Koukala na mě s otevřenou pusou a vykulenýma očima.
,,Do koho?" zeptala se.
Neodpověděl jsem jí, jen jsem na ní koukal.
,,Neboj, nikomu to neřeknu," stále jsem nic neřekl.
,,Kdo si myslíš, že to je?" zeptal jsem se.
,,Ta holka z baru?"
,,Ne."
,,Já?" zeptala se s úsměvem na tváři. Znejistil jsem.
,,Fakt nevím, znám jí?" musel jsem se usmát, myslí si, že to je holka, jsem nejspíš skvělej lhář.
,,Jo, znáš ho," její obličej perfektně vystihl posledních pár dní.
,,C-..cože?" vysoukala ze sebe. Byla překvapená, ale stále měla úsměv na tváři.
,,Počkat!" vyhrkla.
,,Že to je Novak?" Cítil jsem, jak mi rudne obličej, a tak jsem hlavu sklonil dolů.
,,To si děláš srandu!" Začala do mě strkat, přičemž se hlasitě smála.
,,Kdy to začalo? Co se mezi vámi stálo? Povídej!" zakřičela mi do ucha.
,,Já ani nevím. Když jsem ho uviděl poprvé tak mě zaujal. Taky se mnou byl v baru a zrovna včera mě vedl domů."
,,Proč jsi se vlastně opil?" Bál jsem se, jak to vše vezme, ale pak mi došlo, že to je Charlie, a tak mě obavy ihned přešly.
,,Včera si povídal s jednou ženskou a já myslel, že to je jeho přítelkyně.." znělo to divně, jako bych byl nějaký puberťák, který žárlí kvůli každé věci.
,,Jsem nevěděla, že jsi tak žárlivej," řekla a hned poté mě zase bouchla do ramene.
,,Co s tím budeš dělat?"
,,Jak to myslíš? Je to přece učitel, nic s tím nemůžu dělat," takhle nechápavě na mě ještě nekoukala.
,,Vždycky se s tím dá něco dělat, jsi dospělej, on je dospělej.."
,,Akorát je učitel no," dodala a já si nahlas oddechl.
,,Budeš s ním ještě dneska?"
,,Tělocvik, hrajeme hokej," dodal jsem.
,,Půjdu s vámi, dneska necvičím, aspoň vás dva okouknu," řekla a poté na mě mrkla. Jen jsem na ní protočil oči.
,,Řekneš to Bennymu?"
,,Nevím."
-
Stáli jsme tam všichni. Já, Charlie, Benny, Alex a Matt.
Charlie byla štěstím bez sebe, těšila se víc jak já, že zase uvidím Castiela. Celý den přemýšlím nad tím, jestli to mám říct ostatním, nejspíše by to pochopili, ale já si stále nebyl jistý.
Castiel vešel do šatny, kde už byli všichni nastoupení. Ve chvíli, kdy vešel, mě Charlie začala bouchat do ramena a házela mě sem tam.
,,Všichni se připravte, za chvíli vás čekám na ledu," zavelil Cas.
-
Za deset minut jsme všichni stáli na ledě, dneska jsem chytal, takže jsem se protahoval.
Když jsme začali hrát, všiml jsem si, že Castiel není na střídačce.
,,Jseš připravenej?" lekl jsem se jak nikdy před tím, Castiel se najednou objevil vedle mě. Už zdálky jsem viděl, jak na mě Charlie ze střídačky ukazuje srdíčka.
,,Jo, jasně," Castiel se rozhodl, že bude hrát taky. Hrál proti mně.
Od začátku hry uběhlo nejméně patnáct minut a já stále držel čisté konto. To se ale ovšem změnilo za pár minut, když se přede mnou objevil Castiel. Šikovně mě obehrál a dal mi gól.
,,Hej!" zakřičel jsem na něj ze srandy, on se na mě jen usmál a hrál dál.
-
Zbývalo posledních pár minut třetí třetiny a náš tým vedl o jeden gól.
Castiel už zase vyjížděl dopředu, přede mnou nebyla žádná obrana, takže to bylo jen na mně.
Byl pár metrů ode mě, když se mu najednou zamotaly nohy. Srazil mě k zemi.
Musel to být úžasný pohled hlavně pro Charlie, poněvadž jsem její smích slyšel až na druhém konci hřiště. Castiel na mě chvíli ležel, než se zvedl.
,,Jsi v pohodě? Moc se omlouvám."
Zvedl jsem oči. Zatajil se mi dech. Koukal jsem mu přímo do očí. Byly hezčí než minule. Koukali jsme na sebe do té doby, než za námi přijel Matt.
,,Jste v pohodě?" zeptal se.
V tu chvíli jsme oba vstali.
,,Ukončíme to," zavelil Castiel. Všichni se vydali na střídačku a poté do šaten.
Když jsem dojel na střídačku Charlie měla její klasický pohled, který znamenal, že přijde hodně otázek.
,,Kdyby jsi to viděl," začala mluvit, ale v půlce se zasekla a začala se smát.
,,Jo vlastně, ty se na to můžeš podívat," podala mi do ruky mobil, ve kterém byla fotka našeho incidentu.
Ležel jsem na zádech, Castiel na mě a oba jsme na sebe koukali.
,,Doufám, že to nikam nedáš."
,,To záleží na tobě, musíš to s ním aspoň zkusit."
-
Benny, Charlie, Matt, Alex a já jsme seděli v šatně, ve které už nikdo jiný nebyl.
