Moje milovaná Autumn,
konečně mi dovolili se spojit s někým mimo kampus. Kdyby si mi před pár týdny řekla o tomhle místě, nevěřila bych, že existuje. Je to tady jako v nějakém starodávném království a všude se promenádují jeptišky. Tohle místo je jako špatný vtip.
Chybíš mi. Tak strašně moc. Mrzí mě, že jsme se nemohly rozloučit líp. A čekání na nějakou zprávu ode mě muselo byt strašné, za to se omlouvám, ale neměla jsem k tomu příležitost, až do teď.
Jak víš, moje známky ve škole staly za hovno a vztah s holkou tomu moc nepomáhal, alespoň podle úsudku mých rodičů. Takže chtěli zabít dvě mouchy jednou ranou a poslali mě sem. Vlastně tři. Zbavili se mě. Na dost dlouhou dobu.
Ani nevím, jestli mě pustí domů na letní prázdniny, které jsou za dva a půl měsíce. Dva a půl měsíce bez tebe? Nemyslím si, že to zvládnu. Už jsem psala, jak moc mi chybíš? Ale my to zvládneme, že jo?
Nechtěla jsem být první týden tady moc vlezlá. Zkouším na ně obrácenou psychologii, aby viděli, že jsem na sobě 'zapracovala' a případně mě pustili brzo domů. Ale první věc, co zítra udělám bude, že se zeptám, jak je to tady s návštěvami. A samozřejmě, že ti dám co nejdřív vědět. Právě jsem 513 kilometrů od tebe. Je to minimálně pětihodinová cesta vlakem, určitě hodně přestupů. Do zapadákova jako je tenhle, nikdo určitě nejezdí. Smallhill. Zde mě zbaví mého strašného chování a zalíbení v ženách.
Vtipné je, že tohle je škola jen pro holky. To moji rodiče asi moc nedomysleli. Ale ty se samozřejmě nemáš čeho bát, Autumn Priorová. Zůstanu ti věrná.
S láskou tvoje
Lacey