znám jeden skvělý klub, tam se aspoň na chvíli odreaguješ."
Už jsem chtěl něco namítnout, ale předtím, než jsem stihl něco říct, mi Jin přiložil ukazováček na rty.
,,Bez keců."