,,Dean by vám chtěl něco říct," začala Charlie. Nechtěl jsem o tom mluvit, ale ona mě do toho natlačila. Všichni se podívali na mě.
,,No..já.." nevěděl jsem co říct. Jsem na kluky? Zabouchl jsem se do učitele?
,,Deanovi se někdo líbí," pokračovala Charlie a naznačovala mi ať pokračuji.
,,Dám vám menší nápovědu. Není to holka," jakmile to Charlie dořekla, každý se tvářil úplně jinak. Benny se na mě usmál, Alex vypadal jako by viděl ducha a Matt to nejspíše ještě ani nepobral.
,,Wau a kdo to je?" zeptal se Benny.
,,N-..Novak," všichni tři se na sebe podívali.
,,Tak proto jste se na sobě tak váleli!" zajásal Matt.
Zdálo se, že to všichni berou.
,,A ty ho jako balíš.. nebo co?" zeptal se Benny.
,,Je to učitel.."
,,No a co?" řekli všichni sborově.
,,Copak to nikomu z vás nepřijde divný?"
,,Ne," odpověděli všichni najednou.
Byla chvilka ticha dokud jsme neuslyšeli kroky vycházející z chodby.
,,Kdo to je?" zeptala se Charlie, míříc otázku na Bennyho, který byl nejblíž dveřím. Ten se pousmál.
,,Proč se směješ? Kdo to je?" zeptal se Alex.
,,Novak," všichni se na sebe podívali. Charlie se upřeně podívala na všechny kromě mě. Najednou se všichni zvedli a odešli ke dveřím. Vstal jsem taky, ale Charlie mě zase stáhla dolů, abych se posadil.
,,Snaž se Winchestere," zašeptala mi do ucha a rozběhla se ke dveřím.
Když odešli, vešel do místnosti Castiel.
,,Co ty tady?" zeptal se mě.
,,Co ty tady?" zeptal jsem se nazpět.
,,Nechal jsem si tu peněženku," došel k lavičce a vzal si ji. Jen jsem ho sledoval.
,,Dneska jsi hrál dobře," řekl potichu.
,,Lepšího brankáře jsem ještě neučil," dodal.
,,Já ještě neměl hezčího učitele," vyklouzlo mi to. Začal jsem panikařit a nadávat si.
Ty idiote, co sakra děláš? Nic lepšího tě nenapadlo?
On se na mě, ale jen usmál a poklepal mě po rameni. Mrknul na mě. Vstal jsem a šel jsem s ním ke dveřím a poté pryč z budovy.
Šli jsme bok po boku přes parkoviště směrem ke škole, když jsem si všiml nějakého muže, který šel směrem k nám.
John
Zastavil jsem se, Castiel si toho všiml, a tak se také zastavil. Castiel na mě koukal, nechápal co se děje. V tu chvíli už byl John u nás.
,,Copak, stydíš se za mě?" zeptal se mě John.
,,Možná," odpověděl jsem.
,,Nepředstavíš nás?" zeptal se. Nechtěl jsem, ale nevěděl jsem, co dál.
,,Asi radši ne," ikdyž jsem řekl, že ne, natáhl ruku před Castiela, ten mu jí chytl a potřásl s ní.
,,Jsem John, Deanův taťka."
,,Castiel, Deanův učitel," řekl nejistě. Stále se na mě krátce díval.
Potřásli si rukama.
Chvilku bylo ticho než John zase promluvil.
,,Tak už aby jsme šli Deane," řekl John mým směrem. Nechtěl jsem se s ním hádat obzvláště před Castielem. Krátce jsem pohlédl na Case.
,,Tak zítra," řekl jsem mu.
,,Zítra."
-
Šli jsme úzkou uličkou, nikdo nic neříkal. Najednou se zastavil a chytl mě za ruku.
,,Co máš s tím chlapem?!" zakřičel na mě.
,,Nic!" zakřičel jsem na zpět.
,,Nekecej, viděl jsem, jak ses na něj díval!"
Začínala mě bolet ruka, svíral mě tak silně, že jsem se už snažil vyvlíknout. Strčil jsem do něj, což byla chyba.
Dal mi pěstí přesně do oka, pak další a další. Nechtěl jsem si to nechat líbit, a tak jsem mu to vrátil.
Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděl. Sáhl si na obličej, ze kterého si otřel krev. Věděl jsem, že teď to bude špatné, hodně špatné. Rozběhl jsem se pryč. Běžel za mnou. Když mě doběhl, podkopl mi nohy a já spadl na záda. Pak to zase začalo. Pravá pěst, levá pěst, rána do břicha.. Vybavovaly se mi ty staré časy, kdy mě mlátil úplně stejně, byl jsem ještě malý, ale sílou nešetřil.
Cítil jsem, jak mi po obličeji stéká krev různými směry. Nehorázně mě bolela levá ruka. On ale stále pokračoval. Sebral jsem všechnu sílu, abych ho mohl také udeřit. Takhle silný pravý hák jsem v životě nedal. Jakmile jsem ho trefil, svalil se na záda a já rychle vstal. Utíkal jsem pryč.
Doběhl jsem na školní parkoviště. Modlil jsem se, aby mě nikdo neviděl. Z obličeje mi stále stékala krev až za tričko. Nasedl jsem do auta a odjel.
-
Zdravím! Na poslední chvíli jsem se rozhodla, že přidám novou kapitolu, abych vám aspoň trošku zlepšila den, když už je zítra pondělí, tak snad se vám bude líbit. Zajímá mě, kam až to dovedu, protože nemám absolutní tušení, jak budu pokračovat.😄