Kattin pohled
„Chci je vidět trpět a prosit o to, abych ušetřil jejich bezcenné životy," zasmál se můj otec, který nakonec svým pohledem skončil na mně a zářivě se usmál.
„A tebe, Kattie, si nechám na úplný konec, aby si to všechno co teď těmhle chudinkám uděláme, viděla," promluvil ke mně.
Hrozně moc jsem se bála, nejen o sebe, ale i o Nica a Philipa, ale nechtěla jsem to před otcem dávat tolik najevo.
„Naser si! A kde je vlastně Olivie? Co jste s ní udělali?" došlo mi, že není s námi v místnosti a ani jsem ji nikde nezahlédla.
„Možná je tady, možná taky ne. Co já vím. Není to snad jedno? Teď jsme tady my, tak proč se zaobírat nějakou Olivii?" usmál se a doslova si s námi hrál.
„Hlavní je však to, že nám vše vyšlo podle plánu," hlasitě se zasmál.
„Pojďme však přejít k věci, díky které jsme se všichni sešli," popošel k Philipovi klečícímu na zemi a pokračoval v proslovu, „ vyřídit si účty a jednou pro vždy to ukončit. Lee, Henricu, jsou celí jen a jen vaši," mávl na Nightovy bratry a těm se ihned objevil široký úsměv na tvářích.
Jako první se vydali ke mně a Nicovi, srazili nás na kolena, abychom se mohli bránit ještě méně, než doposud. Nico se jim i přes všechno snažil bránit, ale jeho snaha přišla na zmar. Oba dva bratry propaloval pohledem, ale musel v sobě všechen ten vztek udržet, protože by to všechno jen zhoršilo, kdyby jim vše narovinu řekl. Lee však na nic nečekal a Nico schytal první kopanec do břicha.
„Ne!" vyjekla jsem a nadále už jsem své emoce neudržela, „jste monstra!" zuřila jsem.
„Chladnokrevně zastřelili naše rodiče! To oni jsou monstra!" pokřikl na mě Henric.
„Vaši rodiče mi zastřelili snoubenku, to oni byli monstra a zasloužili si to," vložil se do toho Philip, ale hned za jeho slova dostal pěstí do tváře a začala mu stékat po tváři krev z roztrhlého obočí.
„Jste ubozí," vyštěkl na ně Nico a to se na oplátku nelíbilo mému otci.
„Tvé ego je ubohé hochu," usmál se a začal do Nica bezmyšlenkovitě kopat a neobešlo se to ani bez ran pěstí.
„Dost! Prosím přestaň," křičela jsem na otce, který pokračoval v souboji s Nicem, který se nemohl jakkoliv bránit.
Ještě párkrát si do něj kopl, dokud se Nico v bolestech nesvalil na zem. Z dolního rtu mu srčela krev, jeho tvář byla potlučená od úderů pěstí a jeho rozcuchané vlasy mu padaly do očí.
Se slzami v očích jsem bezmocně pozorovala, jak se Nico odvážně v bolestech zvedá ze země a nebojácně hledí opět otci do očí. Otce to trochu znervóznilo, protože Nico se ho nebál. Neměl k němu žádný respekt a v jeho očích se skrývala touha zabít jak jeho tak i Henrica a Leea.
„Jsi ještě slabší, než jsem si myslel. Vést souboj s někým kdo má ruce zavázány za zády je pod úroveň všech v mafii. Asi to bude tím, že jsi do mafie nikdy pořádně nepatřil," doslova se mu vysmál do obličeje a můj otec mohl puknout vzteky.
„Mám Michaeli?" promluvil na něj Lee a v ruce svíral svou zbraň.
„Ne, ještě ne, chci si tohohle parchanta pořádně vychutnat," usmál se na Nica a bez jakéhokoliv dalšího slova došel k Philipovi.
„Nejdříve se musíme zbavit nejslabších článků," promluvil a začal predátorsky obcházet okolo Philipa.
Moc dobře jsem věděla kam tímto směřuje. Ruce se mi klepaly, v krku jsem měla obrovský knedlík a mé srdce bušilo jako o závod.
„Zbavme se nejprve jeho," poukázal rukou na Philipa.
„Ne!" vyjekl Nico, „zabij místo něj mě!" smlouval s otcem a já jsem nevěřila vlastním očím.
„Nico ne! Prosím!" vyjela jsem na něj se slzami v očích a cítila, jak se mi svírá strachem hrudník. Nechtěla jsem ztratit ani jednoho z nich, ale kdyby už padla volba, vždy bych zachránila Nica.
„V žádném případě Nico. Já už nikoho nemam, ale ty? Ty máš skvělou ženu a budoucnost před sebou. Můj život nikomu chybět nebude," řekl si svoje i Philip a Nico mu ihned odporoval.
„Jak tohle můžeš říct? Máš předci nás. "
„Ale, ale. Máme tu jakési drama," zasmál se otec, „neboj se Nico, na tebe taky dojde řada," arogantně se otec usmál a odešel dál od Philipa.
Lee pomohl Philipovi na nohy a odvedl jej doprostřed místnosti. Henric namířil na jeho zátylek hlaveň zbraně a zhluboka se nadechl.
Philip se na nás naposledy podíval a poslední slova, které řekl, byly: „Dostaňte ty svině."
Silně se na nás usmál a zavřel oči. Já jsem křičela jak na Henrica tak na otce ať to nedělají, ale nikdo mě neposlouchal. Všichni tři co byli ve výhodě se usmívali a doslova čekali na Philipovu smrt. Nico jen bezmocně klečel na studené zemi se svěšenou hlavou a tiskl víčka k sobě. Najednou se ozval hlasitý výstřel, pištělo mi v uších a pozorovala jsem, jak Philipovo tělo bezvládně padá k zemi. Z prostřelené lebky mu ihned začala vytékat krev, která po chvíli vytvořila nemalou louži krve pod jeho mrtvým tělem. Plakala jsem a stále nepobírala, že už nikdy si s Philipem nepopovídám, nikdy neuvidím jeho zářivý úsměv, když se nacházel po boku Olivie, už nikdy k nim nepřijedeme s Nicem na oběd, nebo na nějaký večírek. Už nikdy. Byl mrtev a nejhorší na tom bylo, že i umřel přímo před očima. Byla jsem divákem jeho smrti a teď se mi naskytuje pohled na jeho mrtvé tělo.
Svůj pohled jsem ukotvila na Nicovi, kterému po mírně napuchlé tváří stékala slza, bylo to poprvé, co jsem jej viděla takto raněného. Philip pro něj znamenal hodně a byl jeho opora, kterou mu teď nemilosrdně bez rozloučení vzali. Vzali mu nejlepšího přítele, který mu v nejhorším pomohl, vzali mu svého blízkého, vzali mu kus sebe. Nyní byl o něco zranitelnější a já jsem nevěděla, jak mu mohu pomoct.
„Odveďte je do Hangáru," zavelel můj otec a Lee s Henricem nás ne moc vybíravým způsobem odvedli do hangáru. Zastavili jsme se u letadla a po chvíli došel i otec.
„Tak a je nás o jednoho méně," řekl a usmál se na Nica, jako by ho tím chtěl ještě více psychicky zničit.
„Tak co navrhujete dále hoši?" promluvil otec směrem k Nightovým.
„Chci, aby trpěl," odvětil Lee a přišel o krok blíže k nám s Nicem.
Vytáhl z kapsy nůž a usmíval se na něj jako nějaký psychopat. Přiložil Nicovi nůž k hrdlu a začal jim přejíždět po jeho krku, že mu pohyby nože zanechaly řezné rány na krku, které však způsobily spíše povrchové zranění. Poté, co jej to přestalo bavit se podíval na svého bratra a ten ihned obešel Nica, skopl ho na zem, aby ležel na břiše a převázal mu ruce tak, aby je měl před tělem. Poté mu pomohl nevybíravým způsobem na nohy a vyhrnul mu rukáv košile na pravé ruce. Už se chystal opět přiložit Nicovi nůž na tělo, ale to se však hangárem ozval hlasitý zvuk, když rozrazila dvě auta dveře hangáru a řítily se přímo k nám. Z předního okénka spolujezdce vyčuhoval muž se zbraní v ruce a ihned začal střílet po mém otci a Nightových. My s Nicem jsme toho ihned využili a vydali jsme se na útěk směrem za přistavené letadlo. Všichni tři se ihned vydali na útěk, ale to už nás nezajímalo. V bezpečné vzdálenosti jsme si s Nicem navzájem rozvázali ruce a já jsem ho konečně bleskově obejmula. Zasyčel bolestí, ale tiskl se ke mně, co nejvíce to šlo. Svírala jsem oční víčka k sobě, objímala Nica a vypustila jsem ze sebe všechny ty potlačované emoce ven. Po chvíli vystřely utichly a za námi se ozval povědomý hlas.
„Nico, jste v pořádku?" pokřikl na nás Luke a já jsem byla štěstím bez sebe.
Oba dva s Nicem jsme ho postupně obejmuli a byli jsme mu neskutečně vděční. Zachránil nám naše životy.
„Děkuji, Luku," zachraptěl Nico a poplácal ho po rameni.
„Ty bys to pro mě udělal taky," usmál se a na chvíli se odmlčel, „utekli nám, až na Henrica," řekl Luke a myslel si, že Nica zklamal, ale takhle to vůbec nebylo.
„Dej mi zbraň," řekl Nico chladně a natáhl k Lukovi ruku.
„Nico, nechceš si to rozmyslet?" snažil se mu to rozmluvit, ale ani já jsem v tento okamžik Nicovi nebránila.
„Dej mi tu zbraň!" zvýšil hlas a Luke ho uposlechl a podal mu zbraň.
Bez dalšího otálení se Nico vydal k hloučku, nejspíše Lukeových mužů a já jsem jej následovala.
„Kde je?!" vykřikl a všichni najednou utichli a rozestoupili se protože Henric byl uprostřed hloučku držen dvěma muži. Měl svázány ruce za zády jako my před malou chvílí a na jeho tváři panoval vystrašený výraz.
„Tak tady jsi ty hovado!" vyštěkl Nico a srazil jej s ironickým úsměvem na kolena.
„Prosím Nico, nedělej to!" snažil se zachránit si holý život, ale na to už bylo příliš pozdě.
Nico na něj nemilosrdně namířil hlaveň zbraně a bez mrknutí oka mu prostřelil lebku přesně tak, jak to udělal on Philipovi. Zbraň odhodil na zem k jeho mrtvole a vydal se zpět do místnosti, kde se nacházelo Philipovo mrtvé tělo.
„Zbavte se toho těla a přistavte tu Nicovi auto," zavelel Luke a muži ho poslušně poslechli.
„Jdu za Nicem. A ještě jednou ti moc děkuju," informovala jsem Luka a odešla zpět do té děsivé místnosti. Nico nehybně stál u Philipovy mrtvoly a bylo tu až děsivé ticho.
„Musíme pohřbít jeho tělo," promluvil, když zaregistroval mou přítomnost, ale ani sebou nehnul. Já jsem se postavila hned vedle něj a vklouzla mými chladnými prsty mezi ty jeho.
„Dobře," prolomila jsem ticho a Nico mi věnoval děkovný pohled.
Pomalu se sehnul k tělu a s velkou námahou jej v náruči vynesl ven z místnosti. Když jsme procházeli kolem Lukea a jeho mužů, tak měli skoro všichni sklopený pohled a jen tak tam tiše stáli. Nico Philipovo tělo položil na zadní sedadla přistaveného Mercedesu a já jsem mezi tím usedla na místo spolujezdce.
„Kde ho plánuješ pohřbít?" zeptala jsem se hned co Nico nastartoval a vydali jsme se na cestu.
„Na našem rodinném hřbitově," odpověděl hlasem, který se mu v polovině věty zlomil a naštvaně si sundal z krku kravatu.
Celou cestu už ani jeden z nás nepromluvil. Zaparkovali jsme na parkovišti u opuštěného hřbitova, Nico bleskově vystřelil z auta a už nesl v náruči tělo na hřbitov. Já jsem se nesměle vydala za ním. Zastavili jsme se až u hrobu, který měl na svém náhrobním kamenu vytesané jméno Colin White.
„Byl to můj praotec, zemřel hrdinskou smrtí a těsně před ni zachránil život mého otce. Byl pro mě z otcova vyprávění hrdina. Philip si zaslouží spočinout po jeho boku, protože dnes hrdinsky obětoval svůj život pro ty naše a to mu nikdy nezapomenu," promluvil Nico, položil opatrně Philipovo tělo na trávník a odešel k malé kapli, která se nacházela uprostřed hřbitova. Za chvíli se vrátil s lopatou v ruce a začal vykopávat nový hrob. Když byla díra dostatečně hluboká, uložil do ni Philipovo tělo a zasypal jej hlínou. Zanesl lopatu zpět a po chvíli se vrátil zpět ke mně. Uchopil mou chladnou ruku do jeho dlaně a svůj pohled upřel na místo, kde byl pohřben Philip.
„Nezastavím se do té doby, než poslední z nich vydechne. Zůstaneš na vždy v mém srdci jako můj nejlepší přítel a hrdina, který se obětoval pro život můj a mé ženy," zašeptal Nico.
Chvíli se ještě díval do prázdna a poté jsme se společně vydali zpět k autu. Oba dva jsme měli špinavé oblečení, Nico měl obličej plný šrámů a určitě i břicho plné modřin, ale oba dva jsme byli odhodlaní. Odhodlaní dostat mého otce a Leea. Za to co udělali si nezaslouží nic jiného než smrt.
Ano! Změnila jsem se. Už nejsem tak křehká jako jsem bývala. Dnes se ze mě stal nový člověk. Toužila jsem po pomstě stejně moc jako Nico a on to určitě vycítil. Nyní nás už nic nezastaví. Nikdo a nic před naší pomstou.